Olgoj Chorchoj: Čenětice

Navrhujeme jednopodlažní rodinný dům pro mladého muže. Pozemek ve tvaru L se nachází na jižním okraji obce Čenětice. Okolní zástavba je různorodá, vesnice si však uchovala poměrně neporušený původní ráz. Hmota domu respektuje urbanistické principy, které jsou pro středočeský venkov typické. Dům má jasnou geometrickou formu - protáhlý obdélný půdorys a je orientován kolmo na komunikaci.

Obytné místnosti jsou situovány na jih a otevírají se přes dřevěnou pobytovou terasu do zahrady, dům se však neuzavírá směrem k sousedům a umožňuje kontrolu společného prostoru, typickou pro vesnické prostředí. Dům tak navazuje na tradiční schéma venkovského domu orientovaného do dvora, ale dodává mu nový, aktuální význam.

Ze severní strany je dům chráněn masivní zděnou stěnou poskytující oporu dřevěné konstrukci. Ta je složena ze dvou částí, vlastní hmoty domu a subtilní konstrukce střechy, která svými přesahy vytváří krytou terasu. Provozní páteří stavby je průběžná chodba, která obsluhuje a propojuje všechny prostory - vstupní halu s příslušenstvím, obytný prostor, pokoj a ložnici s lázní. Těžištěm je obytný prostor s jídelnou, ložnice jsou v zadní, klidnější části domu. Všechny místnosti mají francouzkými okny přístup na zahradu.

Použité materiály jsou přírodní, fasáda je obložená dřevem, severní stěna z betonových tvárnic. Plochá střecha je navržena jako zelená, s nízkou vegetací. Dřevěná terasa s pergolou bude v létě stíněna plátěnými roletami. Oplocení ze severu a ze západu je řešeno stávající zdí, v ostatních částech je plot dřevěný.

Dům se snaží o začlenění do stávající rostlé struktury vesnice především použitím tradičních materiálů a tvarů, zároveň však chce poskytnout moderní způsob venkovského bydlení.

Poznámka k ploché střeše Plochá střecha má, podle nás, ve vesnickém prostředí svou utilitárností místo. Sedlové střechy dříve jako jediné řešily problém hydroizolace, jejich smysl spočíval ve funkčnosti. V zimním období, kdy se na půdě skladovalo seno, tvořilo přirozenou tepelnou izolaci staveb, byl zde prostor pro skladování, sušení apod.. Forma však přetrvává dodnes a nutí obyvatele vytvářet zde neplnohodnotné prostory pro bydlení.   V dnešní době by vesnice neměla mít pouze formální výraz plný přežitých tvarosloví, ale měla by pokračovat ve svém utilitárním řešení. Tím je i používání nových materiálů a technologií, adekvátním účelu, pro který má sloužit.