Experimentální objekt ve Slavkově u Brna

Architektura objektu představuje dichotomní pojetí prostoru svou dvojakostí zvyšující účinek na člověka. Ten má pocit, že vstupuje do něčeho spojeného se zemí, s prapodstatou vizuálně představovanou velkými koly plnými zeleně. Konstrukce vnitřní rovná se struktura vnější. Tíha konstrukce je její pravdivostí popřena a zbývá jen prostorový zážitek s horizontem plynule procházejícím průhledy z interiéru do exteriéru. Minimum použitých druhů materiálů dává předpoklad formální čistoty prostředí pro soustředěnou výzkumnou práci.

Jedná se o experimentální budovu, která je složená ze dvou základních částí. Nadzemní kancelářská část je konstručně dřevostavba z nosných CLT panelů. Stěny jsou zatepleny difúzně otevřenou stříkanou izolací ICYNENE. Finální opláštění je realizováno svislými zahradami – živou fasádou. V podzemní části, kde je umístěna akustická komora, jsou z monolitického betonu. LIKO NOE lze brát jako příkladný objekt ke zkoumání ekologických přístupů v souvislosti s architekturou a pracovním prostředím. V tomto objektu je využívána tzv. přírodní tepelná stabilizace.

Pro chlazení a vytápění objektu jsou primárně využívány přírodní zdroje s ohledem na minimální zatěžování okolí objektu. Objekt má kořenovou čističku odpadních vod, opakovaně využívá dešťovou i odpadní vodu, využívá solární energii pro fototermální stěnu, která nabíjí podloží a zefektivňuje výkon tepelného čerpadla.

Tento přístup dokazuje, že věda a umění nemusí jít vedle sebe, ale mohou se vzájemně prolínat. Na počátku tohoto konceptu byla jako hlavní tvůrčí determinant použita materie, která splňuje maximální množství ekologických kritérií. A ty se pak staly hlavním tématem. Ekologický princip tak ze stavby nijak nevyčnívá, není demostrativně předváděn, ale stává se stavbou samotnout, její architekturou.