Idhea Architekti - Indiánská loď

Vila byla postavena v roce 1936 dle návrhu architekta Vladimíra Grégra, významného českého architekta a vnuka známého novináře a politika. Jedná se o vilu ve funkcionalistickém stylu s výraznými rustikálními prvky včetně kónických obvodových stěn, hrubé škrábané omítky a dřevěných obkladů. Úpravy spočívají v očištění domu od necitlivých nánosů z 80. let a vyzdvihnutí unikátních prostorů i architektonických detailů, adaptaci na současné standardy bydlení při maximálním respektování původního charakteru domu.

Tvorbu Vladimíra Grégra zásadním způsobem ovlivnil jeho pobyt v USA, kde ho inspirovaly romantické haciendy kalifornských filmových hvězd. Na základě této zkušenosti navrhoval domy ve stylu aerodynamického funkcionalismu a rozvíjel romantické tvarosloví inspirované Janem Kotěrou nebo právě zmíněným novošpanělským stylem. Příležitost uplatnit tento přístup získal na pražském Barrandově, kde vznikly z iniciativy bratří Havlů filmové ateliéry i vyhlídková restaurace. Stavitel Havel si přál, aby na tyto stavby navázaly luxusní rezidence vystavěné podél úzkých barrandovských ulic. Oslovil proto řadu architektů, mezi nimi i Vladimíra Grégra, který postupně na Barrandově vystavěl sedm vil. Jeho styl totiž zřejmě nejlépe konvenoval romantickému charakteru území i vkusu české filmové smetánky, která chtěla bydlet jako hollywoodské hvězdy. Dostali jsme příležitost podílet se na rekonstrukci jedné z těchto vil, které se přezdívalo Indiánská loď.

Indiánská loď je bývalá vila diplomata Růžičky. Jedná se o pečlivě komponované podélné těleso umístěné na jihovýchodním svahu, orientované souběžně s ulicí Barrandovská. Vnitřní dispozice je výrazně směřovaná do zahrady, obracejí se do ní všechny pobytové místnosti – převýšený obývací pokoj, jídelna a knihovna v přízemí, tři ložnice a koupelna v horním podlaží. Naopak obslužné místnosti a chodby jsou orientovány severozápadním směrem k ulici, což se propisuje i do strohého řešení uliční fasády.

V rámci prací na projektu jsme se snažili o zachování všeho podstatného a odstranění všeho zbytečného.Cílem bylo, aby si dům zachoval svojí identitu a kvalitu, zároveň aby reagoval na potřeby dnešní doby.

Díky venkovnímu výrazu byl dům prohlášen za kulturní památku a my jsme se snažili, aby jeho unikátní figura, okenní výplně, charakter omítky i architektonické detaily zůstaly zachovány. Zároveň ale bylo nutné se vypořádat se stavebně-technickými problémy, které plynuly z použitých dobových konstrukcí a materiálů.

Dům byl navržen jako železobetonový skelet s výplní z dutinových tvárnic. Práci na projektu předcházel stavebně-technický průzkum, měření prostupu tepla oken a stěn a termovizní snímkování. Měření ukázalo výrazné tepelné mosty z důvodu skeletové nosné konstrukce, nedostatečné tepelně-technické parametry střechy a vlhkost stěn v podzemním podlaží, na druhou stranu součinitel prostupu tepla oken se ukázal jako překvapivě dobrý. Na základě těchto zjištění a s cílem zajištění kvalitního vnitřního prostředí domu jsme přistoupili k úpravám, které spočívaly ve výměně novodobé skladby střechy, zateplení fasády 5-ti centimetry izolantu a v kombinaci hydroizolačních a technických opatření, které měly zajistit využitelnost podzemního podlaží, což v původním stavu nebylo možné. Zároveň jsme zpracovali energeticko-ekonomickou studii, na základě které se přistoupilo k vytápění a ohřevu teplé vody prostřednictvím plynového kotle. Vytápění bylo řešeno jako podlahové v kombinaci s trubkovými radiátory, které interiéru propůjčují nezaměnitelný charakter. Suterénní podlaží bylo doplněno o vzduchotechnickou jednotku, která zajišťuje trvalé větrání pro případ průniku vlhkosti z exteriéru.

Pro vnější výraz objektu byl charakteristický kónický tvar obvodových stěn, hrubá škrábaná omítka a dubová okna. Omítka byla bohužel v dezolátním stavu a přes veškeré snahy neopravitelná. Proto jsme přistoupili k její výměně. Podařilo se ale najít takové technické a estetické řešení, které je téměř totožné s původním, včetně zachování barevnosti i struktury. Aplikaci nové omítky předcházelo opakované vzorkování a testování napojování struktury v ploše fasády.

Pro dům jsou charakteristická dubová okna různých tvarů a velikostí. Tvary oken byly architektem Grégrem komponovány jak s ohledem na vnitřní prostory a výhledy do krajiny, tak s ohledem na pečlivou kompozici hmot domu. Okna se podařilo realizovat jako přesné kopie oken původních, včetně povrchové úpravy, kování bylo repasováno a znovu použito. Truhlář strávil na stavbě více než rok, okno po okně odvážel do dílny, aby kopie mohly být opravdu přesné.

Interiér domu trpěl nepůvodními nánosy a „kreativitou“ majitelů z druhé poloviny 20. století. Usilovali jsme o odstranění těchto naplavenin a zdůraznění originálního konceptu, který byl jednoduchý a přitom velmi působivý, změny dispozic oproti původnímu řešení jsme prováděli pouze minimálně, s ohledem na současné provozní nároky.

Srdcem domu je převýšený obývací pokoj s krbem a prostorem pro klavír, který se do fasády propisuje vysokými, na středu otvíravými okny. Na něj navazuje jídelna a prostor bývalé knihovny, která nově plní funkci ložnice. Všechny tyto prostory jsou servisně obsluhovány z chodby při severní fasádě tak, aby činnost personálu nerušila život obyvatel domu. V patře se nachází tři ložnice, oproti původnímu řešení byla doplněna pánská koupelna. Důležité bylo vyřešení suterénu, který nebyl kvůli výrazné vlhkosti upotřebitelný. Díky odvlhčení bylo možné suterén využít jako plnohodnotnou součást domu, nyní jsou zde umístěny dvě šatny, domácí práce, technická místnost a zázemí pro personál.

Charakter celého domu podtrhují detaily dřevěných prvků, obvykle z tmavě mořeného dubu. Tyto prvky, které odkazují na zmíněné americké inspirace, se podařilo zachovat, ať už se jednalo o velké dveře posuvné do pouzdra s unikátním „vyhazovacím“ kováním nebo detaily zábradlí, krbu a rámování oken.

Kvalita celé rekonstrukce nespočívá v nějaké objevnosti, ale spíše v pokoře k původnímu řešení. Štěstí bylo, že klientem byla osvícená dáma, jejímž posláním je péče o rodinný odkaz a tento přístup jí proto byl vlastní. Snažili jsme se zachovat krásu i historickou hodnotu domu a zároveň naplnit současné estetické, funkční i technické požadavky, aby mohl dům i jeho obyvatelé plnohodnotně žít.