Keramické brány Torii v holandském parku
Dalo by se říct luxusní hloupost, ale copak drobné radosti a nápady nejsou kořením každodenního života?
Alexandra Koláčková , 26. 2. 2013
Když jsem v září tohoto roku stála znovu v parku v nové čtvrti Vathorst nizozemského města Amersfoortu před nebo spíše pod našimi plastikami, které jsme zde na jaře roku 2010 v nevlídném typicky holanském počasí několik dnů instalovali, nevěděla jsem, jestli si mám užívat příjemného pocitu z odvedeného díla, které si už žije vlastním životem, nebo vzpomínat na kus života, který jsme s tímto projektem strávili.
Především to asi byla nejvíc ze všeho výborná zkušenost a možnost spolupráce na mezinárodní úrovni jak s architektem (WEST 8 Urban Design & Landscape Architecture, Rotteerdam) tak i s investorem (OBV Vathorst). Náš výtvarný počin byl zlomkem četných tvůrčích a budovatelských aktivit v rámci rozsáhlého developerského městského projektu, který v českém prostředí nemá zatím obdobu a do kterého jsme byli přizváni jako výtvarný ateliér poprvé.
Mohlo by se zdát, že urbanistické uspořádání nově vznikajících obytných čtvrtí v Holandsku, vzniklé na základě důsledně řízeného plánování až do posledního detailu, je snad až příliš dokonalé. Pokud ale jednáte s Holanďany déle, pochopíte, že tito kultivovaní a přemýšliví lidé mají i při své střídmé protestantské tradici opravdu vysoké nároky na životní styl a považují tuto pro nás "dokonalost“ již za standart a samozřejmost, kterou si sebevědomě a přátelsky užívají.
Téma urbanistického plánu čtvrti Vathorst je "World of Difference". Centrální plán se skládá z několika dílčích plánů podle oblastí. Každý subplan má jinou povahu a jiný vzhled. V současnosti je větší část Vathorstu dokončena.
Území zvané Laak, kam byl určen náš artefakt, bylo navrženo jako moderní čtvrť na kanálech podle vzoru dispozice historických holandských měst. Je to místo, kde jsou voda a bydlení vzájemně ladně propojeny. Tato oblast se vyznačuje variabilní směsí ulic s pevně semknutými štíhlými domy v sousedství s luxusními soliterními vilami v zahradách, bytovými ostrovy, přístavišti a soukromými moly. Pozoruhodné jsou i krásné moderní domy u kanálů, "plovoucí“ obvykle přímo na vodě. Nové kanály byly vybudovány v rámci bytové výstavby na místní řece Laak. Můžete se po kanálech pohybovat na malých lodích. Kanály ústí do přírodní rekreační oblasti s velkou vodní plochou za městem.
Kai park se nachází v centrální části De Laak. Tento park zhruba 100 metrů široký a 200 metrů dlouhý, je obklopen ze tří stran vodou. S okolím jej spojují 3 dřevěné "japonské" mosty. Park byl navržen architekty z West 8 jako zelená oáza uprostřed zástavby.
V roce 2009 OBV začala s budováním parku na holém pozemku. Slavnostně byl park otevřen v květnu 2010. Dnes se zde pořádají v letních měsících setkání, kulturní akce i spontánní pikniky pod vzrůstajícími stromy.
Od prvních skic podoby výtvarného projektu ve Vathorstu až k osazení finálního artefaktu a slavnostnímu otevření parku, jehož jsme byli hosty, vedla poměrně dlouhá cesta. První schůzka nad zadáním s vedoucím architektem projektu Edzo Bindelsem z WEST 8 Urban Design & Landscape Architecture proběhla v roce 2007 a další nad návrhy v dalším roce. Spolupráce s WEST 8 byla opravdu velmi cennou a profesně zajímavou zkušeností, na kterou jsme opravdu hrdí. Probírali jsme koncept, kontext, i ideální umístění výtvarného prvku, abychom našli shodu. Zadáním bylo vytvořit vertikální dominantu na komunikační ose protínající park a spojující výraznou dominantu školy s obytnou částí na druhé straně parku. Co jsme na našich partnerech obdivovali nejvíce byl po celou dobu spolupráce přímý a konstruktivní přístup ke všem řešeným otázkám, cit a ochota probírat sebemenší detail i smysl pro operativní změnu, pokud se nám po vzájemné diskusi zdálo nějaké nové řešení lepší.Vymyslela jsem do parku svou vlastní variaci na téma šintoistických dřevěných bran Torii, původně většinou natřených jasně červenou barvou. Výsledkem jsou dnes tři impozantní červené brány, dominující vstupu do parku. V mém pojetí jsou organicky robustní, keramické a zářicí rudou lesklou glazurou.
I zde, přestože se jedná o několikametrové brány v parku usazeném podle architektů do kontextu japonských historických odkazů, je pro vnímavé pozorovatele prvek hry v našem díle obsažen. Brány ,,leží a neleží“ na centrální lineární spojnici obytné čtvrti vedoucí přes park k místní největší základní škole. (Tato škola je zajímavá tím, že je to vlastně spojení tří škol různých náboženství pospolu v jedné budově). Pěšina využívaná chodci i jako cyklostezka se v místě usazení bran vidlicovitě dělí a prochází branami do třech směrů, aby se vzápětí zase spojila v jedno. Každý den můžete být svědky dopravní špičky proudu v Holandsku všudypřítomných cyklistů, jak se valí parkem ráno směrem ke škole a odpoledne obráceně. Jen největší "suchaři“ odolají pokušení odbočit a vykroužit si průjezd branami na jedné nebo druhé straně, některé děti i víckrát. Dalo by se říct luxusní hloupost, ale copak drobné radosti a nápady nejsou kořením každodenního života?
Charakteristickým rysem většiny projektů ateliéru Alexandra Koláčková jsou obří barevné plastiky, převážně z keramiky. Tyto sochy – „big toys“ – zabydlují veřejný prostor, činí ho pro návštěvníky důvěrnějším, hravějším a mají velmi příznivou odezvu nejen u dětí a dospělých, ale i u realizátorů nejrůznějších municipálních projektů.