llja Architects, Hænke - Victoria Pragensis

Vstupte do botanického labyrintu téměř tisíce rostlinných exemplářů a najděte mezi nimi ty, jež se po celém světě díky svým léčivým účinkům využívají jako přírodní medicína.

Na celém světě je téměř 400 000 rostlin, zhruba desetina z nich se po staletí využívá jako přírodní medicína. Chceme upozornit na cenné, avšak křehké historické dědictví léčivých rostlin, a na jejich roli v kontextu městského designu. Svým názvem odkazuje instalace na objev největšího leknínu na světě, Victoria amazonica, který v roce 1801 učinil český botanik Tadeáš Haenke, jeden z prvních, kdo vědecky popsal exotickou floru latinské Ameriky.

Akce se konala ve spolupráci s Národním divadlem v rámci projektu Piazzetta 24/7, za laskavé podpory Městské části Praha 1. Nad událostí převzala záštitu Eliška Kaplický Fuchsová, zastupitelka Hlavního města Prahy.

Juráš Lasovský o instalaci Victoria Pragensis 

Nároky na město se mění. Obyvatele měst chtějí žít město. Chtějí mít mnohovrstevnatá města, která poskytují různorodé prostory. Vnímají město jako vlastní prostor. Prostor, který je součástí jejich domů, bytů. Prostor, kde tráví více času. Prostor,o  který jeví stoupající zájem.

Roste význam zeleně, městských parků nebo komunitních zahrad vytvářejících městská mikroklimata. Zeleň je vnímaná jako ukazatel kvality města a má často velký vliv na výběr lokality ve městě. Roste povědomí o významu rostlin pro člověka a pro město.

Instalace Victoria Pragensis je dočasnou krajinou v městském prostoru. Je to krajina z téměř tisíce rostlin dohromady vytvářejících měkké zelené kontury, které kontrastují s okolními budovami Národního divadla. Instalace tak zásadně mění prostor náměstí. Vytváří "les rostlin" obklopujícího každého návštěvníka. Tato zelená hmota je jakýmsi labyrintem, který vzniká z mřížky náměstí a vede návštěvníka do jeho centra, kde ho rostliny zcela pohltí.

V instalaci převažuje jeden typ okrasných trav, který vytváří scénografii pro léčivé rostliny, jež se využívají v medicíně pro své specifické účinky. Ty bychom měli v rámci instalace objevit a seznámit se s nimi. 

Všechny rostliny jsou rozmístěny v celé instalaci náhodně a v různých výškách podle výšky konstrukce, kterou chápeme jako analogii kmenů lesa nesoucí větvě s listy. Celá levitující topografie klesá směrem do středu instalace, kde jsou rostliny položeny nejníže, aby vytvářely pomyslnou louku.

Autoři vybízejí instalací k využívaní veřejných prostorů, které sami vnímají jako součást našich obývacích pokojů, pracoven a míst k odpočinku.