Karel Kronych. Pozapomenutý sochař poválečné éry, jehož díla zdobí veřejný prostor mnohých českých měst
Jedním z charakteristických rysů československé architektury padesátých až osmdesátých let minulého století je spolupráce architektů s umělci. Jednou z výrazných osobností byl v tomto ohledu také sochař Karel Kronych, který se podílel také na československém úspěchu na EXPO 58 v Bruselu. Představme si tohoto opomíjeného autora nyní uceleně při příležitosti jeho nedožitých 97. narozenin.
Stanislav Kolařík , 3. 3. 2023
Karel Kronych se narodil 7. února 1926 v Rakovníku. Sochařství studoval v letech 1949-1955 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Jana Laudy a Karla Lidického. Zejména Lauda, který byl v meziválečném období důležitým sociálně orientovaným tvůrcem vycházejícím z okruhu Otto Gutfreunda, měl na další Kronychovu dráhu velký vliv. Díky němu dostal Kronych brzy po studiu příležitost vytvořit společně s kolektivem dalších mladých tvůrců sochařskou výzdobu vstupní haly československého pavilonu pro EXPO 58, kde s pomocí budovatelských motivů reprezentovali socialistické vize. Kronychovo dílo s názvem Plánování je základ hospodářství stálo přímo proti vstupu, ústřední figurální sousoší architekta a stavitele ještě v duchu socialistického realismu bylo vsazené do abstraktní kovové kompozice tvořené kruhem, paprsky a obdélníkovým rámem. Jeho o něco známější spolužák Josef Klimeš zde exceloval s dílem Každý má právo na vzdělání. Kolektiv sedmi autorů byl oceněn zlatou medailí Grand Prix a jejich práce byly po návratu z Bruselu vystaveny na více místech u nás. Ústřední část Kronychova sousoší zobrazující architekta a stavitele je dnes umístěna před budovou střelnice v Plzni-Lobzích jako součást památníku povodní v roce 2002.
Více k tématu
Následně se Kronych odklání od figurální tvorby a přijímá široký rejstřík abstraktních tvarů. V rané realizaci dekorativní mříže Výroba elektřiny, kterou vytvořil v letech 1960-62 spolu s Janou Laštovkovou Bartošovou pro vestibul správní budovy ostravské elektrárny Třebovice, se ještě objevují stylizované robustní figury, ale již také subtilní kovové tyče a pruty industriálního charakteru.
Precizní technické formy, vymezené křivkami hyperbol a hydrodynamickými spirálami, uplatňuje i v návrzích fontán (Nový Jičín, 1975; Příbram, 1977). Dále používá abstrahované přírodní motivy, zejména rostlinné. Některá z jeho děl umístěná v parcích jakoby vyrůstají přímo ze země. V případě potřeby volí také těžkou hmotu kamenných kvádrů (Kamenná skladba, kašna před budovou PZO Chemapol, Praha-Vršovice, 1969). Jindy naopak nechává hmotu levitovat (Labe, Ústí nad Labem, 1973; Prastará moudrost, Zoo Praha, 1986), odlehčuje ji prázdným prostorem a kombinuje uzavřené a otevřené formy. V několika případech návrhů pro sportovní haly dovádí k abstraktnímu výrazu lidské ruce sportovců (Košíková, Nový Jičín, 1975). Nakonec ještě zmíníme motiv koule, které Kronych dává duchovní výraz a používá ji jak samostatně (fontána na náměstí v Litvínově, 1984; Strom v městském parku v Chomutově, 1984), tak jako svorník větších kompozičních celků (Prosba za návrat, Praha-Malešice, 1985). V posledním jmenovaném případě je koule i pozlacena a může připomenout známou, dnes již zaniklou, kašnu Ivo Loose a Jana Fišera v komplexu budov Transgas.
Podobně jako mnohá další oficiální díla z éry minulého režimu, i Kronychovy plastiky a fontány ve veřejném prostoru nejsou často v dobrém stavu, trpí neúdržbou, přesuny nebo jsou zcela odstraňovány. Týká se to i realizací, na kterých spolupracoval s významnými architekty – uveďme autorku vynikajících obchodních domů na pomezí brutalismu a postmoderny Růženu Žertovou. Její ústecký obchodní dům Labe doplnil v roce 1973 Karel Kronych stejnojmennou betonovou plastikou, která svým zvlněným tvarem připomíná mušli a pokryta je vícebarevným keramickým obkladem. Dlouhodobě není udržována a hrozí jí odstranění z původního umístění, zatím však odolává a postupně se jí dostává uznání.
Doufejme, že Labe nepotká stejný osud jako zaniklou geometricky modelovanou fontánu pro sportovní areál v Příbrami (vytvořenou 1977, po roce 2000 nahrazenou parkovištěm) nebo fontánu s rostlinným motivem před velkoprodejnou Vltava v Praze-Modřanech (rovněž 1977, po roce 1989 byla na jejím místě vysazena další parková zeleň). Jiná Kronychova díla sice zůstávají součástí výzdoby budov, ale nemají kolem sebe odpovídající prostředí, takže nemohou vyznít tak, jak byla zamýšlena. Příkladem může být plastika Košíková před vstupem do basketbalové haly v Novém Jičíně, která byla z volného prostoru přesunuta „do kouta“, nebo vynikající, hydrodynamicky formovaná fontána u vchodu do bazénu tamtéž, která má už od doby svého vzniku méně exponované umístění a dnes navíc trpí dlouhodobým nezájmem o své okolí.
Zoologické zahradě, 1986
Na původním místě stále stojí monumentální kašna s názvem Kamenná skladba před významnou budovou „miesovského“ mrakodrapu, navrženého v šedesátých letech v západním duchu pro PZO Chemapol. Architektky Zdenka Nováková a Dana Šestáková se dočkaly uznání nejen za čistý výraz samotné budovy, ale právě i za provázání interiéru s exteriérem. Kamenná skladba je provedena v žule a samotná její hmota odolává času bez problémů, avšak bazén a schodiště chátrají. Dodejme, že budova již prošla několika úpravami a je ohrožena demolicí, ačkoli se na jejích kvalitách shoduje odborná veřejnost.
Bez větších problémů zůstávají Kronychova díla na méně exponovaných místech, jako kamenná Prastará moudrost z roku 1986, umístěná v pražské Zoologické zahradě, nebo již dříve zmíněný Strom v městském parku v Chomutově. Nepřízni osudu naštěstí odolává také elegantní Plastický objekt 315 z roku 1980, sochařsky pojednaný větrací komín kolektoru před hokejovou halou na pražském výstavišti.
Na závěr vyslovme naději, že se dílu Karla Kronycha dostane větší ochrany a důstojného zacházení. Jeho sochy a fontány, obohacující veřejný prostor, se snad brzy zařadí po bok dílům Kronychových známějších současníků, jakými byl jeho spolužák a bruselský kolega Josef Klimeš, autor subtilních a dynamických fontán Jiří Novák nebo uznávaný tvůrce kamenných figur Miloslav Chlupáč.
