Vinohradská tržnice centrem kvalitního designu

Budova Pavilonu prošla náročnými opravami. Prostor se podařilo revitalizovat při zachování všech původních konstrukčních a historických prvků. Výsledkem je velkorysý prostor, který díky znovu odkrytým oknům disponuje i velkým množstvím denního světla a dodává mu vzdušnou atmosféru. Prostory bývalého tržiště nejen výrazně ožily, ale byly jim zanechány i původní prvky jako je tehdejší strojovna. Ta se nachází v přízemí památkové budovy.

K výstavám umění bude sloužit galerie - prostor o rozloze 180 m2, kde momentálně vystavují malíř Milan Chabera a malířka i fotografka Monika Abbott. Další autoři mají možnost vystavovat i v jednotlivých prodejních expozicích.

Prostory jsou navíc k dispozici pro konání společenských akcí týkajících se významných událostí a počinů v designové tvorbě. Za projektem stojí podnikatel Martin Leitgeb a jeho společník Arnošt Brož, kteří se rozhodli vytvořit z Pavilonu centrum moderního bydlení. To doplňuje volně otevřená kavárna Café Pavilon, již navrhla Bára Škorpilová ze studia Mimolimit. Kavárna je ukázkově vybavená nábytkem Fritz Hansen, Vitra, Hay a Magis.

Prodejní koncept tvoří showroomy známých světových značek jako REPUBLIC of Fritz Hansen, Desalto, Lema, Zeitraum, Montis, Conde House, Pol74, Magis, Flou, Hay, nebo Vitra. Kromě prodejny designového nábytku, osvětlení a doplňků Stockist, která je hlavním nájemcem, zde najdete i prodejnu koberců a podlah Barkotex, Brother&Duck nabízející obklady, dlažby, koupelny a kuchyně, prodejnu audiovizuální techniky Fullstars či obchod s ložním prádlem šitým na míru Confido Home. A prodejna Modernista zastupuje současný český design. Ve škále prodejců díle nechybí ani obchod s designovými tapetami a doplňky Lavmi, zakázkový nábytek Lugi, floristické studio Mario Wild Flowers nebo prodejna s ručně tkanými koberci Vartian Carpets.

Pavilon na Vinohradech má stále hodně Pražanů zažitý spíše pod původním názvem Vinohradská tržnice. První tržiště Královských Vinohrad však vzniklo na Tylově náměstí roku 1879. Rychlý rozvoj Vinohrad i příklad Starého Města vyústil v rozhodnutí vinohradských radních vystavět moderní tržnici. Byl zakoupen pozemek při tehdejší Chocholouškově ulici (dnes Slezská) a zdejší továrna na mlýnské stroje, jejíž tovární hala byla přestavěna městským architektem Antonínem Turkem na moderní tržnici. Otevřena byla v roce 1903.

Tržnice se prezentovala novorenesančním stylem a díky originálnímu uspořádání s vnitřní ocelovou konstrukcí skýtala dostatek prostoru. Obdivuhodnou technickou novinkou té doby byla klimatizace uzavřených prostor. Hlavním průčelím byla obrácena do dnešní Vinohradské třídy, kde se nacházelo široké dvouramenné schodiště s kuželkovým zábradlím, zatímco z druhé strany se vcházelo přímo. Interiér připomínal trojlodní baziliku – prostor členily dvě řady ocelových příhradových sloupů, které nesly střešní konstrukci. Fasáda měla a dodnes si zachovala bohatou štukovou výzdobu pseudoklasicistního rázu. Suterén zahrnoval dvě podlaží se sklepními prostorami a chladírenskými boxy. Teplotu podzemních prostor řídilo klimatizační zařízení se strojovnou, která se uchovala funkční dodnes a bude zdobit současný interiér zrekonstruované budovy.

V interiéru tržnice bylo zřízeno 98 prodejních stánků; sortiment zahrnoval především maso a masné výrobky, drůbež, zvěřinu, máslo, vejce, ovoce a zeleninu. Po 2. světové válce ztratila tržnice se zánikem soukromých zelinářů a obchodníků svoji původní funkci, nicméně prodej ovoce a zeleniny a potravin zůstal zachován pod taktovkou státního podniku.

Své nejhorší období zažila tato historická budova v osmdesátých letech minulého století. Nejdříve se v ní přestalo prodávat úplně a roku 1986 zde vypukl požár, po němž byla více než osmdesátiletá industriální budova, poznamenaná čtyřmi dekádami zanedbávání, v dezolátním stavu. Rozhodovalo se dokonce o její demolici. Zabránil tomu však Klub za starou Prahu, který docílil , že budova tržnice byla zapsána do Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Jako kulturní památka byla tržnice zachráněna před zbouráním.

Počátkem 90. let se zahájila rekonstrukce podle projektu architektů Jana Vrány a Vladimíra Štulce, po nichž převzal vedení architekt Milan Veselý. V opravené budově vznikla jedna z prvních moderních pražských obchodních galerií. Takto byla Vinohradská tržnice již pod názvem Pavilon roku 1994 znovu otevřena. Nabízela 3550 m2 prodejní plochy v pěti podlažích. Projekt byl přihlášen do soutěže v Cannes v roce 1995, kde zvítězil v konkurenci 80 obchodních center. Pavilon se bohužel po čase stal spíše galerií menších luxusních butiků, která byla rok od roku prázdnější. Díky svým omezením co do množství a velikosti prodejen a nedostatku parkovacích míst nemohl konkurovat nově vznikajícím obchodním centrům. Budova Pavilonu postupně chátrala a odcházeli z ní další a další nájemci. S myšlenkou vybudovat v budově Pavilonu výstavní a prodejní centrum moderního bydlení a galerii pro pořádání výstav současného umění přišel Martin Leitgeb až v roce 2012 a prostor tak byl znovu podstoupen zásadním změnám do jeho slavnostního otevření v rámci Designbloku 2013.