EARCH crash test: v jaké chatě se nejlépe izolujete v roce 2021?
Otestovali jsme nabídku prefabrikovaných chat a domků. Zjistili jsme: mají autorské interiéry, prosklené výhledy, dřevěné terasy a solární panely. Ale nejsou to už nízkorozpočtové chatičky.
Karolína Vránková , 14. 1. 2021
Schovat se ve svém malém domku a zavřít za sebou dveře. Místo na grafy nakažených v televizi se dívat do kamen. Daleko od lidí, blízko srnkám, které vás nenakazí. Utéct před pandemií a vytvořit si vlastní malý svět, když nad tím velkým jsme ztratili kontrolu. Pohodlný, bezpečný, a taky vizuálně na úrovni. Covid má vedlejší produkt: novou vlnu chatařství.
Sen o nezkaženém životě v lůně přírody není samozřejmě zdaleka nový. „Lidé utíkají z města už sto let,“ připomíná Daniela Fialová, která na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumá chatařství. V Česku se prchá možná víc než jinde, podle jejího kvalifikovaného odhadu je totiž každá desátá nemovitost v Česku chata.
Dnešní chataři mají ale zvýšené požadavky. Kromě panenské přírody chtějí kvalitní design a vizualitu vůbec a celkové pohodlí. Asi nejlépe to vystihuje pojem glamping, tedy něco jako luxusní chatařství.
Více k tématu
Ano, je to trochu protimluv. Zároveň ovšem výzva pro architekty: požadavek je uspořádat minimální prostor tak, aby byl praktický, pohodlný a vizuálně přitažlivý. A umístit dům do přírody, aby si z ní vzal to nejlepší a přitom ji ponechal ve stále romantickém a instagramovatelném stavu.
Projektování a stavění takových chat zažívá boom. A také jejich komerční pronájem. Celosvětově – analýza Airbnb z února 2020 říká, že vyhledávání hesla „tiny retreat“, tedy maličké ubytování, stouplo meziročně o 112 procent. A pak přišel Covid a touha ukrýt se před civilizací ještě zesílila. A tak i ve světě i v Česku takové domky přibývají. Vybrali jsme tři z nich. Jejich majitelé je postavili ke komerčnímu pronájmu a my je otestovali v ostrém provozu. Každý z nich je zároveň možné zakoupit a postavit si pro soukromé účely.
Zjistili jsme ovšem: i na malý domek to chce mít našetřeno alespoň milion. A také stavební pozemek – není možné si ho jen tak postavit doprostřed divočiny. S tím luxusem v lůnu přírody je to také trochu iluze. Dvakrát denně horká sprcha v domečku bez připojení na sítě, to jaksi nejde. A kdo neumí topit, ten se neohřeje.
Blokki v Zátiší, Chotutice
Středočeský kraj, 53 m2 obytné plochy, cena cca 1,8 milionů
Cena za jednu noc: 2390 dvě osoby/noc
Plus: design interiéru, velikost
Mínus: okolí
Kuchyně je osvětlená teplým světlem, na zemi leží režné koberce a na stole Cereal, což je britský magazín o umění a architektuře... a všechno kolem vypadá, jako by vystoupilo ze stránek tohohle časopisu. Židle (DKR od manželů Eamsových neboli klasika), lampa (Leaf od firmy MUUTO čili kus Skandinávie) i váza (Dechem neboli to nejlepší z české scény). Ovšem také slánka, přikrývky nebo domácí marmeláda v ledničce, to vše prošlo kurátorským výběrem Alice Titzové, která pracuje v PR a kromě toho se stará o tenhle dům, rodinnou investici, kterou umístili na svůj pozemek ve středočeské obci Chotutice kousek od Českého Brodu.
Pod povrchem, který tak pečlivě vyladila, se skrývá produkt zvaný Blokki. Firma H3 ateliér z Havlíčkova Brodu využívá vysloužilé lodní kontejnery a přestavuje je na domy. Nabízí se v různých variantách sestavených z jednoho až pěti kontejnerů. Tenhle v Chotuticích je ze dvou „krabic“ a má obytnou plochu 53 metrů čtverečních. Jeho předností je právě velký prostor a pohodlná dispozice; za prvními projekty stojí havlíčkobrodský architekt David Hromada, další varianty vyprojektovali pracovníci H3 ateliéru. Centrem domu je kuchyně spojená s obývacím pokojem, zhruba deset metrů čtverečných racionálně uspořádaného prostoru s jídelním stolem, sofa a televizí. Dále dvě ložnice, technická místnost, koupelna, samostatné WC a malý sklad. Bezproblémové je propojení vnitřku s exteriérem, kolem celého domu je dřevěná terasa, na kterou lze vyjít několika francouzskými okny.
