Jiří Markevič / Public atelier, Jaroslav Sedlák / Fuuze - Obecní úřad Hluchov

Historický objekt renesanční tvrze přestavěné na barokní zámek a v 19. století využívaný jako sklady a administrativní zázemí drahanovického cukrovaru, jehož původní proporce jsou zejména z dvorního traktu patrné dodnes, byl v minulosti upraven do civilního charakteru. Uliční fasáda prošla zjednodušením a úpravou, aby její měřítko více konvenovalo výrazu architektury vznikající v polovině minulého století. V tu dobu zde sídlil Městský národní výbor, své kanceláře tu mělo JZD a úpravou dispozice vznikl i prostor pro osvětovou besedu. Nutno podotknout, že s ohledem na dějiny obce a rozsah jednotlivých historických staveb v regionu se jedná o místně významný objekt. Bylo proto žádoucí respektovat všechny vrstvy minulosti stavby, zachovat stávající funkční využití a její jednotlivé části citlivě rekonstruovat, popřípadě adaptovat pro potřeby obecního úřadu a společenského sálu.

Jednoduše řečeno, v kontextu obce se jedná o důležitý historický a společenský objekt s potenciálem rozvoje svého okolí i posílení místní komunity.

Návrh vychází z požadavku obce Hluchov upravit zanedbaný stav objektu a vyřešit nedostačující sociální zařízení. Dostát pouze tomuto zadání se ovšem jevilo příliš fragmentární. Při komplexním zvážení stavu a při zmíněném funkčním využití se návrh zaměřil i na vhodnější rozčlenění provozních místností. Kanceláře úřadu se původně nacházely v 2.NP, což vzhledem k současným nárokům na bezbariérovost již nevyhovovalo. Provoz domu byl proto „přetočen“. Do přízemí byla situována agenda obecního úřadu a do patra pak čistě veřejné a společenské místnosti – knihovna, sál a výčep. Pro komfortní provoz obou pater byla nově navržena dostavba sociálního zařízení ve dvou úrovních ve formě proporční dostavby. Tato přístavba objektu hmotově cituje původní křídlo zámku, z kterého patrně zbyl jen fragment zdi, proporčně celý objekt doplňuje a vyrovnává.

Přízemí bylo vyčištěno od „vestavků“ v podstatě podepírajících staticky narušenou křížovou klenbu. Sanováním této poruchy bylo dosaženo důstojného vstupního prostoru úřadu. S ohledem na stav historické konstrukce bylo nezbytné provést sanaci vlhkého zdiva v přízemí a statickou stabilizaci některých poruch na objektu. V choulostivém stavu se nacházel krov, který byl ovšem na základě rozhodnutí zastupitelstva obce nahrazen novým. Dominantou prvního patra úřadu je společenský sál, kde se za účelem zlepšení akustiky a zvýšení světlé výšky odstranil podhled a obnažily původní trámy. Ve spolupráci s brněnskou malířkou Lenkou Pilařovou byl trámový strop výtvarně pojatý technikou „válečkování“, aby tak evokováním dekorovaných renesančních stropů autorsky připomněly dávnou historii objektu. Přiznáním původního členění trámů zůstává ve společenském sále čitelné, že je novotvarem a byl vytvořen změnou původní dispozice při modernizaci objektu v polovině 20. století. Vstupní chodba byla rozšířena a může dnes v návaznosti na sousedící výčep fungovat jako prostorné předsálí.

Klíčovým autorským konceptem se stalo použití kvalitních prvků a materiálů – jako jsou například dubová okna, dveře i zárubně – odkazující se na historickou stavbu, ovšem se současným architektonickým výrazem a tvaroslovím. V kombinaci se střízlivým „očištěním“ byla budova uvedena do podoby civilní, otevřené a sebevědomé instituce. Díky tomuto přístupu by měl dům také v budoucnosti dobře „stárnout“. Historický charakter objektu je zdůrazněn i zachovanými původními fragmenty (pískovcové parapety, římsy a klenby), skládanou střešní krytinou a světlou omítkou. Z modernizace proběhlé kolem poloviny 20. století si uliční fasáda budovy ponechává zjednodušený kubizující charakter říms. Nově jsou akcentovány vstupy do objektu decentně předstupujícím ostěním z pískovcových desek. Dostavěný objem provozní přístavby – tedy nové „křídlo“ - je od historických částí domu odlišen strukturováním fasády a soudobým tvaroslovím oken.