Nejlepší kliky vymýšlím na kole, říká sportovec a designér samouk Roman Ulich. Rodinná firma M&T vyváží jeho dveřní kování do celého světa
Ve výrobní hale visí obrazovka s aktuálními objednávkami. Kliky M&T zamíří do Brazílie, Austrálie, rozvezou se po Evropě. Přitom jsou celé vyrobené i designované v Česku. V Dobrušce v podhůří Orlických hor prochází dlouhým procesem dokončování a testováním. A často se tady taky rodí nápad, jak vůbec budou vypadat – kancelář zde totiž má spolumajitel a hlavní designér firmy Roman Ulich. Do Dobrušky jsme dorazili, abychom s ním pořídili rozhovor.
Adéla Vaculíková , 6. 9. 2024 / Advertorial
Firma M&T je nejen rodinná, ale rovnou bratrská, vedete ji tři bratři, všichni původně sportovci. Jakou má spojitost sport a design?
S bratry jsme všichni hráli fotbal, na vrcholovou úroveň to ale dotáhl jen jeden z nás – Ivo. Ke mně potom přišlo kolo, je úplně skvělé, řekl bych taková má životní sportovní láska. Starší bratr Petr zase běhá. U sportu se všeobecně nádherně přemýšlí. Když máte jakýkoliv problém, tak ho během půl hodiny dostanete z hlavy a můžete začít přemýšlet o něčem jiném – třeba o designu. Prakticky nejlepší věci vymýšlím právě na kole.
Jak jste se od sportu dostal k designérské a vlastně i technické činnosti? Vystudované to nemáte.
Pocházím z prostředí vesnice, a tam jsme byli všichni takoví univerzálové. Vyráběli jsme praky, samostříly a mnoho dalších věcí. Pořád jsme něco vymýšleli, tvořili. Já jsem třeba nikdy nebyl moc strojírensky zdatný, auta ani motorky mě nezajímaly, ale už tehdy jsem měl rád kola a na těch jsme si vždycky museli udělat všechno skoro sami. Takže určitá manuálně-technická průprava u mě existovala od malička. Myslím, že jsem byl taky poměrně kreativní, moc mě bavil Merkur, který rozvíjí představivost. Nikdy mě moc nebavilo stavět to, co bylo na krabičkách a k čemu byly návody, vymýšlel jsem si vlastní věci, něco, co neexistovalo. Třeba oproti Legu v Merkuru potřebujete taky mechanickou zručnost, pořád se tam něco šroubuje a dotahuje. A právě mechanika se hezky promítá do mého současného oboru – kliky mají své mechaniky, které musejí dobře fungovat.
Takže vaše profese je tak trošku náhoda.
Vlastně ano. Začínali jsme jako dovozní firma, prodávali jsme dveřní kování ze zahraničí. Záhy jsme ale zjistili, že je to hrozně průměrné. S bratry v sobě máme zakořeněné, že prostě nechceme být průměrní. Když něco děláme, tak v tom chceme být výborní. Do toho se tedy asi promítá naše sportovní minulost… Než jsme se vrhli do vlastní výroby, obešli jsme spoustu výrob s tradicí v oboru dveřního kování. Spoustu jsme toho tedy viděli, ale stejně jsme si řekli, že bychom to chtěli dělat jinak. To je pro nás taky typické. Neříkám, že to hned od začátku děláme lépe, ale ono se to postupně vytříbí, zatím v tomto byla naše intuice správná. Výrobu si řídíme odlišně než firmy, které se na kování zaměřují taky. Používáme například jiné povrchové úpravy, což znamená, že spolupracujeme s firmami pohybujícími se mimo náš obor, to nás taky hodně učí. Snažíme se neustále zlepšovat a pořád něco zkoušíme.
Dá se v klikách a dveřním kování být neustále inovativní?