Technicky to funguje zhruba takto: plechové stěny kontejnerů poslouží jako nosná konstrukce, obalí ji izolací z pur pěny (100-120 mm) a minerální vaty (50 mm). Výsledný sendvič má tepelně-izolační vlastnosti, které stačí na energetický štítek B. To znamená, že dům lze použít jako chatu, může být ovšem zkolaudován i pro trvalé bydlení. Ovšem milovník masivních zdí si bude nejspíš zvykat, že tyhle stěny nemají akumulační schopnost a vychládají jakmile se přestane topit. A s vytápěním to také není není úplně jednoduché: v Chotuticích mají přímotop; ten je však nákladný na provoz. Je možné použít třeba také tepelné čerpadlo či jiný ekologický zdroj a instalovat podlahové topení, to však zase zvedá pořizovací náklady.
Do chatek a domků se jezdí mimo jiné za krásnou scenérií. Večer při našem příjezdu toho moc vidět nebylo, ale všechno nasvědčovalo tomu, že tenhle vyladěný hygge dům musí mít kolem sebe minimálně fjord. Ovšem po noci přišlo ráno – a za oknem se vynořily střední Čechy. Sousedovy jabloně, vesnické domy a zoraná pole. Není to tedy úplně exkurze do divočiny. Přesto je prý skoro pořád plno. Party kamarádek, dvojice, rodiny. Přijíždějí užít si jiného prostředí, vyjet na výlet. Anebo se prostě „jen tak válet,“ jak to shrnuje Alice Titzová.
Paseca, Pyskočely
Středočeský kraj, 12 m2 obytné plochy, náklady asi 1 milion korun
Cena za jednu noc: 4017 Kč za dvě osoby/noc
Plus: poloha na pasece
Mínus: malý prostor
Posázaví je spíš trochu zelenější předměstí Prahy, a také na paseku za obcí Pyskočely se dá z centra dojet pohodlně za hodinu autem. Ale vypadá to tu pořád jako docela obstojná příroda. A v ní je ukrytá chatka, která se otevře klíčem uloženým na tajném místě (neprozradíme).
A pak už člověk jenom leží na luxusní posteli značky Hästens, jakou doma nejspíš nemá, přitápí v kamnech Jotul, která jsou tradiční, norská a prý dostatečně „blbuvzdorná“, takže v nich zatopí i Pražák. A dívá se ven přes prosklenou stěnu, jak slunce zapadá za zalesněné kopce. Ráno mu donesou čerstvou snídani v piknikovém koši. Hotelový pokoj uprostřed lesa. Takhle nějak vypadá sen o odpočinku v přírodě a přesně za tím se sem jezdí.
Moc jiného než odpočívat se na ploše 12 metrů čtverečních ani nedá. Už když se chce člověk posadit na židli, vyžaduje to určité úsilí. Židle je skládací a visí na zdi, stejně jako stoleček, a upřímně, je to posezení trochu stísněné. Také kuchyňka je miniaturní a WC ještě menší. Separační toaleta navíc funguje pouze při vzorném složky separujícím vyměšování. Toaleta je zároveň sprchový kout, a mají tady „Apple mezi sprchovými hlavicemi“, designovou a úspornou sprchu Nebio. I s úspornou sprchou tu ovšem návštěva běžně spotřebuje dvě stě litrů vody za víkendový pobyt.
Právě tu na sebe narazila filosofie života v přírodě a princip luxusu jako bezstarostného užívání – utéct do přírody zahrnuje také se jí přizpůsobit, uskromnit se a „žít uvědoměle“, jak říkal již první novodobý poustevník Henry David Thoreau. Což se dá však stěží čekat od člověka, který si tu zaplatil ubytování v ceně lepšího hotelu. Lenka Hrnčiřík Hejduková, která Pasecu provozuje, tedy nemůže filosofovat, když voda dojde, prostě ji doplní. "Lidé chtějí hlavně kvalitní služby," říká. Na kombinaci služeb a přírody jsou ostatně založené také další její glampingové služby, rozmístěné v blízkém lese. Spolu se svým nevlastním synem tu mají ještě domek na stropě a teepee – s koupelnou, terasou a vířivkou.
Komu by se chata na pasece líbila, může si postavit stejnou vlastní. Je to totiž jakási stavebnice ze smrkových desek (masiv bez izolace), kterou vyvinuli architekti ze studia DDAANN a nabízejí ji pod značkou Tiny house done. Montáž je jednoduchá. Na místo ji rozloženou doveze jedno nákladní auto, stavba zabrala dvěma řemeslníkům deset dní. Do země se kotví jen za pomoci železných vrutů. Proto je možné domek umístit třeba i na svažité a zalesněné pyskočelské pasece a na jiných složitých pozemcích.
Podle internetových stránek výrobce to ovšem vypadá, že dům se dá postavit téměř kdekoliv. To je však třeba brát s rezervou. I takto jednoduchá chata musí mít povolení příslušného stavebního úřadu a musí stát na pozemku k výstavbě určeném. Ani uvedená cena „od 360 tisíc“ není úplně realistická – s kamny, toaletou a dalšími náležitostmi je cena spíš dvojnásobná.
