Sedm rad jak na koupelnu – radí architekti
Předělávání koupelny znamená výrazný zásah do chodu domácnosti. Je to jediná místnost, kvůli jejíž přestavbě je nutné se dočasně přestěhovat. Jak to zařídit tak, aby stavba či rekonstrukce probíhaly co nejpříjemněji? Jaká úskalí to s sebou nese? Na celý proces, různé tipy a zkušenosti jsme se zeptali architektů koupelnového studia Perfecto design Jindřicha Kobra a Alexandry Kaščakové.
Perfecto design / Alžběta Charvátová , 15. 2. 2024 / Advertorial
Rada č. 1 – Rezervujte si tři měsíce
„Při přestavbě koupelny je ze všeho nejdůležitější čas,“ na úvod hlásí architekt Jindřich Kobr a dodává: „Ideální je začít tři měsíce před prvním výkopem. Je to dost času na návrh i pořízení předmětů, které po všech stránkách splňují představy klientů.“
Je všeobecně známé, že ve světě koupelen vyniká italský design. „Italové jsou mistři dlažeb, obkladů i sanitární keramiky, jenže posledního června se ve všech italských keramičkách zastaví stroje, zhasnou světla, zamknou dveře a provoz se obnoví, až když jdou děti do školy,“ říká architektka Alexandra Kaščaková. Pokud se tři měsíce dodrží, klienti nemusí dělat ústupky a mohou získat to, co opravdu chtějí.
Ony „magické“ tři měsíce jsou důležité i pro stavbu. Je to dost času na to, aby se do návrhu dala zanést změna dispozice. Jakákoli stavba či rekonstrukce koupelnami zpravidla začíná. Jako první se řeší přívody vody a kanalizace. Právě ty rozhodnou mimo jiné o tom, kde bude toaleta, vana či sprcha. „Když klienti nemají návrh koupelny před tím, než jsou hotové odpady, zpravidla do jednoho rohu zapadne vana a do druhého sprcha, namísto toho, aby se elegantně spojily v jednu velkou tzv. mokrou zónu,“ doplňuje Jindřich Kobr. „V okamžiku, kdy se nedá hýbat s dispozicemi, může vzniknout nahodilá skládanka a ne prostor, ve kterém je člověku příjemně,“ dodává k tomu Alexandra Kaščaková.
Více k tématu
Rada č. 2 – Obraťte se na odborníky
Architekti vědí, že koupelna je nejnáročnější místnost celého domova. Člověk se může pokusit pustit se do toho sám, jenže v takovém případě se musí na pár měsíců stát odborníkem hned v několika oborech. „Kdo to zkusil, zpravidla uzná, že výsledek se nikdy nepřiblíží tomu, jako když se na věc podívá ten, kdo se koupelnám věnuje každý den,“ říká Jindřich Kobr a Alexandra Kaščaková dodává: „Občas k nám do studia dorazí někdo, kdo se do toho pustil sám. Ti lidé zpravidla působí velmi rezignovaně. Svépomocí zvládli třeba odpady, obložení a umístění některých předmětů, jenže potom zjistí, jak důležitá jsou taková světla a v tu chvíli už je toho na ně moc. Jsou vyčerpaní, nic nestíhají a konec zůstává v nedohlednu. Koupelnová studia zkrátka nevznikla náhodou. Jejich hlavní přínos spočívá v tom, že lidem šetří starosti a čas.“
Rada č. 3 – Na první schůzku si ujasněte, jaké barvy a styl se vám líbí
„Když už jsme u toho času,“ navazuje Jindřich Kobr, „je skvělé, když na první schůzku do studia přijdou lidé alespoň trochu připraveni. Úplně stačí, když vědí, jaké barvy a styl jim vyhovuje. Pokaždé se ptáme, jak vypadají další místnosti, aby vznikl, pokud možno, jednotný styl, případně jak by měly další místnosti vypadat v případě, že je budeme navrhovat také. Samozřejmě chceme vědět, zda chtějí mít v koupelně vanu, sprchový kout, nebo obojí, zkrátka si rozmyslí, jak chtějí, aby koupelna fungovala a co v ní má být.“ „Anebo naopak nemá,“ doplňuje se smíchem Alex. „Když člověk neví, co chce, a i to se může stát, pomůže zamyslet se nad tím, co nechce.“
První schůzka v koupelnovém studiu je velmi důležitá a je dobré na ni mít dostatek času. „Kvalitní studio lidé poznají jednoduše. Architekti, či v řadě případů designéři, se během první schůzky nesnaží získat jen představu klienta, ale také ho poznat,“ říká Alex. „Nejen, že se potom společně lépe pracuje, ale návrh, který z takové schůzky vyplyne, se často líbí na první dobrou,“ upřesňuje Jindřich.
