Architektka Daniela Polubědovová navrhla kolekci stolů z masivu a mramoru, které se inspirují přírodou
Nová kolekce jídelních a konferenčních stolů Indiánské léto, kterou v roce 2022 navrhnula architektka Daniela Polubědovová, se vyznačuje propracovaností a obsahovou i formální soudržnosti. Stoly vycházejí z přírody, dostaly organický tvar, ať už jsou z dubu, akátu nebo javoru.
Petr Volf , 6. 3. 2023
Desky stolů jsou členěny na několik kusů s jasně definovanými dělícími liniemi, kterými může procházet světlo stejně jako – jsou-li pod širým nebem – odtékat voda. Jeden ze stolů má ve středu bělostné mramorové jádro navozující atmosféru měsíčního svitu. Podpory jsou pojaty jako bytelně působící nohy z různě upravené oceli ve škále: od rezavé přes lakovanou po „pečenou“ nerez dosahující až zlatavého odstínu.
Více k tématu
Povrch je dále pojednán grafickými motivy, které byly do dřeva vypáleny pomocí laseru. Sledujeme ptačí pírka, ryby, motýlky: symboly svobodného pohybu a souhry se živly, se vzduchem, vodu či ohněm. Jsou jako jemná tkáň: sotva patrné, ale přitom pulsující. Konferenční stolky jsou zase opatřeny deskami z tmavého a bílého mramoru, tentokrát jsou do nich otištěny ulity či hvězdice, jež si spojujeme s oceány. Sotva vystupují z kamene, vybízejí, abychom se jich dotýkali a současně nám nabízejí vizuální kontakt. Je to srozumitelný koncept, jakási zhmotněná báseň, jež ovšem stejně dobře vypráví jako slouží svému prvotnímu určení.
Obecně platí, že stoly (stejně jako jejich rodné sestry židle) jsou archetypálními kusy nábytku. Měli bychom proto od nich požadovat víc, než jen stabilitu a solidnost, ale také intimitu, rozhodně nápaditost a neotřelost, protože v jejich blízkosti často, aniž bychom si to uvědomili, prožijeme kus života. Indiánské léto odráží obojí. „Tvary vznikaly mým instinktivním pocitem, který byl vedený se záměrem stvořit harmonický prvek,“ vysvětluje jejich autorka. „Nikdy nemám předem danou jejich podobu a jednotlivé názvy vznikají až na základě asociace s hotovým dílem.“ V tomto svobodném přístupu k navrhování, v němž sehrává podstatnou roli intuitivní rozhodování a které se přibližuje spíše postupům spojovaným s volnou tvorbu, je pravděpodobně zakódováno tajemství představovaného souboru.
Pro Danielu Polubědovovou je takové počínání příznačné už více než dvě desetiletí. Je znát, že jako nadaná architektka je schopná vyprávět příběhy. Kombinuje vlastní architekturu s věcmi, jež často z architektury vycházejí, rozvíjejí ji, zabydlují a umožňují „přirozené osídlení“. Jedná se o svého druhu v současnosti už velmi vzácně uplatňovaný gesamtkunstwerk, totiž o kombinaci různých druhů umění a řemesel, jež se navzájem posilují až do jakési vícehlasé skladby. Užitný objekt pak může být sochou a naopak, aniž by se to vzhledem k funkci vylučovalo: záleží jen na úhlu pohledu a kontextu, do nějž jsou zasazeny. Kolekce Indiánské léto takto navazuje na obdobně konceptuální soubor Zlesart, který architektka vytvořila v souvislosti s návrhem rodinného domu Srdce v Havlíčkovu Brodu. Jakkoliv jsou rozmanité předměty propojeny s primární situací, jsou schopny samostatné existence.
Stoly vyrábí společnost Tunnel.
