Elementární lázně

V projektu mne zajímala proměna malé jizerskohorské vesnice v LÁZEŇSKOU OBEC. Bílý Potok je definován svou pozicí vůči horám a několika vodními toky. Ty udávají obci celkový ráz, podle jednoho z nich dostala ostatně i jméno.

V minulosti se do charakteru vesnice propsal vliv továrníka, který zde zbudoval textilní továrnu. Chod vesnice i její okolí tak razantně proměnil. Zajímala jsem se o symbiózu vzniklou mezi Potokem a mocenským vlivem továrníka v tak malé vesnici. Přestože nový pán do jejího rázu zasáhl dost výrazně, obyvatelům přinesl tento “vpád” mnoho pozitivního; od zajištění zaměstnání, až po zlepšení celkového stavu infrastruktury v obci i širším okolí.

Přemýšlela jsem, jakými prostředky by bylo možné dosáhnout podobné synergie v případě přerodu na lázeňské centrum.

Vytvoření psychologického i fyzického STŘEDU OBCE. Bílý Potok je je dnes tranzitní vesnicí, a to se propisuje i do jeho orientace kolem silnice. V Bílém Potoce prakticky neexistuje prostranství nebo hospoda, jako přirozené centrum obecného dění.

Bílý Potok postihují často povodně. Díky tomu vznikl po obou březích řeky několikametrový nezastavěný (záplavový) pruh.

S minimálními úpravami vznikne podél řeky LÁZEŇSKÁ KOLONÁDA ideální pro korzování lázeňských hostů vesnicí.

RENOVACE a ZAPOJENÍ nevyužívaných objektů ve vesnici do lázeňského dění. Zbudováním lázní dojde v Bílém Potoce k výraznému posílení cestovního ruchu generujícímu nové potřeby, na které se nabalí množství nezbytných služeb (obchody, penziony, restaurace...).

LÁZNĚ >> důvod, proč jet do Bílého Potoka. Díky lázeňství se z vesnice, kterou se projíždí stane vesnice, která je cílem.

V horách se člověk dostává do odlišné polohy vnímání. Smysly jsou jakoby obnažené, odtržené od kontextu všednodennosti. Lázně mohou vyvolat v člověku podobný účinek, proto by měla být jejich forma co možná nejabstraktnější - jen prostor, světlo a voda -

ELEMENTÁRNÍ LÁZNĚ.

LÁZNĚ A TOVÁRNA

Do lázní se propisuje specifická industriální estetika. Konstrukce je ponechána ve své strohosti a nechává vyniknout, dnes nepochopitelnou, ZBYTEČNOU KRÁSU továrny.

Celou továrnu v Bílém Potoce poháněla vodní energie. Voda proudila k turbínám skrze stavebně podružné domky z náhonu, vybudovaného na říčce Smědé. Tyto malé technické objekty obkloupují jiho-západní fasádu hlavní budovy, která je v areálu kompoziční dominantou. Pravé SRDCE TOVÁRNY se ale ukrývalo právě v útrobách těchto “přílepků”. Srdce bylo vlastně vyhoštěno z hlavního dění. Podobně cítím i já tyto prostory