Na návrh je dobré mít alespoň týden času. „Nápady jsou jako víno, musí zrát,“ vysvětluje Jindřich a dodává: „Občas se stane, že během přemýšlení přijdu na řešení něčeho, co se během první schůzky zdálo neřešitelné. Mám radost, když klienti takový nápad ocení a nakonec i odsouhlasí.“
Rada č. 4 – Připravte se na odsouhlasení nebo připomínkování návrhu
K představení návrhu slouží druhá schůzka. V dobrém studiu vždy trvají na tom, aby probíhala osobně. Architekt či designér má šanci své řešení do detailu popsat. Vysvětlí, proč jsou zařizovací předměty právě tam, kde jsou, proč se zvolily právě tyto materiály a barvy. Dnes už je běžné, že prezentované návrhy jsou ve fotorealistické kvalitě. Klient v ideálním případě kouká na to, jak bude jeho koupelna skutečně vypadat. Nedílnou součástí hotového návrhu je cenová nabídka. „Pokud bylo už od první schůzky jasné, v jakém cenovém rozmezí se můžeme pohybovat, cena tomu zpravidla odpovídá. Tam, kde byla představa nejasná, může dojít k nějakým změnám, a to směrem nahoru i dolů,“ vysvětluje Alex.
Rada č. 5 – Nechte architekty, ať se stavební firmou komunikují napřímo
„Jakmile se návrh schválí, je na čase propojit nás, architekty, se stavební firmou. Nejlepší je, když další komunikace probíhá přímo mezi námi. Klientům ovšem doporučuji, aby na proces dohlíželi. Uvedu příklad: stavbě se nemusí chtít do vytváření kamenického rohu. Znamená totiž práci navíc. Obklad či dlažbu je nutné odvézt do specializované firmy na seříznutí vodním paprskem, a tak se klienta mohou snažit přesvědčit, že obkladová lišta bude stačit. Jenže nestačí. Nejen, že není zdaleka tak hezká a narušuje a kazí celkový dojem z koupelny, ale navíc se stává zdrojem nečistot, bakterií a plísní, které se v koupelně můžou mnohem snáz zabydlet,“ říká Jindřich.
Koupelnové studio by mělo zůstat s klienty během celého procesu až do úplného předání. Se stavbou je dobré aktivně jednat a řešit technické i jiné potíže. Ty se totiž vyskytnou pokaždé. „Typicky se řeší obklady a dlažby. Vždycky děláme všechno pro to, aby člověk odcházel s férovou cenovou nabídkou. Proto dáváme obvykle u obkladů a dlažeb do nabídky jen 5–10 % materiálu navíc. Teoreticky by to mělo stačit, jenže na stavbě může dojít k poškození dlažby při řezání či manipulaci a rezerva je najednou pryč. Když si stavba zvykne s námi aktivně komunikovat, potíž se dá snadněji vyřešit, zjistí se dostupnost a zajistí doobjednání,“ dokresluje Alex.
Rada č. 6 – Najděte si náhradní ubytování na dobu stavby
Stavba obvykle trvá okolo tří týdnů a vždycky představuje velký zásah do života lidí, kteří koupelnu používají. „Když se přestavuje kuchyň, dá se dočasně stravovat jinde, když ložnice, rodina může rozbalit v obýváku stan a mít to jako dobrodružství. Bez koupelny se však doma žít nedá,“ říká Alex. „Znovu se vracíme na začátek k doporučovaným třem měsícům. Tato doba je důležitá i proto, aby lidé měli dost času vymyslet, jak se o sebe během zhruba třítýdenní přestavby postarají. Někdo se na čas zabydlí u jiných členů rodiny, u přátel či známých, další třeba vyšle část rodiny na dovolenou a sám dočasně pobývá třeba v penzionu. Bývá to různé, ale řešit je to nutné pokaždé,“ doplňuje Jindřich.
Rada č. 7 – Nebojte se zajímavých prvků, neokoukají se
Abychom nekončili tím, co je na přestavbě nejtěžší, tedy nutností být i nebýt při tom, zeptali jsme se architektů na nějaký ověřený tip. „Klienti, co k nám přijdou, zpravidla ve všech pádech skloňují slovo „nadčasovost“. Většinou si pod ním představují neutrální barvy. Naše zkušenosti nás naučily, že nejdřív se okouká to, co je jednotvárné a v jistém smyslu nudné. Když přijdeme s řešením, které obsahuje nějaký vybočující prvek, klientům se to zpočátku nemusí zdát. Když se k nám po letech vrátí, říkají nám, že to bylo právě to, co na své koupelně milovali a prosí nás, aby nová koupelna znovu měla podobný prvek,“ říká Jindřich. „Já to můžu doložit zcela konkrétně,“ navazuje Alex. „Jednou za mnou přišla klientka s obvyklým požadavkem nadčasovosti, pod kterým si představovala šedou a dřevo. Nakonec jsme společně do návrhu vybrali dlažbu v měděno-zlaté imitaci kovu a nábytek v podobném měděném tónu. Kromě pocitu hřejivosti, který je v koupelně vždy důležitý, jsme docílili wow efektu. Klientka přiznala, že ho cítí pokaždé, když do koupelny vkročí, a že stejně to mají i její hosté. Už teď si je jistá, že to tak bude až do doby, než za nějakých deset, patnáct let dojde k další přeměně. Důležité je zkrátka nepřicházet do koupelnového studia s utkvělou představou, ale naopak s otevřenou myslí. Výsledek potom většinou opravu stojí za to.“
