Nekropole metropole

Nekropole metropole

Alžběta Widholmová, Ondřej BlahaAteliér Ondřeje Císlera

V době nového, moderního a spotřebního ducha doby: „Žij dnes, umírej zítra”, jakoby se stáří a blížící se smrt staly něčím nehezkým. Něco, o čem víme, že tam někde v budoucnu existuje, ale připomínat si to nechceme. Souvisí to s bolestí a strachem, který zažíváme, když jdeme, nebo spíš nejdeme, navštívit svoje prarodiče, umírající blízké nebo lidi, kteří mají nějaké fyzické zranění. Není to o nich, o jejich bolesti, ale o nás. O naší bolesti a obrovském strachu, se kterým jsme konfrontováni v momentě jejich blízkosti. Protože nám připomínají to, co si připomínat nechceme a připomínat jsme si přestali – že život jednou končí. Tím jak smrt přestala být přirozenou součástí života, přestalo jím být i místo, kde jsou mrtví pochováni.Tomuto místu, které mělo svůj smysl – veskrze utilitární a racionální, založený na církevních tradicích, už dnes nerozumíme. Jeho význam se ztratil a tak se stalo pouhým monumentem smrti. Více než oním veřejným místem pro setkání s mrtvými, sousedy a vlastně taky se smrtí, se stal památkovou zónou plnou zastaralých symbolů, kterým neumíme porozumět. Chodíme do něj jako do skanzenu, podívat se na něco, co je pro nás spíše vzpomínkou na minulost než přemýšlením o budoucnosti. Hledali jsme hřbitov, který toto reflektuje.

Nový hřbitov, který se znovu stane plnohodnotnou součástí města, společnosti, veřejného života. Vklíněn do tkáně města. Stejně jako člověk potřebuje jít do divadla, kde se odehrává jedna verze našich životů, potřebuje navštěvovat hřbitov, kde se odehrává jiná. Hřbitov se stává samozřejmou institucí ve městě.

Každodenní, ale ne všední.

Neznamená to znesvěcení klidu či piety, ale návrat něčeho samozřejmého – kontaktu se smrtí.

Nevíme, jestli jsme takový hřbitov našli. Cílem však nikdy nebylo dorazit do bodu B, a ten prohlásit za cíl. Cílem bylo hledání, které tak sloužilo k pochopení tématu.

Podívejte se i na krátké video o projektu.

Za porotu Kamila Amblerová:

V ateliéru Ondřeje Císlera a Miroslava Pazdery silné téma funerální architektury nechalo rozeznít hned několik zajímavých návrhů. Ve spojení s jednotnou, dobře čitelnou a při tom osobitou a poetickou presentací byla radost návrhy podrobovat bližšímu zkoumání. Ale jen dva se vymykaly a překonávaly tak ty ostatní. Ve své podstatě pokorný a tím, dle poroty, v závěru i nejsilnější návrh v lokalitě Černošic od Antala a Bočana. A právě projekt Nekropole metropole, který jako by pochopil, na rozdíl od ostatních projektů, že chce-li udělat velké gesto, je třeba hledat jiné místo, než malou obec na úpatí Brd. Lehce abstraktní pojetí modelu a absence zákresu obou fasád do uliční fronty nechalo leckteré otázky nezodpovězené. Možná také právě díky tomu nebylo porotou zcela pochopeno až pompézní pojetí fasády provozní části objektu směrem do ulice. Naopak silnou stránku tohoto projektu porota viděla v odvaze a samozřejmosti s jakou byl hřbitov usazen do husté zástavby rostlého velkoměsta. S lehkostí se spojil s blokovou zástavbou a při tom svým uspořádáním ve svém nitru vytváří zahradu klidu a rozjímání… ale možná také „jen“ jako každodenní komunikační koridor. Návrh tak snad odpovídá na nastolenou otázku smrti v kontextu každodenního života a to nenásilným a velice přirozeným způsobem jak architektonickým ztvárněním, tak filozofickým přístupem.