Matěj Hájek + Tereza Kučerová - Herní krajina Pecka

Herní krajina Pecka je unikátní soubor herních prvků a instalací na pomezí sochařství a folly architektury umístěných ve výšce 1062 nad mořem. Hlavním popudem určujícím vznik herní krajiny bylo motivovat rodiče i děti pro pobyt v lese na vysokohorském vzduchu v kontaktu s přírodními materiály (dřevo, voda, kámen). Při návrhu jsme se snažili co nejvíce zachovat krajinu v původní podobě a herní prvky do lesa jen ohleduplně vložit.

Námětem pro herní krajinu je zvířena Krkonoš. Tematicky je rozdělena na svět v korunách stromů s procházkou po lávkách natažených mezi hnízdy čápa černého. Krajina přechází do světa v lese, kde je možné prolézt obří vřetenovkou, zmijí, norami, být součástí souboje mravenců a pustit dřevěnou pecku labyrintem mraveniště. Na kraji lesa číhá rys, jehož chřtánem je možné prolézt až do jeho útrob. Na louce leží padlý jelen, jehož paroží a kostra slouží jako vyhlídka a prolézačka s tobogánem. Dole na prameni sedí mlok. Po hřbetě mloka se koulí dřevěné pecky, které spadnou mlokovi do tlapek. Po formální stránce jsou zde typy prvků popisného charakteru (rys, zmije) dány do souvislosti s prvky abstraktními (jelen, vřetenovka…). Každý z jednotlivých prvků je pak doprovázen informačním panelem formou ilustrovaných scén s populárně naučným obsahem.

Rozmanitá paleta vyobrazení jednotlivých námětů se odráží též v náročnosti funkcí herních prvků. Herní krajina je jako celek promyšlenou kombinací certifikovaných herních prvků a sochařských instalací, které dotvářejí charakter zdejšího zvířecího světa. Autoři tímto vyzývají rodiče k účasti na hře se svými ratolestmi. Konstrukce jednotlivých prvků jsou navrženy s ohledem k prostředí, do kterého jsou umístěny. Dominantním materiálem je dřevo ze sibiřského modřínu na ocelových nebo dřevěných konstrukčních prvcích. Každá jednotlivá stavba je svého druhu prototypovým modelem.

Zpráva Taros Nova

Realizace herních prvků Pecky vyžadovala úzkou spolupráci s architekty návrhu a výraznou flexibilitu při provádění projektu. Objekty zvířat jsou sochařským dílem a mají proto enormní náročnost na detaily, určující výslednou formu. Neustálá konfrontace technického řešení s uměleckým záměrem byla, v pozitivním smyslu, nejsilnější zkušeností z projektu. Některé konstrukční detaily se upravovaly za pochodu. Realizace se tak přiblížila procesu tesání sochy, hledání formy skrze technologii konstrukce.