Odvaha podle dopravního podniku. Nová lanovka na Petřín bude skoro stejná jako ta stará
Vítězný návrh nové lanovky na Petřín od Anny Marešové je nápadný hlavně v jedné věci – nápadně se podobá vagonům, na které jsme si tu zvykli už od roku 1985. A to je také příznačné. Pražský dopravní podnik nemá důvod (ani ambici) něco měnit.
Karolína Vránková , 27. 10. 2022
Vítězný návrh vyšel až z druhé soutěže. Ta byla uspořádaná proto, že soutěž první se nepovedla a musela se zrušit. Vedl k tomu sled nejrůznějších problémů, o nichž bude ještě řeč. A jedna příčina zásadní. „V dopravním podniku nechtějí, aby jim někdo komplikoval život,“ myslí si předseda poroty první soutěže, designér Jiří Pelcl. Potvrzuje to i technický ředitel sekce Povrch Jan Šurovský: „Výrobci mají svou nabídku, z níž bylo možné si vybrat.“ To by dle jeho slov byl standardní postup. Jenže město nařídilo designérskou soutěž.
Více k tématu
Pražský dopravce není sám. Obecně velké firmy, které hospodaří s miliony z veřejných peněz, nemají důvod vpustit do svého rozhodování architekty či designéry z vnějšku. A Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) je názornou ukázkou. V tomto roce plánují investice do výstavby za 11 a půl miliardy – z toho stamiliony jdou projekčním firmám. Většinu z nich získá podnik Metroprojekt a má tak fakticky monopol na to, jak vypadají stavby pro MHD v Praze; viz mnohokrát kritizované nové stanice metra A či plánované „déčko.“ Jenže může za této situace mít někdo zájem o demokratizaci a vpuštění nových tvůrců přes designérské a architektonické soutěže? V případě lanovky přišlo ovšem nařízení uspořádat soutěž z magistrátu. Napoprvé to nedopadlo. Napodruhé vyhrál návrh, který přinesl nejmenší změnu.
Ale od začátku. Již od spartakiády v roce 1985 vozí lidi na Petřín oblíbený „vlak nakřivo“, zkosené vagóny z Vagónky Studénka, a to na podvozcích ze 30. let. A návštěvníků není málo, Petřín je druhá nejnavštěvovanější atrakce v ČR a lanovkou se sveze ročně 2 miliony lidí. Nyní je potřeba vagóny na tomhle speciálním místě obnovit. Rada hl. m. Prahy schválila usnesení, že „je potřeba dbát na vysokou kvalitu vozů, které zde mohou jezdit až do druhé poloviny 21. století,“ jak se v dokumentu píše. Dále stanoví, že na nové vagony proběhne designérská soutěž, bude na ni 6,5 měsíců času a 4,5 miliony korun. To už jsou podmínky na to, aby kvalita vznikla. Zájem tomu odpovídal, přihlásilo se dvacet šest designérských týmů.
Porota z nich vybrala pět, které dodaly návrhy přímo pro petřínský svah. Nad nimi se 7. ledna 2022 v půl desáté ráno sešli porotci – předsedou poroty byl právě profesor a někdejší rektor Vysoké školy umělecko-průmyslové Jiří Pelcl. Byli tu i další designéři a také zástupci DPP v roli porotců, náhradníků i konzultujících. Soutěž byla neanonymní, všech pět týmů osobně své návrhy prezentovalo a z nich porota vybírala do užšího výběru. O rozhodování víme z protokolu, že „nebylo jednoduché.“ Účastníci jednání jsou vázáni mlčenlivostí, z náznaků těch námi oslovených (celkem pěti) vyplývá, že bylo spíš extrémně složité a bouřlivé.
Největší emoce vzbudil návrh Jana Tučka, designéra, který pracoval pro automobilky Škoda, Mercedes-Benz a nyní pro Volkswagen. Jeho prosklená protáhlá bublina podle vizualizací vypadala jako posel z budoucnosti a i podle hodnocení poroty byl „jednoznačně nejprogresivnější až revoluční“. V protokolu se však objevují obavy zástupců DPP z údržby a vysoké ceny. Konstatuje se, že potvrdit by je mohlo až rozpracování návrhu, o to víc překvapí rozhodnutí „návrh k dopracování nedoporučit.“
Ani návrh Anny Marešové se nedostal do nejužšího výběru. Vybrány byly práce studií z Německa a Rakouska: Spirit Design/ Döllmann Design + Architektur ZT GmbH a N+P Industrial Design GmbH. Rakušané však omylem promeškali uzávěrku dalšího kola. Kdyby to byl závod v běhu, vyhrají automaticky Němci. DPP ale soutěž zrušil, údajně v obavě o její regulérnost.
Nastalý průšvih měla zažehnat série nestandardních kroků. DPP uspořádal novou soutěž, která ale zároveň byla tak trochu pokračováním soutěže staré. Přizváni do ní totiž byli finalisté minulé soutěže mínus Jan Tuček, kterému, jak říká „nikdo nezavolal“ – zástupci dopravního podniku si jeho účast nepřáli. Předsedou poroty byl nyní designér Ivan Dlabač, který byl ovšem sám účastníkem soutěže jedna, i když nepostoupil do finále.
Povedlo se nicméně vybrat vítěze a tentokrát se jím stala designérka Anna Marešová. Její návrh se podobá současným vozům, i když má řadu vylepšení (sklápěcí sedačky, prosklená střecha, dveře). Neměnit to, co se osvědčilo, je samozřejmě legitimní designérský přístup. Ze strany DPP to ovšem vypadá spíš na sázku na jistotu.
„Nechtěli jsme riskovat, že vysoutěžíme něco, co nepůjde vyrobit,“ říká technický ředitel Jan Šurovský. I to je pochopitelná obava. Mnoho manažerů má špatné zkušenosti s arogantními architekty a designéry. Dopravní podnik je navíc obří organizace s mnoha průšvihy a neprůhlednými zájmy, což není zrovna prostředí pro experimenty. A výsledkem je nová lanovka skoro stejná jako stará. „Bez odvahy nic odvážného nevznikne,“ shrnuje Jiří Pelcl.