Aranka, Pošumaví
Náklady 3,6 milonu korun, 17 m2
Cena za jednu noc: 4014 Kč 2 až 4 osoby/ noc
Plus: lokalita u jezírka, vizuální krása, sauna
Mínus: místy "design over function"
„Žij radostně na okraji pralesa, aniž bys po něčem toužil,“ další dům Aranka je obklopen lákavými slogany, jsou na internetových stránkách, na sociálních sítích, tenhle je napsaný dokonce přímo na lustru, který osvěcuje prostor (trochu příliš) tlumeným světlem. Poetický jazyk a ultimátní instagramovatelnost udělaly z Aranky miláčka médií a sociálních sítí.
Aranka má ze všech domků nejpropracovanější interiér. Je provedený na míru v ořechové dýze, oblé rohy mu dodávají plynulost a vlídnost, tmavá barva působí luxusně, je to standard, který většina lidí nemá nejspíš ani doma – natož na chatě.
Luxusní interiér je ovšem také příspěvek k vysoké ceně. Další velká položka jsou solární panely a baterie, cena za to, že je Aranka nezávislá na elektrické síti. Dále je tu koupelna i se saunou a chemické WC. Vodu je třeba do třísetlitrové nádrže doplňovat.
Autorem je architekt Martin Kožnar, který ji provozuje spolu s kolegy pod hlavičkou Hideandseek. Jádrem jeho konceptu je dostat celou chatu včetně koupelny a sauny na půdorys 6,8 x 2,5 metrů, což je rozměr, který je podle předpisů možné vézt za autem podobně jako karavan.Vyplynulo z toho ale několik funkčních nedostatků: postel například spočívá na nádrži na vodu, a je tedy víc než metr vysoká. Znamená to, že na ní bez schůdků vyšplhá jen mrštný jedinec. Na lůžko na palandě těsně pod stropem se dostane jen vyložený atlet – senioři, zapomeňte. A jelikož je Aranka na kolech, stojí nad terénem a schody tvoří malou, ale přece jen bariéru hladkému přecházení z domu do přírody a zpět.
Kola tu stále jsou, není ovšem moc pravděpodobné, že by se Aranka někam chystala. Momentálně totiž parkuje na okraji lomového jezera a je z ní vidět na čistou vodu a vápencové útesy kolem. A to vše navíc na soukromém pozemku, takže návštěvník má scenérii jen pro sebe – jako na okraji pralesa, o němž se píše na lustru.
Kde se tedy nejlépe chataří?
Navrhnout a postavit chatu v lese se zdá být triviální zadání – uspokojivě ho vyřešil již v roce 1845 zmíněný Henry David Thoreau. Žil v lesní chatě o rozměrech 3 x 4,5 metru, kterou pořídil za 28 dolarů. Dnešní člověk ovšem vystupňoval požadavky.
Za prvé: novodobá chata má být pohodlná. Je tedy třeba na malou plochu dostat kuchyni, koupelnu, nejlépe i WC, prostě všechno, co každý považuje tak nějak za samozřejmost. Dále je potřeba vyřešit pokud možno plynulou a bezbariérovou prostupnost zevnitř ven a naopak (tři schody do Aranky nejsou moc, ale i tak otravují).
Za druhé: dnešní člověk nemá rád vedro ani zimu. Jedním z úkolů je tedy najít stavební systém, který by měl schopnost izolovat lépe než dřevěná prkna; a pokud možno nezvýšil cenu. Snadnější je to u do sebe schoulené trampské chaty, složitější u dnešní stavby s velkoplošným prosklením (jako má třeba Tiny house done, ze všech zároveň nejméně izolovaný).
Za třetí: ani v pralese přeci nechceme zůstat s vybitým iPhonem a bez sprchy. Další výzvou je, jak chaty zásobit vodou a elektřinou; všechny vymoženosti typu solární panely s baterií zdražují chatu tak, že to je zároveň konec skromného a nízkorozpočtového snu. Stejné to je s požadavky na design, který často zahrnuje zařízení na míru z kvalitních přírodních materiálů.
Pokud však jeden metr čtverečný spartánského obydlí vychází na téměř dvě stě tisíc (viz Aranka), zbývá k uspokojivému cíli ještě tisíc mil. Všechny navštívené domky vlastně ukazují hlavně to, že není vůbec jednoduché najít optimální poměr ceny, pohodlí a krásy. Svět v roce 2021 je složitý, a také chata je dnes komplexní zadání.
Je to nicméně zadání, po němž je poptávka. Podle Daniely Fialové se lidé k chatám uchylují vždycky, když je společenská situace neuspokojivá. „Lidé se uzavírají do kruhu svých nejbližších, hledají únik v přírodě,“ vysvětluje sociální geografka z Univerzity Karlovy. A tak lidé hledají v chatách útočiště před covidem, Babišem a Blatným, před nekonečnou pracovní dobou svých homeofficů, před složitým světem. Anebo si prostě jedou užít trochu toho válení a srnky.
EARCH crash test: Publicistka a novinářka Karolína Vránková testuje nové stavby v ostrém provozu. Jak přežije nová architektura srážku s realitou? A co lidi? Milují ji nebo nenávidí? V rubrice vyšlo: Česko a rozhledny, nová radnice Prahy 7, dobytí Krkonoš apartmány, sídlo firmy Lasvit v Novém Boru, prodejna potravin v Seči.
