Symbol konzumerismu i revoluční inovace. Jak plast proměňuje náš svět?
Plasty ovlivňují náš každodenní život jako žádný jiný materiál: od obalů, přes obuv, vybavení domácnosti, nábytek, automobily až po architekturu. Plasty se staly symbolem bezstarostného konzumerismu a revoluční inovace a po desetiletí poháněly představivost návrhářů a architektů. Dnes jsou již dramatické dopady boomu plastů nepopiratelné a plasty ztratily svou utopickou přitažlivost. Výstava Plastic: Remaking Our World ve Vitra Design Museum se zabývá minulostí i budoucností tohoto kontroverzního materiálu, a to od jeho raketového nástupu ve 20. století, přes dopady na životní prostředí až po nejnovější řešení, která přinášejí jeho udržitelnější využití. Exponáty zahrnují ojedinělé kousky z počátku doby plastové, dechberoucí předměty z období popu a mnoho současných návrhů a projektů, od pragmatických inovací výrobků po návrhy, jak vyřešit úklid oceánů a bioplasty vyrobené z řas a mycelia.
Vitra Design Museum , 3. 8. 2022
Výstava začíná videoinstalací, která upozorňuje na konflikty pojící se s výrobou a využitím plastů. Nadčasové záběry přírody se prolínají s dokumenty o století průmyslové výroby plastů a intenzivně zprostředkovávají rozporuplnou fascinaci neustále se zrychlující automatizovanou výrobou, jejíž náklady se rapidně snižují. Vytvoření fosilních zdrojů jako je uhlí nebo ropa trvalo přes dvě stě milionů let, zatímco z nich vytvořené syntetické materiály potřebovaly sotva století na to, aby se staly problémem v planetárním měřítku. Vynález slibující demokratizaci spotřeby přinesl vysoceobrátkovou jednorázovou spotřební kulturu, která se stala hrozbou životnímu prostředí.
Druhá část výstavy sleduje vývoj syntetických materiálů od poloviny 19. století po současnost. Věnuje se vzniku prvních plastů, z nichž mnoho bylo na rostlinném či zvířecím základě. Například gutaperča, materiál využívaný u dekorativních předmětů a izolací podmořských telegrafních kabelů, se vyráběl z gumy z určitých druhů stromů, a šelak, z nějž se lisovaly první gramofonové desky, je přírodní surovina získávaná z výměšků červce lakového. První plasty jsou úzce spojené s kolonialismem, protože západoevropské koloniální mocnosti získávaly potřebné suroviny z vytěžených lesů v Africe a jihovýchodní Asii. Bakelit, první plast vyrobený z čistě syntetických přísad vynalezl v roce 1907 Leo Baekeland. Bakelit byl oslavován jako materiál neomezených možností. Nebyl vodivý a byl proto ideální volbou pro lehké spínače, zásuvky a rádia a sehrál stěžejní roli v elektrifikaci každodenního života.
Více k tématu
Zatímco první plasty často vyvíjeli nezávislí vynálezci, od 20. let 19.století se kormidla chopil rozvíjející se petrochemický průmysl a započala éra ropné modernity. Rozvoj plastů se skokem posunul kupředu během 2. světové války. Ta přinesla materiály jako například plexisklo na kokpity letadel nebo nylon na padáky, a ty pak šly ve velkém do výroby. Po roce 1945 si tyto materiály našly využití v domácnostech jako plastové hrníčky a talíře, krabičky na potraviny a hračky Lego či panenka Barbie, nebo tak žádané nylonové punčochy. O několik let později rostoucí fascinace nad lety do vesmíru přesunula pozornost k utopickému potenciálu plastů, jenž se odrážel ve futuristických tvarech a nových konceptech interiérového designu. Na výstavě jsou ke shlédnutí například Ball Chair of Eera Aarnia z roku 1963, Moon Lamp od Gina Sarfattiho z roku 1969 či Toot-a-Loop, plastový náramek se zabudovaným rádiem z roku 1971.
