Že Plzeň zvítězila v boji o titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015, už bylo nejednou řečeno, důvody analyzovány, další záměry vyhlášeny.
Co předcházelo? V Plzni v posledních letech proběhla řada soutěží, zcela jistě s cílem město probudit. Některé z nich ale nepatří mezi ty, kterými se Plzeňští budou chlubit...
Například soutěž pro Jižní Město byla nejspíš vypsána pro developery a i někteří autoři, kteří se jí zúčastnili, došli k závěru, že tuto část města by bylo lepší zatím nezastavovat. Plzeň má totiž dost rozvojových ploch uvnitř své urbanistické struktury. Například by měl být rekonstruován a dostavěn bývalý pivovar Světovar tak, aby na jeho místě vzniklo nové městské centrum. O jednu z jeho historických budov má zájem Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které tu chce otevřít významnou expozici designu a životního stylu. Na řešení území Světovaru proběhla velmi kvalitní urbanistická soutěž, v niž vyhrál ateliér D3A: „Když jsme o umístění muzea slyšeli poprvé, přiznám, že jsme chvilku váhali. Proč právě Slovany? “ říká Tomáš Prouza. „Ale postupně nám docházelo, že to smysl má. Podíváme-li se na historii města, na jeho dopravní dostupnost a polohu, pak vidíme, že program, jehož součástí je muzeum designu,centrum města – červeně jsou vyznačeny domy zbořené v letech 1945–2002 (zpracoval Ing. arch. Petr Domanický, Národní památkový ústav v Plzni) alternativní scéna a městský archiv, mu velmi dobře sedí. Vždyť Plzeň mohla mít ve středověku význam srovnatelný třeba s Norimberkem.“
„Velkým rozvojem prošla Plzeň i v 19. století. Její význam poznáte už na nádraží, které je krásné a velké...“ dodává Jaroslav Zima. „Navíc místo samotné, tedy areál bývalého pivovaru, má silný potenciál. Zachovaly se tu velmi pěkné industriální budovy, kolem nichž je možné rozvinout poměrně bohatý stavební program. Jen správně nastavit regulaci
a kulturní průmyslové stavby doplnit kvalitní soudobou architekturou...“
Další pozitivní výsledky přinesly soutěže na Západočeskou galerii a na novou divadelní budovu. Obě stavby vytvoří významné dominanty v širším městském centru, jehož původní podoba vzala v minulých desetiletích za své. Množství proluk tu na první pohled cítíme jako nepatřičné. A podíváme-li se na mapu bourání po roce 1945, skoro se zdá, že se pod záminkou dopravních a jiných řešení důsledně pracovalo na degradaci města, které bylo dříve bohaté a sebevědomé.
„Plzeň je posledním královským městem dynastie Přemyslovců. Ojedinělá je tu velká rozloha náměstí a umístění kostela sv. Bartoloměje uprostřed,“ říká architektka Anna Hostičková. „Město vyrostlo velice rychle a kromě různých privilegií od českých panovníků získávalo i věcný majetek. Například lesy na Šumavě, železárny v Horoměřicích a spoustu vesnic. Díky tomu, že se zde setkávají čtyři řeky, má Plzeň množství krásných mostů. Chybí tu ale městská nábřeží,“ dodává paní Hostičková. Podle zpráv z magistrátu se však zdá, že na nábřeží jsou již zpracovány první studie a uvažuje se o některých realizacích. Mezi významné soutěže tedy patřily i ty, které se zabývaly právě historickým náměstím. V první z nich zvítězili Jiří Opl, Jan Soukup a Václav Ulč, kteří kultivovanou formou řešili samotnou plochu jeho prostranství včetně nové dlažby a mobiliáře. Skvěle tak připravili podmínky pro soutěž na řešení tří nových kašen na místě kašen původních. Výsledek práce Ondřeje Císlera je přesvědčivý. V současné zkratce vrací místu jeho původní význam - jasné a pevné linie zlatých chrličů a voda proudící do černých žulových mis sem přidávají další vertikály, které neobvyklou výšku kostelní věže přibližují lidskému měřítku. Zároveň také celé náměstí propojují. Jste-li u jedné z kašen, hledáte očima druhé dvě a vnímáte ho jako celek.
Text Hana Vítová
Foto: eArch Tři kašny na Náměstí republiky v Plzni
Náměstí v Plzni je krásný prostor. Zasluhuje si přítomnost monumentálních soch.
Za nejdůležitější přínos nových kašen považujeme vytvoření a mentální zachycení příběhu, který se zde odehrává v čase. Živé centrální náměstí Republiky vnímáme jako pomyslné divadelní pódium, které kolem sebe shromažďuje okolní město a jeho občany jako herce i diváky. Kašny pak jsou rekvizitami, katedrála a krajkoví domů nádhernými kulisami. Pro vyvážení poměrů těchto elementů určujeme měřítko soch jako nadživotní.
Ve smyslu současné tendence stírání hranic mezi sochařstvím a architekturou jsme si zvolili minimalistický výraz posazený mimo čas. Zároveň zde zakládáme skupinu tří architektonických prvků, které mají možnost se hejdukovským způsobem (jako zhmotněné slovo, poetický obraz v architektuře) rozvinout až k hranicím konceptu sochy jako živého organismu.
Do prostoru náměstí vkládáme tři abstraktně figurální sochy heraldických atributů města – chrta, velblouda a anděla –, chrlící širokými pásovými proudy vodu do geometrických nádob na zemi. Na sochy je možno si sáhnout, namočit si
v parnu ruce a obličej; odmítáme litinové řetězy okolo kašen, jejich estetický koncept se nezhroutí po prvním tagu tlustou fixou nebo sprejem. Odlehčený zásah podtrhuje geometrii náměstí – nezahušťuje prostor, nevkládá další hmotu. Velké vodní plochy jsou čeřeny padající vodou, voda se odráží na zlatých objemech a naopak.
Architektonický zásah je redukován na adici sochařského prvku, potvrzuje koncepci rekonstrukce náměstí. Využívá stávající prvky mobiliáře (lavičky, litinové prvky kromě řetězů atd.) tak, aby zapadl do navrhovaného řešení celkové rekonstrukce náměstí. Dlažba probíhá téměř bez přerušení v plné ploše pod kašnami. Žádná z kašen nepřevyšuje stávající morový sloup. Půdorysné umístění nepřekračuje stopu zadání.
Anděl je postaven jako menší partner morového sloupu na severním konci náměstí, je tvořen postavou ve tvaru řeckého písmene tau a chrlí vodu (křídla) do dvou kulatých misek na stranách. Velbloud je rozkročen nad čtvercovou nádrží v jihovýchodním rohu, tvoří zde malou subdominantu diagonálně proti čtverci morového sloupu, jako označení na kartě.
Text Ondřej Císler
Klient:
město Plzeň
Autor:
Ing. arch. Ondřej Císler
Spolupráce:
Ondřej Dušek, Juraj Smoleň, ZLACENÍ David Blahout
Sochařské práce:
Jakub Vlček, Pavel Hošek, Michal Blažek