Vymýšlení je velmi zajímavá práce a jde při ní o víc než o formu. Ve dveřním kování se hodně řeší kvalita toho, aby výrobek dlouhodobě výborně fungoval. Aby se klika i za dvacet, třicet, a dokonce padesát let pořád krásně vracela, aby se nekývala. Neustále existují detaily, které se dají zlepšovat – hlavně ty, které jsou očím schované, jsou uvnitř kliky. Když teďka půjdete po staré Praze, tak všechny kliky visí dolů, už se nevracejí do horizontální polohy. Snažíme se být propagátory toho, aby bylo bydlení co nejpříjemnější. Aby vás neštvalo, že někde něco vrže, že se to kompletně nedovírá, bouchá. Snažíme se, aby se naše produkty nemohly zničit, v tom nám někdy naši spolupracovníci říkají, že jdeme proti sobě. Ale naším cílem není to, abychom byli největší fabrika na kliky v Evropě, nebo dokonce na světě. Jde nám o přinášení komfortu. Nově máme na naše kliky doživotní záruku – to znamená, že pokud se někomu klika M&T třeba za 30 let porouchá, tak nám ji pošle a my ji zdarma opravíme.
Když má klika vydržet desítky let, jak to vyzkoušíte?
Máme robotické pracoviště, kde robotická ruku zkouší otevírat a zavírat dveře. Vzhledem k tomu, že nepotřebuje dovolenou, tak je zavírá a otevírá neustále. Vytváří tedy enormní zátěž, mnohem větší, než dokážete vyvinout doma, kde jedny dveře otevřete a zavřete třeba desetkrát až dvacetkrát za den – umíme tedy simulovat i náročnější kancelářské prostředí nebo veřejné toalety, kde se klika nezastaví. Díky testování víme, že uvnitř třeba po patnácti nebo dvaceti letech praskne pružinka. Každopádně ta stojí pár korun, takže ji zdarma vyměníme a zákazníci nemusí celou krásnou mosaznou kliku hodit do šrotu. Líbí se mi představa, že si třeba vnoučata jednou řeknou, jaké si babička vybrala super kliky, jenom si je nechají seřídit a budou sloužit dál. Co se dlouhé životnosti týče, zmínil bych se ještě o našem asi nejinovativnější a pravděpodobně i nejlepším produktu, o systému Magnetic a ovládacích madlech. Systém jsme vyvinuli před pěti lety a postupně ho uvádíme na trh ve spolupráci s architekty a výrobci dveří. Oproti klasickým klikám a zámkům má několik nesporných výhod. Zásadní je právě jeho životnost, která nás přežije – testovali jsme ho v naší robotické zkušebně na milion cyklů a pořád vše perfektně fungovalo. K Magneticu jsme připravili několik variant minimalistických ovládacích madel, každý si vybere. Tento systém doporučuji všem svým dobrým známým a jejich pozdější pochvalné reakce jsou důkazem, že zvolili správně a my, že jsme se vydali správnou cestou.
Jak se klika vyvíjí?
První je vždy nápad, většinou nějaké moje skici. To je velice rychlé. Inspirace přichází z okolí, z toho, co se děje nebo co vidím, evokuje se mi nějaký tvar. Taky se dá vycházet z pocitu, že na trhu něco chybí, tehdy přemýšlím, jak by se místo dalo vyplnit. Před dvaceti lety třeba na trhu nebyly jednoduché kliky, tak jsme je vymysleli. Vedle toho, že jsou tvarově střídmé, jsou taky ergonomicky propracované. Po návrhu přichází modelace, dříve to byla velice časově náročná fáze, podle skici se klika modelovala třeba tři měsíce, dneska to zvládne 3D tiskárna za zlomek času – ráno něco načrtnu a odpoledne to tady kolega má v modelu. Na klice je důležitá taky její hmotnost, pokud je moc těžká, tak se už dobře nevrací do vodorovné polohy. Současně ale nesmí být ani moc lehká, nebo mít v zámku příliš silnou pružinu, to by šla hrozně těžce stlačovat. Když je tvar i mechanika kliky dopracovaná, necháváme si na ni vyrábět formu pro sériovou výrobu. V kovárně se do ní pak technologií zápustku „vbouchávají“ mosazné válečky. Pak následuje ruční opracování, povrchové úpravy, leštění a tak dále – to děláme tady v Dobrušce. Pokud bychom s nějakou novou klikou hodně pospíchali, troufnu si říci, že ji dokážeme vyvinout do čtyř měsíců.
