Velké sochy pro velké sídliště na Praze 13

Výrazné obří keramické plastiky nazvané "Táta a máma" se už staly jednou z charakteristických dominant vstupní části Centrálního parku, velkorysého rekreačního území na Praze 13, táhnoucího se kolem Prokopského potoka obklopeného hradbou sídliště Lužiny. Původně menší dětské hřiště u Nepomuckého rybníka bylo v roce 2006 vzhledem k narůstajícímu přílivu nových obyvatel a to zejména mladých rodin s dětmi rozšířeno, čímž vzniklo největší dětské hřiště v Praze 13.

Náš ateliér byl vyzván místním odborem životního prostředí ke spolupráci na řešení problému, jak podpořit identitu hřiště a zvýšit jeho atraktivitu.

Můj první dojem z návštěvy místa, který mě neopustil po celou dobu práce nad návrhem a neopustil mě dodnes, byl, že je tu všechno "velké". Velké hřiště v rozlehlém parku na pozadí velkého červeného monstra tubusu metra a zdálky ční šedá hradba velkého sídliště.

Připadalo mi, že cokoliv, co sem vymyslím, by mělo být zaprvé velké, aby to mělo odpovídající měřítko.

Hojně navštěvované hřiště bylo již komfortně vybaveno mnoha typizovanými herními prvky, takže já jako výtvarník jsem už v podstatě nebyla nucena vymýšlet nějaký kompromis mezi výtvarným artefaktem a herním prvkem.

Nakonec jsem se rozhodla pro velké vertikálně orientované postavy, které budou vítat příchozí. Svou snahu umístit je do plochy trávníku před hřištěm jsem tehdy neprosadila, tak se podle mě trochu tísní za plůtkem na území hřiště. Inspiraci pro tyto panáky jsem našla v elementární dětské kresbě. Abych využila výrazové prostředky, které mi umožňuje keramická technika, poskládala jsem je z jednoduchých velkých oblých tvarů, připomínajících korále. Inspiraci pro účast mámy a táty při hře s dětmi na hřišti jsem získala na naší cestě do Švédska, kde jsem viděla spoustu hřišť, kde se rodiče aktivně a nadšeně zapojovali do hry společně s dětmi. To se mi moc líbilo. Myslím si, že zapojit by mámu i tátu na hřišti chtěly i děti u nás.

Další naší zakázkou, instalovanou na území Prahy 13 byla účast na revitalizaci sídlištního vnitrobloku Bronzová. Úkolem našeho ateliéru bylo výtvarně dotvořit volný prostor v panelákovém vnitrobloku s těsně přiléhajícími 12 podlažními domy, spojenými do tzv. rondelu (zakřiveného útvaru, kterým tvůrce Jihozápadního pražského sídliště Ivo Oberstein obohatil v 80.letech minulého století novátorsky až do té doby jednotvárnou dispozici výstavby panelových domů do řad). Koncepce využití vnitrobloku byla realizována v době výstavby sídliště. Snahou tvůrců bylo již tehdy vytvořit relativně intimnější prostředí, kde by si děti obyvatel mohly nerušeně a bezpečně hrát v ústraní od rušné komunikace s auty, což se jim do jisté míry podařilo. Nacházela se zde však již pouze dvě zastaralá nevzhledná dětská hřiště (beton, asfalt) s minimálním počtem nevyhovujících herních prvků.

Na projektu úpravy vnitrobloku jsme spolupracovali s architektkou Jitkou Skalickou (Tichá kancelář). Architektka ve svém návrhu řešení neměnila základní původní koncept členění prostoru. Podle požadavku investora, městské části Praha 13, jsme hřištím ponechali i původní dispozici a podle využití jsme je navrhli jedno pro nejmenší a druhé pro větší děti.

Na základě ohlasu a úspěchu výtvarného prvku jsme byli znovu požádáni o návrh výtvarného díla, které by narušilo uniformitu daného prostředí. Znovu mi bylo jasné, že v těsné blízkosti hradby z betonu musím pro artefakty zvolit přiměřené měřítko. Tentokrát se nám podařilo přesvědčit investory, že bude lepší umístit plastiky do volného travnatého prostoru mimo území hřišť a ponechat jim více volnosti a odstup. Zároveň se tak rozšířilo území pro relaxaci a hru o nový, dříve nevyužitý prostor. Navrhla jsem sem tři obří barevné keramické masky.

Téma masek mě nadchlo z výtvarného hlediska okamžitě již dříve při návštěvě Mexika, kde je téma masek silně zakořeněno v lidové kultuře. Symbolika masky však prochází prakticky všemi kulturami po celém světě a je srozumitelná a lákavá i pro nás ve střední Evropě.

Maska je podle mě pro keramický artefakt úžasný námět i po stránce řemeslné. Svědčí mu křiklavá barevnost, která mě baví i výrazné mozaikové členění.