Ropná krize v roce 1973 sice znamenala nižší dodávky a vyšší ceny suroviny, z níž se vyráběla většina plastů, ale na boom plastů měla z dlouhodobého hlediska jen nepatrný dopad. Zatímco celosvětová výroba plastů byla brzy obnovena, strategie zabývající se snižováním výroby nebo recyklací plastů se objevovaly jen pozvolna. V 90. letech 20. století designéři jako například Jane Atfield začali rozvíjet novou estetiku založenou na recyklovaných plastech. To také přivedlo pozornost k obrovské různorodosti materiálů nazývaných obecně „plasty“: nekonečné množství druhů s širokou škálou různých vlastností, které musely být v procesu recyklace pečlivě zváženy. V mezidobí se témata spojená s rozvojem plastů pevně zapsala do našeho kolektivního vědomí: od mikroplastů v půdě, oceánech a našich tělech po hory obalového odpadu, který často končí v zemích na jihu planety a má obrovské ekologické dopady.
Co je tedy potřeba změnit? Jak můžeme překonat globální krizi spojenou s odpadem? A jakou roli může design v tomto procesu sehrát kromě průmyslu, spotřebitelů a politiků? Těmito otázkami se zabývá třetí část výstavy. Představuje projekty jako The Ocean Clean Up, Everwave či The Great Bubble Barrier, které byly vyvinuty za účelem filtrace plastových odpadů z řek a moří, ale současně také jasně říká, že s účinným snižováním plastového odpadu je nutné začít mnohem dřív. Snižování odpadu a množství výrobků na jedno použití si žádá cirkulární přístup k designu, který bere v potaz celý životní cyklus daného předmětu. Dobrým příkladem tohoto přístupu je Rex Chair (2011/2021) od designérky Ineke Hans, kterou lze výrobci přinést zpět k opravě nebo recyklaci. Běžná plastová láhev na pití zase slouží jako případová studie toho, že ke snížení obrovského množství plastu na jedno použití je zapotřebí několika infrastruktur – v tomto případě se jedná o systém zpětného odběru, přizpůsobená výrobní zařízení a alternativy jako jsou třeba fontánky na vodu. Část výstavy, která se nachází ve Vitra Design Museum Gallery, se zabývá recyklací a nabízí interaktivní prostor, kde se návštěvníci dozví o různých druzích plastů a recyklačních systémech. Výstava se odvíjí od projektu Precious Plastic, který v roce 2013 zahájil Dave Hakkens, a který ukazuje, jak může být plastový odpad přetvořen v hodnotný zdroj.
Mnoho vědců a designérů se dnes vrací k výzkumu materiálů, často nazývaných bioplasty, které jsou založeny ne na fosilních, ale na obnovitelných zdrojích. Výstava prezentuje pokusy s řasami z dílny holandských designérů Klarenbeek & Dros, výzkum mycelia z Technologického institutu v Karslruhe a mnoho dalších projektů zabývajících se slibnými technologiemi. Například britský start-up Shellworks využívá k tvorbě plastu mikroorganismy, zatímco University of Portsmouth a ETH Zurich testují enzymy rozkládající plasty.
Výstava Plast: Jak mění naši planetu nabízí nový pohled na plasty v dnešním světě, který je nejen kritický, ale také nahlíží problematiku z různých perspektiv. Rozhovory s designéry, vědci a aktivisty podtrhují důležitost mezioborového přístupu, v němž politika, průmysl, věda a design úzce spolupracují na hledání řešení problému s názvem plast. Pravda, změnu musí udělat každý z nás, ale také jediné řešení tohoto problému také neexistuje. Z tohoto důvodu se výstava snaží nabídnout širší pohled na plast a jeho komplexní roli v dnešním světě; analyzuje, jak jsme dospěli k naší současné závislosti na plastech, ukazuje, jak to můžeme změnit, a přináší možné varianty budoucnosti tohoto sporného materiálu.
Poté, co výstava skončí ve Vitra Design Museum ve Weil am Rhein, se přesune do V&A Dundee (29.10.2022 – 5.2.2023) a do maat v Lisabonu (na jaře 2023).
