Architekt si postavil vlastní dřevěný dům s opálenou fasádou

Když se jedna z posledních volných zahrad ve městě objevila k prodeji, měli jsme jasno, že tohle je to místo, kde budeme stavět. Na první pohled ne úplně ideální pozemek, ale hned na ten druhý to bylo místo, které splňovalo všechny naše požadavky. Necelých 700 metrů čtverečních v zastavěné části města, mezi domy, se vzrostlými stromy, blízko a zároveň dost daleko od zbytku rodiny. Část Kopřivnice se zbytky původní zástavby, žádné paneláky v blízkosit a do Štramberka co by kamenem dohodil. 

Lehce nepravidelný obdélník je z jihovýchodu definován ulicí Štramberskou, z ostatních stran sousedními pozemky, z nichž jeden stále funguje jako sad s ovocnými stromy, zbylé parcely jsou zastavěny rodinnými domy. Slunce dopadá na většinu pozemku po celý den, avšak vzrostlá třešeň a jabloň poskytují dostatek stínu z té správné strany.

Dům jsme se rozhodli orientovat podélně k severoýchodní straně pozemku. Šlo nám o zastavění co nejmenší plochy, pochytání co nejvíce slunečního svitu a zároveň jsme nechtěli kácet žádné stromy. Od začátku jsme věděli, že nepotřebujeme veliký dům, nejen z finančních důvodů, ale také z důvodu urychlení výstavby a celkové udržitelnosti do budoucna. A navíc, k čemu by nám byl dům, ve kterém bychom se hledali?

Vila Rozárka má půdorysnou plochu 14 m x 5,2 m, je jednopodlažní s obytným podkrovím. Hmota domu objemově zapadá mezi okolní výstavbu, tvarosloví a barevnost vychází spíše z tradiční zástavby, tmavých roubenek se sedlovými střechami a úzkou dlouhou formou. Konstrukčně se jedná o dřevostvbu z fošnového systému, založenou na betonových patkách. Pod domem tak vzniká průlezná mezera a do budoucna tak nezabírá téměř žádnou půdu. Dům se jakoby vznáší nad zemí. Celá konstrukce je řešena jako provětrávaná.

Dispozice a objemové řešení je určeno našimi prioritami, kdy společenský prostor s kuchyní je poměrně velký na úkor pokojů a ložnice, které jsou “na přespání” a využívají celý vysoký prostor definovaný strmou sedlovou střechou. Do domu se vstupuje po jakési pavlači či terase, která lemuje celou jihozápadní stranu a je krytá přesahem střechy. První podlaží se přes tuto terasu otevírá do zahrady třemi velkými okny a z kuchyně ja tak možné kontrolovat téměř celou zahradu. Do 2.np se vystupuje po smíšenočarém schodišti, které pokračuje chodbou na okraji dispozice. Z ní se vstupuje do ložnice, koupelny a dvou dětských pokojů. První z pokojů je větší s možností budoucího rozdělení na dva a navíc využívá ke spaní prostor nad koupelnou a nad ruhým pokojem. Ten je manší, útulnější a může sloužit také jako pracovna. 

V celém domě je kromě základů a přizdívky kolem krbových kamen použito pouze suchých procesů a v největší míře se uplatňuje dřevo, jakožto příjemný, obnovitelný, levný a snadno opracovatelný materiál. Navíc místní, z rodinného lesa. Podlahy jsou ze smrkových palubek, podhled v 1.np ze smrkových prken. Stěny jsou řešeny jako kombinace nátěrů či obkladů, meziokenní piliře a prostor za kuchyňskou linkou jsou natřeny černou barvou tak, aby se po nich dalo kreslit. Zbytek stěn je pouze bíle natřená OSB deska. Na schodišti a ve 2.np jsou na stěnách použity břízové překližky, v koupelně rovněž. Tam jsou navíc opatřeny patřičnou vrstvou laku. Fasáda je taktéž tvořena smrkovými prkny, ta jsou ale opálená plynovým hořákem a zuhelnatělý povrch tvoří ochrannou vrstvu proti škůdcům a houbám. A navíc je tak krásně sametově lesklý.