Cesta

Lesní koupaliště jako cíl cesty, grand finale, má v sobě takovou tu pravou horskou atmosféru, šmrnclou industriální-městskou drsností. Něco jako rozpadlý robot, pohlcený krajinou. V tomto duchu jsem navrhovala na koupaliště. Části, které dřív mohly mít jiný význam a použití než dnes. Věci u kterých spektákl poněkud převládá nad užitečností. Na lidech nechávám prostor k interpretaci. Můj přístup k tomuto zadání se vlastně celý odvíjí od mého prvního setkání s místem – lesním koupalištěm. To bylo na čarodějnice, když jsme se tam vydali navečer k ohni. Místa kolem koupaliště doslova překypovala ostaními, kteří se tam také rozhodli strávit poslední májový večer.

Při vzpomínce na tento zážitek, jsem si byla jistá, že za žádnou cenu nechci koupališti vymýšlet a připisovat něco, co by tam bylo prostě navíc. Žádné vyumělkované atrakce, nucené funkce, soukromý investor. Lesní koupaliště nic z toho nepotřebuje. Lidé tam rádi chodí i přestože koupaliště je zavřené s v bídném stavu. Potřebuje jen obnovit, tak aby tam lidé, mohli trávit svůj čas ještě příjemňeji než doteď.

Vzhledem k mému záměru otevřít koupaliště vůči okolí jsem se rozhodla k přibrání do svého zadání i cestu, která vede od zoo ke koupališti. Mojí snahou bylo docílit atmosféry městského parku na pomezí hor.

Úpravy cesty ke koupališti jsem se rozhodla pojmout skrze drobné zásahy přímo šité na míru místům, která jsem vybrala. Cesta totiž lemuje potok, který protéká skrz koupaliště. Mezi cestou a potokem vede vrstevnice, díky níž vznikají u potoka, nebojím se říci – kouzelné meandry. Pár z nich jsem vybrala a navrhovala na ně podle atmosféry, která na mě na daných místech dýchla. Toho chci docílit zejména použitím vhodných materiálů.