Dita Petráňová - Duševní lázně

Zadání má reagovat na stále závažnější problém civilizačních nemocí a potřeby specializovaných pracovišť pro jejich léčbu. Prostředí Novohradských hor svou izolovaností a kvalitou krajinného prostředí je pro vybudování takového zařízení ideální. Návrh má vytvořit architektonické prostředí, které bude umožňovat množství různých aktivit a současně bude propojené s krajinou, bude to místo, kde lze najít klid, rozdílné atmosféry, měřítka a míru mezilidských vztahů. Kromě návrhu vlastního objektu bude součástí projektu řešení okolní krajiny, cest, apod.

PROČ

Vyhoření, deprese, úzkost. Ztracená lehkost bytí. To jsou stavy, co spojují návštěvníky Duševních lázní. Místo Duševních lázní hledá odpověď na aktuální Psychiatrickou reformu, která upozorňuje na přetížení terapeutických klinik a nabádá k de - centralizaci a k hledání nových alternativ, stejně tak reaguje na stále aktuálnější otvírání tabu duševních úzkostí a stavu vyhoření.

KDE

Novou alternativou se pro mě stávají Novohradské hory jako externí místo pro jakoukoliv psychologickou kliniku. Místo Novohradských hor mi dává odpověď svou izolovaností, neznámem pro mnohé a krajinným rázem. Vznikají tam malé lázně uprostřed krajiny, v neznámu, kde stěží najdeš telefonní signál, auto se stává zbytečností a lišky dávají dobrou noc.

CO

Za těchto předpokladů tak vzniká místo dlouhodobého pobytu, kam se člověk jede léčit, překračuje svoji komfortní zónu, plně se soustředí na své „já“, daleko od svých problémů, řeší sebe nebo hledá smysl pod vedením terapeutů, individuálně nebo skupinově s dalšími návštěvníky. Je vytržen ze svého denního života, neustále provázán s okolní krajinou, nucen zpomalit, zamyslet se, plně se soustředit, i přes to, že to není kolikrát příjemné. Po rozpravě s terapeutem se nevrací zpátky do ruchu města, ale setrvává na tomto místě a tak lze považovat za léčbu celý pobyt. Právě to je síla místa - daleko od civilizace, zpátky k sobě samému.

KDO

Nezávisle na sobě se tam tak sjíždí 20 návštěvníků, kteří na doporučení svého psychologa stráví pobyt v délce minimálně 3 týdnů (3 týdny jsou minimální doba určená psychoanalitiky jako doba pro výměnu buněk a přivyknutí člověka na okolí). Návštěvníkem je kdokoliv, kdo podlehl, ale řeší to. Terapeut se tak pro něj stává pouze pomocnou rukou, ukazatelem směru, rádcem, průvodcem na cestě k sobě samému. Terapeuti jsou externími pracovníky psychologických center, kteří se na místě střídají. Je jich 6, jsou složeni z 1 hlavního lékaře, 3 terapeutů a 2 fyzio terapeutů. O lázně se stará místní správce se svou rodinou. Člověk svázaný s místem, který ctí okolí a uvědomuje si ho. I takoví tam žijí, představte si to.

JAK

„Chceš-li zhojit tělo, musíš předně zhojit duši.“ Platón

Duševní lázně nejsou jenom o duši. Jsou o celém těle. Je to symbióza. Proto místo není pohodlné, proto to je pro člověka určitá pouť jak pod vedením tak se sebou samým. Přes společnou rozpravu s terapeutem, meditaci nebo jógu až po nekonečné osamocené cesty krajinou sám se sebou samým nebo nacházázení osamocených míst v neznámu v okolí má člověk možnost se dostat k sobě samému.

HODNOCENÍ POROTY

Návrh má celkově vysokou úroveň zpracování a velmi komplexní pojetí od konceptu přes řešení návazností na krajinu až po prostorovou bohatost i čistotu architektonických řešení. Přestože nám evokuje dílo Louise Kahna, díky použití lehké konstrukce a přírodních materiálů se však oprošťuje od jeho monumentality a posouvá se dál. Právě v tom vidíme kvalitu projektu. Tento projekt jsme odkrývali postupně a hledali si k němu cestu, až se nakonec stal jednoznačným vítězem.