Pelčák a partner architekti - Universita J.E.Purkyně

Z torza kampusu vytváří návrh celek, který zapojuje do urbánní textury města. Používá přitom jasnou urbanistickou typologii, vytváří prostory a vazby s jednoznačným charakterem: náměstí, louka, park, promenáda, brána, městské schodiště, městská terasa. 

Náměstí v těžišti kampusu je jeho jediným městsky artikulovaným veřejným prostorem. Vstupuje se z něj rovněž do budovy CPTO, která ho vymezuje z východu a jihu. Výhled na protější lesnaté svahy však její objem neuzavírá, neboť je v úrovni parteru průhledný skrze bránu se schody do parku i otevřený prostor menzy. 

Do náměstí se rovněž otevírá foyer před přednáškovými sály ve východním křídle. V úrovni parteru je tak prostor náměstí vizuálně propojen s „veřejnými“ prostory budovy. Promenáda podél její jižní fasády přímo propojuje trasování ulic na obou protějších hranách města. 

Půdorysný tvar i umístění stavby vychází z geometrie existující části kampusu i původního nemocničního areálu a její objem vytváří figuru jasně rozeznatelnou v obraze města. Architektura návrhu je konkrétní ve své formě, materialitě, prostorové struktuře, a to uvnitř i vně. Je utvářena tradičními tématy tíže, tektoniky, plasticity. Také jasným ustavením objemů a povrchů i hranice mezi vnitřním a vnějším. Tato jednoznačnost neomezuje, nýbrž průhledy, obrazy a perspektivou naopak generuje bohatost prostorových vjemů. 

Současně však je architektura návrhu tvořena abstrakcí. Základní prvek fasády – okno – je měřítkem antropometrickým, jeho abstrahující multiplikací v geometrickém řádu však vzniká celek měřítka velkého města či krajiny.

Zvolená plasticita pláště – šikmé plochy meziokenních pilířů – není pouze odkazem k Lehmannově ústeckému paláci Riunione (vč. keramického povrchu), nýbrž především formálně řeší vhodný poměr plného a proskleného povrchu a jeho zastínění vůči horkému západnímu slunci. 

Objekt CPTO má půdorysný tvar písmene L s delším podélným křídlem umístěným východozápadní osou po vrstevnici. V tomto křídle jsou umístěny pracovny pedagogů, kdežto v kratším, příčném pak provozy používané studenty – tzn. učebny a laboratoře. V místě průniku obou je umístěno hlavní vertikální jádro tvořící jejich spojující článek, rozšířený v každém podlaží o prostor respiria otevřený k jižní fasádě s výhledem na město a do údolí Labe. 

Přednáškové místnosti jsou situovány ve vstupním podlaží, další velké učebny o patro níže, v přízemí, které však ve vztahu ke vstupnímu podlaží umístěnému v úrovni náměstí je suterénem. Obě přízemní podlaží – ze strany náměstí a parku – jsou proto v návaznosti na hlavní vstup propojeny patrovou vstupní halou. 

Projekt vznikl s využitím ARCHICADu.