Nejvíce klik M&T jste navrhl vy, několik jich ale vytvořili také architekti a designéři. Co vám spolupráce s nimi přináší?
I když mám ve svém skicáři vymyšlených klik na pět let dopředu, nemůžeme dělat jen čistě naše „M&T kliky“, tedy ty, pod kterými je moje jméno, byla by to nuda. Takže se snažíme spolupracovat s architekty. Hlavně českými, jedinou výjimkou je italský architekt David Bondino.
Proč spolupracujete jen s Čechy?
Protože u nás máme spoustu skvělých architektů. Nemáme šanci na trh uvádět více jak dvě, maximálně tři kliky ročně. A teď máme s bratry vizi, že bychom každý rok chtěli přijít s jednou novou od architekta. To znamená za dvacet let mít dvacet klik od českých architektů. Což není vzhledem k tomu, kolik výborných architektů u nás máme, zas tolik. Za těch dvacet let nám s bratry bude kolem 70. Věřím, že i v tomto věku budeme stále čilí, ale určitě se hodně věcí změní. Stejně jako my zestárnou i současní špičkoví architekti, proto je důležité je oslovit do té doby, dokud jsou při síle. Jelikož chceme naši práci dělat co nejlépe, nemá cenu se v takové situaci obracet i na architekty ze zahraničí, s takovou bychom klik museli dělat mnohem víc, a to nemá smysl. Musíme myslet taky na to, aby se prodávaly, nejen vymýšlet nové a nové produkty.
Budete nějakou novou kliku představovat na letošním Designbloku?
Budou dokonce hned dvě. Obě navrhla architektka Barbora Škorpilová, se kterou jsme spolupracovali už před patnácti lety na klice MIMOLIMIT. S Bárou se spolupracuje naprosto skvěle, protože je ve svých interiérech neuvěřitelně pestrá. Po praktické stránce je ovšem spolupráce s architekty hodně složitá. Když navrhnu kliku já, tak vím, že půjde vyrobit, protože se oboru dlouhodobě věnuji, detailně znám výrobní procesy, mechaniky a tak dále. Tyto „mantinely“ výroby klik ale architekti znát nemohou, proto je v procesu musím usměrňovat. Bára je v tomto velmi chápavá, naslouchá a rady nebere jako nějaké omezení. Musím ale říci, že u všech špičkových architektů, se kterými jsme spolupracovali, jsem pozoroval pokoru. Do křečovité spolupráce, kde by si někdo něco diktoval, bychom nešli, nebyl by z toho dobrý produkt.
Více k tématu
Proč hledáte v řadách architektů a ne designerů? V minulosti jste se spojili třeba s duem Herman & Coufal.
Přesně tak, Herman & Coufal byli zajímavá odbočka. Designéři nám sami od sebe poslali skicu, na základě níž jsme se potkali. Jsou z toho kliky UP & DOWN. U architektů se mi ale líbí to, že s nimi klika vzniká do nějakého konkrétního prostoru. To byl třeba případ roxorové kliky Stanislava Fialy. Napřed jsem jeho nápadu moc nevěřil, říkal jsme si, kdo by chtěl kliku, která vypadá jako nepříjemný drát. Ale pak jsem to viděl zapojené do jeho interiérů ve Šporkovském paláci nebo paláci DRN v Praze, a to byla prostě nádhera. Líbí se mi, když jsou kliky spojené s příběhem konkrétní stavby. Takže proto vyhledáváme architekty. Dříve se na nás obraceli hlavně oni sami, teď už jsme ale přikročili i k tomu, že kontaktujeme my je. Samozřejmě, klika od Stanislava Fialy, tím, že je tak originální, není naším obchodním trhákem. I tak je pro mě důležité, že u nás mohla vzniknout. Kliky, které pro nás navrhují architekti, jsou prostě exkluzivnější. Abychom měli zároveň i ty, které se dobře prodávají, proto jsem tady já se svými univerzálnějšími návrhy.
