Mateřská škola v Dobříni

Základní vizí stavby bylo její zasazení do okolí v symbióze s krajinou i vesnicí. Historickému kontextu zdejší lidové architektury byla zcela podrobena tvarová koncepce. Barevné i materiálové řešení vychází z vjemu ducha místa, což se podepisuje na stavbě její „zemitostí“. Abstraktně stavba vychází z klasického vesnického domku se sedlovou střechou. Rustikální prvky jsou uplatněny i na fasádě, jež je obohacena o figurální motivy sochařské výzdoby odkazující na zdobnost tradiční architektury spojené s daným územím. Autorem je sochař a výtvarník Jiří Vorel, který má k lokalitě osobní vztah.

Mateřská škola v Dobříni je návratem do světa pohádek, do světa dětí. Respektuje jejich vize a přání, má připomínat „chaloupku“, která přes svůj rozpadající se vzhled poskytuje harmonii, teplo a možnost pořádně se vyřádit. Prostorový koncept vnitřního uspořádání v maximální míře pracuje s otevřeností a vymezuje se vůči sterilitě mateřských školek obvyklé v českém prostředí. Dítě může počmárat stěnu a není za to potrestáno. Stává se pánem prostoru, který může svobodně přetvářet. Nejsou žádná pravidla, jak s ním nakládat, pouze rámec, jehož atmosféru si vytvoří uživatelé. V rámci tohoto chápání se školka bude neustále vyvíjet a přetvářet.

Mateřská školka je obklopena zahradou s ovocnými stromy a umístěna rovnoběžně s východní hranicí pozemku. Jedná se o jednopatrový objekt obdélníkového půdorysu. Střecha je výrazným architektonickým a identifikačním prvkem. Od severu je klasická sedlová se sklonem 35°, směrem k jihu hřeben pozvolna klesá a plynule se přibližuje k jedné stěně budovy. Krov střechy je dřevěný, konstrukční uspořádání reaguje na rozpon. Zhruba 8 m od severního štítu je skokovitě změněn sklon a vzniká otvor pro okno, které bazilikálně osvětluje pobytový prostor dětí jižním světlem. Tam, kde to je možné, je vnitřní prostor otevřen pod krov. Nad zbylými plochami je půdní prostor uzavřen. V prostoru krovu je plánovaná vestavba pro spaní (cca 25 míst) s houpačkou a klouzačkou, která bude zároveň sloužit jako únikový východ.

Stavba vyhovuje podmínkám stavění v zátopové oblasti. Tato koncepce se promítla jak do technického řešení a volby materiálů, tak do interiérové koncepce. Objekt je založen na základových pasech a patkách z prostého betonu. Svislé obvodové a vnitřní nosné konstrukce jsou z keramických bloků, aby odolaly případnému zaplavení. Vnitřní nenosné svislé konstrukce jsou vyzděné z keramických příčkovek. Otvory ve svislých konstrukcích jsou voleny tak, aby zaplavení vodou buď odolaly, nebo aby je naopak bylo možné snadno vyměnit za nové. Střešní krytina je z hliníkového plechu v barvě mědi.