Jan Tyrpekl - Útulna

Kromě standardních zakázek pro klienty se věnuji "experimentální" tvorbě, kde si ověřuji různé postupy a strategie, které by na komerčních zakázkách mohly jít dle mého názoru za hranici etiky profese architekta či by zkrátka neodpovídaly požadavkům klienta. Tyto experimenty jsou založeny na několika zásadních věcech - vždy financovány pouze mnou, zhotoveny vlastníma rukama ve spolupráci s mými přáteli či studenty architektury, kteří mají zájem se zúčastnit ve formě workshopů.

Nejdůležitější aspekt však je ukazovat na místa s vysokým potenciálem, která zůstávají opomíjena. V tomto případě jde o tzv. řopíky - lehké pohraniční opevnění zbudované za první republiky. Tyto objekty se rozprodávají za nízké sumy formou dražeb a málokdo o ně jeví zájem. Přitom jsou velmi často umístěné v krásném prostředí. Nejčastěji řopíky kupují či spravují nadšenci, kteří se jim snaží vrátit původní podobu. Nicméně jsem chtěl zkusit ukázat i jiné formy renovace a využití těchto objektů. Jeden jsem tedy zakoupil a koncepčně si načrtl zhruba deset způsobu využití. K realizaci jsem nakonec vybral útulnu. Jednoduchý dřevěný objekt, který jde v mnoha ohledech proti současným trendům.

Je to netypická dřevěná konstrukce kompletně zhotovená pouze z jednoho profilu prken, kde je fasáda nedílnou součástí nosné konstrukce. Stavba není zateplena, což bylo vnímáno některými kolegy jako nedostatek, na druhé straně lidstvo žilo drtivou dobu své existence v obdobných podmínkách a není špatné si to občas připomenout.

Hlavní důraz celého projektu byl však kladen na respekt k okolní krajině a ke stávající betonové stavbě. Použitým hrubým neopracovaným dřevem, které navíc časem zešediví nepůsobí vůči okolí agresivně a jednoduchý čitelný objem s průhledy působí na osamoceném křovisku uprostřed polí přirozeně, podobně jako osamocený strom.

Nový objem na řopík pouze lehce "sedá" a po konci životnosti ho lze kompletně odstranit. Nástavba je svým způsobem pravým opakem bunkru - vzdušná lehká stavba viditelná již z dálky.

Pozornost byla však kladena i na interiér. Šlo o to ukázat, že i na velmi malé zastavěné ploše - 12m2- lze dosáhnout toho, aby se člověk necítil stísněně, ale naopak svobodně. Jeden průhled je na jih - rovinatou krajinu Rakouska, druhý ve věži na kostel nejbližší vesnice. Doplňuje je pak ještě střešní okno.

Během doby výstavby jsme se snažili objekt přiblížit místním, kteří jej snad nakonec přijali bez zásadních výhrad. Zájemci mohou útulnu po dohodě vyzkoušet.

Mým přáním do budoucna by pak bylo, aby se podobného osudu vzkříšení dožilo více řopíků. Např. obce, které je mají v katastru, by se mohly pokusit o koncepční využití. Bylo by to jistě přínosem pro ně, návštěvníky, ale i krajinu a pro pevnosti samotné.

Tým: Jan Luksík, Jaroslav Kejř, Pavel Štencl, Martina Požárová, Vlaďka Bockschneiderová, Martin Haushalter, Ondřej Vávra, Vladimír Vávra, Pavel Vávra, Matěj Večeřa, Berenika Suchánková, Anna Malá, Karolína Urbánková, Žaneta Krutinová, Jana Vodenková, Jan Veisser, Andrea Pernicová, Vojtěch Šaroun

Velký dík patří i rodině, bez jejíž pomoci by nebylo možné stavbu realizovat.