Objekty pro komunitu obce Rádlo

Zadáním bakalářské práce je část obce ležící v pomyslném středu, při hlavní komunikaci. Cílem zadání je navrhnout výstavbu nových objektů, sloužících pro rozrůstající místní komunitu, jakož i kultivace veřejných prostranství v tomto území. V obecné rovině, je cílem zadání hledat způsob stavění v takto silných místech. Otázky umístění stavby, urbanismu, konstrukce, volby materiálů a forem se v těchto místech stávají zcela zásadními, neb jejich urbanistická a architektonická interpretace zcela bezpochyby zasáhne výrazně do charakteru obce.

Rádlo je lineárni vesnice stoupající podél kopce Císařský kámen. Vesnicí meandrovitě projíždí hlavní silnice, když se ale soustředíte pozorně, zjistíte, že skrz celou obec prochází přímá úzká pěší komunikace, která meandry hlavní silnice přetíná, jindy její stopu kopíruje. Na jižním zahušťujícím se konci vesnice, v původním jádru, se nachází náměstí s kostelem, na severním konci se rozrůstají novostavby.

Rádelská zástavba je tradičně horská, nachází se zde povětšinou domy se sedlovou střechou, kamenné, s dřevěnými dostavbami. Hlavní výstavba Rádla pochází z let 1880-1950. Pozemek, který jsem si vybrala se vyskytuje v pomyslném středu vesnice, propojeju severní novostavby s původním jádrem na jižní straně. Jde o severní svah, který je ze všech stran obklopen místními malými komunikacemi. Pozemek je o rozloze cca 180 x 100 m. Převýšení dosahuje zhruba 10 m.

Malé obce fungují díky osobám, které v daném místě tráví své všední dny. Většina pracujících v Rádle odjiždí každý den do větších přilehlých měst. Zůstávájí zde jen malé děti, důchodci a matky na mateřské dovolené. Na pomyslném středu mezi starou a novou zástavbou vytvářím nový veřejný prostor definovaný třemi budovami: denním stacionářem pro důchodce, dětskou skupinou (alternativa klasické mateřské školky) a sálem pro veřejnost.

Navržené domy navazují na charakter tradiční historické zástavby obce, kdy kamenná část budovy tvoří její střed a jádro. Navržená konstrukce vychází z tohoto principu, pouze přesunuje tuto centrální část do lineární formy, na kterou navazují další potřebné prostory, jejichž konstrukce bývá obvykle již dřevěná. Dům je tedy stále tradiční, ale zároveň moderní. Vstupuje se tedy přes pevný betonový servisní blok se zádveřím, s lineárně řazenými prostory zázemí, toalet i technických místností.

Koncepce jednoho prostoru vychází z historie bydlení v tomto regionu- vše se odehrávalo v jedné jizběkuchyně, posezení, jídelna, pracovna... Navrhovaný dům jednoho prostoru má velkorysou výšku společenského prostoru a je celým svým pojetím skromný až asketický. V místní lidové architektuře je dům situován rovnoběžně s cestou. Má sedlovou střechu a obdelníkový plán. Dovnitř se vstupuje ze středu delší strany.

Funkce domů jsou pro tuto chvíli pevně dané, vycházející ze současné potřeby obce, avšak forma domu nebrání následné změně využití. Náměstí, které je vymezeno zmíněnými třemi budovami, stromem poskytujícím stín, stávající pumpou a cestou, je nedílnou součástí celkového návrhu. Totzo místo je třeba chápat jako další obytný prostor, ve kterém se prolínají všechny funkce navržené v okolních domech.

Navrhované funkce vycházejí ze současné potřeby obce, kdy její obyvatelstvo každým rokem přibývá. Navrhuji denní stacionář pro důchodce, prostor, kde se budou moci důchodci scházet, pořádat různé kroužky, bavit se, družit se. Nyní je v Rádle okolo 150 lidí starších 60ti let. Jako další funkci navrhuji tzv. dětskou skupinu. Jde o nově povolenou instituci, která umožňuje dětem společný pobyt přes den, aniž by byly vyžadovány hygienické, bezpečnostní a jiné podmínky, které se musí dodržovat v mateřských školkách. Součástí domu, kde se nachází dětská skupina je v druhém podlaží jídelna, která nejen, že poskytuje prostor pro stravování dětí i důchodců, navazuje ale i na současný tzv. holandský trend, kdy důchodci tráví volný čas s malými dětmi. Dále se v této místnosti nachází stůl s internetem a čítárna, malý prostor pro posezení. Na východě zpracovávaného pozemku se nachází veřejný sál, který přes den funguje jako kavárna, večer jako prostor pro společenskou zábavu. Je otevřen do přilehlého sadu, návštěvníci si tedy mohou vybrat, zda chtějí sedět venku nebo vevnitř.

Jako poslední se na pozemku nachází veřejná moštárna. Jde o prostor, který je veřejnosti volně přístupný a náleží k přilehlému sadu.