Lenka Míková architekti - Interiéry předsálí České filharmonie v Rudolfinu

STRUČNÝ POPIS PROJEKTU

Náš návrh pro interiéry předsálí Dvořákovy síně v Rudolfinu vznikal s respektem k původní architektuře budovy i k nadčasové hodnotě a důstojnosti České filharmonie. Záměrem bylo historický prostor vizuálně nepřebíjet a spíše akcentovat, a přitom doplnit o nové využití uceleně, funkčně a současně. K tomu jsme si pomohli jednak efektem zrcadlení a použitím materiálů, které se už v budově vyskytují, pak také tvarováním včetně návaznosti na půdorys a ornamenty na podlaze. Projekt navazoval na výhru ve vyzvané soutěži v roce 2019 pořádanou organizací Czechdesign. Zadání od České filharmonie požadovalo předělat obchod se suvenýry, doplnit možnost poslechu hudby a výstavu o historii budovy. Inspirací k návrhu nám byl pokorný přístup jinak avantgardního architekta Karla Pragera při generální rekonstrukci budovy v 90.letech 20.století. 

Nový interiér se skládá celkem ze tří částí – dva krajní salonky s poslechem a s designshopem a střední foyer s výstavou. Její instalaci tvoří dva volně stojící vertikální objekty, mosazné obelisky - při průchodu k šatnám jen zrcadlí historický prostor a svou tajemností lákají blíž k sobě i k salonkům. Až potom se na jejich podélných stranách vynořuje obsah jakoby z hloubky panelu i skrze podsvícení. Zdánlivé monolity se snaží být svébytné objekty se vztahem k prostoru, ne pouhé nosiče informací. Na koncepci expozice spolupracovala designérka Miroslava Mitísková neboli Miroko Maroko, která měla na starosti kompletní grafické řešení výstavy. Poslechový salonek nabízí možnost v klidu se na chvíli posadit, začíst se do publikací anebo si užít hudby z repertoáru filharmonie dle vlastního výběru díky sluchátkům a tabletu, které jsou integrované v nice v područkách sametových sedaček. Salonku s designshopem dominuje centrální oktogonální stůl zrcadlící hvězdici dlažby, který stejně jako výstavní stěny v okolních nikách umožňuje různé variace prodejní expozice. 

PODROBNÁ PRŮVODNÍ ZPRÁVA

Koncept 

Rudolfinum má od svého počátku v rámci Prahy jedinečný koncept - spojení klasické hudby a výtvarného umění v rámci jedné budovy. Jako sídlo České filharmonie představuje trvalou, nadčasovou hodnotu a důstojnost. Jeho význam odráží i výjimečná architektura historické budovy od autorů Josefa Schulze a Josefa Zítka. Respekt a uvážený přístup k ní projevil při rekonstrukci v 90.letech už Karel Prager a jeho tým, na něj navazujeme i v rámci současných zásahů. Požadované využití je řešeno pokorně vůči původní architektuře a minimalisticky, aby nové prvky získaly až nadčasový charakter odpovídající úrovni této instituce. 

V rámci zadání soutěže (pořádané v roce 2018-2019 organizací Czechdesign) požadovala Česká filharmonie doplnit do prostor předsálí nové využití – předělat obchod se suvenýry, přidat možnost poslechu hudby a umístit sem výstavu s trvalou expozicí o historii budovy. Prvotní záměr návrhu byl jednoduchý – v prostoru předsálí nepřekážet v průchodu a ani ho vizuálně nerušit, funkce soustředit co nejvíce do krajních salonků. Nosiče výstavy, záměrně vyosené a zkosené, proto pomyslně maskuje efekt zrcadlení, zdálky jako tajemné obelisky lákají blíže k salonkům a až víc zblízka odkrývají obsah výstavy. 

Výstava v předsálí 

Záměrem bylo umístit požadovanou výstavu do předsálí tak, aby nevznikl jen nosič informací, ale svébytný objekt se vztahem k prostoru. Instalaci proto tvoří dva vertikální objekty, lehce monumentální ale měřítkem záměrně podřadné historickému prostoru, respektují jeho symetrii i hlavní průchody. Objekty jsou posazené v krajních polích předsálí zrcadlově proti sobě, v podélném směru mírně vyosené, aby nestály v cestě do krajních salonků. Jejich tvar vychází z hlavní trasy při průchodu předsálím, zúžená čelní stěna se maskuje zrcadlením, aby objekty zdánlivě splynuly s okolím. Skrz zrcadlení v plechovém obkladu kratších stran i skrz lichoběžníkový půdorysný tvar se při pohybu prostorem vnímání objektů proměňuje, díky tomu nepůsobí jako pevné vybavení a lákají návštěvníky k sobě a tím i dál do krajních salonků. 

Obsah výstavy nesou podsvícené panely na delších stranách objektů kryté zlatě zabarveným sklem, aby s mosazným plechem tvořilo zdálky monolitický celek. Díky nastavitelnému podsvícení je zároveň možné panely rozzářit a tím výstavu zdůraznit, historické fotografie a texty vystupují jakoby z hloubky panelu v několika vrstvách. Na koncepci expozice spolupracovala designérka Miroslava Mitísková neboli Miroko Maroko, která měla na starosti kompletní grafické řešení výstavy.

Salonek se suvenýry

Interiér obou krajních salonků vychází z jejich radiálního půdorysu a propisuje v sobě oktogonální tvar. V obchodu se suvenýry tvoří středovou dominantu prodejní stůl s možností expozice pod sklem pro vzácnější zboží anebo vybranou kompozici na stole při jeho zaklopení. Hlavní prodejní plochu vytváří policové stěny v nikách po obvodu místnosti, konstrukce mají jednotný rastr a v něm variabilní prvky na různé zboží. Plná záda všechny věci vizuálně sjednocují, rastr konstrukce naopak člení na různě velká pole, aby se různé exponáty vzájemně nerušily. Prodejní pult s pokladnou je přisazený k nice mezi dveřmi pro dobrý kontakt prodejce se zákazníky i celkový přehled.

Salonek s poslechem

Podobné radiální řešení jako v obchodě má i druhý salonek, kde je v nikách mezi okny vestavěné sezení. Tři sametem polstrované lavice mají v sobě integrovaná sluchátka a ovládání pro poslech hudby, jedna dřevěná lavice mezi dveřmi ve svých zádech nese knihovnu s policí pro čelní vystavení publikací a lampičky. 

Materiály

Návrh materiálově vychází z vlastní architektury budovy a používá primárně povrchy, které už se v prostorách předsálí vyskytují. Objekty umístěné v prostoru kryje leštěný mosazný plech se zrcadlivým efektem. Mosazný plech kryje i oktogonální stůl v salónku.

Hlavním materiálem vestavných policových stěn v obchodě je tmavá dřevěná dýha, která navazuje na rámy dveří a oken, vytváří pocit solidnosti a poskytuje jednotné pozadí pro všechny vystavované věci.

Sedací nábytky v salonku mají mosazné sokly a čalouněné sedačky jsou v červeném sametu. Lavice s knihovnou je dřevěná stejně jako vybavení obchodu. Všechen vestavný nábytek se tak do historického prostoru snaží zapadnout a působit nenápadně.