PROHLÁŠENÍ TŘÍ MIMOPRAŽSKÝCH VANDALŮ

Dominik Herzán, student fakulty architektury ČVUT v Praze, 25 let, Tomáš Petrášek, student fakulty architektury ČVUT v Praze, 26 let a ing.arch. Luděk Šamšula, 28 let.COWPARADEProjekt vznikl v Curychu, v roce 1998 jej vymysleli místní obchodníci, aby podpořili turistický ruch. Letos se sochy dostaly i do Prahy, v jejichž ulicích je možné jich potkat na dvě stě. Etablovaní výtvarníci a další lidé, kteří mají blízko k reklamní a umělecké činnosti, dostali příležitost pojednat každý jednu plastiku po svém. Z právního hlediska se nejedná ani o akci kulturní, ani o akci reklamní. V obou případech by totiž pořádající společnost musela uhradit poměrně značný poplatek za pronájem veřejného prostoru. Pomalované krávy budou vydraženy a výtěžek má být věnován na charitativní účely.SYMBOLProjekt jako takový respektujeme. Přesto si myslíme, že i výtvarné pojednání má své hranice, stejně jako zacházení se symboly. Ať se to někomu líbí nebo ne, tank číslo 23 byl symbolem toho, že nás (kromě Američanů, Britů, Francouzů a dalších) osvobodila také Rudá armáda (nikoliv jenom a Rudá armáda, jak se prezentovalo dřív, ani pouze Američané, jak to vypadá dnes). Prostí vojáci nejrůznějších národů Sovětského svazu umírali proto, abychom my mohli žít. Jistě se jedná o symbol kontroverzní, protože válka je plná nespravedlností a velmocenských her, ale nesporným faktem je skutečnost, že za naši zem položilo život spoustu hrdinů. Bohužel se v Českých zemích stalo módou lehkomyslně používat nejrůznější symboly. Pro nás není rudá pěticípá hvězda pouze symbolem Sovětského svazu či totalitního komunismu. Nota bene ve spojení s číslem je symbolem armády, která nás pomohla zbavit fašistické nadvlády. Co se stalo v roce 1948 nebo 1968 je až věc následná, která ani přinejmenším nemůže znehodnotit oběť, která byla pro naši svobodu podstoupena. Nešlo nám o nic jiného, než jakýmkoliv způsobem zabránit znevažování symbolů. Každá společnost musí mít svá nedotknutelná tabu, a jedním z nich jsou hrdinové, bez nichž by náš národ pravděpodobně neexistoval. Myslíme si, že získávat peníze na charitu prodejem takovéto sochy může být svým cynismem srovnatelné se získáváním peněz na charitu nelegální činností.ČINV úterý 8.6. jsme si „Krávy číslo 23“ všimli. Během několika vteřin, aniž bychom celou věc promýšleli nebo nějak analyzovali, jsme se shodli na tom, že toto pojednání plastiky je za hranicí toho, co občan této země může tolerovat. Počin Romana Týceho nám nepřišel pouze provokativní, trapný, nebo komerčně podbízivý, ale neuctivý a vulgární.Nikdo z nás se politicky neangažuje, netíhne ani k ultralevici ani ultrapravici, ale k volbám pravidelně chodíme i z toho důvodu, aby se extremismus nedostal k moci. V okamžiku činu jsme všichni tři měli čistý trestní rejstřík.Co se tedy stalo? Trubkou od lešení jsme z laminátové krávy vysekali symboly rudé hvězdy a čísla 23, které nám právě na tomto místě a právě v daných souvislostech přišly jako krajně neuctivé. Abychom svému činu dodali potřebné váhy, provedli jsme jej za bílého dne, střízliví, slušně oblečení a s připravenými doklady totožnosti v kapse. Po příjezdu policie jsme odložili náčiní, předložili občanské průkazy a nechali se bez odporu odvézt na celu předběžného zadržení.O CO NÁM ŠLO A O CO NÁM JDEZde se celá kauza rozpadá do dvou částí: na to, co jsme cítili před činem a jaký byl jeho motiv, a na to, jak hodnotíme situaci a souvislosti po našem činu.Před činem, který jsme všichni tři považovali za svou občanskou povinnost, ať již je v rozporu s literou zákona nebo ne, bylo jediným motivem zastat se památky mrtvých a na tomto motivu trváme i nadále a budeme na něm trvat, ať už se nám kdokoli bude snažit podsunout jakýkoliv jiný motiv. Dané dílo bylo urážkou našich nejvnitřnějších hodnot. Rozhodně se nejednalo o umělecký počin či performanci, jak by někoho mohlo napadnout, a to přinejmenším už proto, že jsme neměli ambici čin fotografovat či natáčet videokamerou.Druhá část, tedy o co nám jde teď, vyplynula až po činu a tuto chronologii je třeba respektovat. To, o co nám jde teď, lze shrnout do tří bodů:1. Podnítit diskusi o tom, na jakých hodnotách chceme stavět naši lidskou identitu, čeho si vážíme a k čemu máme úctu jako kulturní evropský národ 2. Co je ještě možné chápat jako projev umístitelný ve veřejném prostoru, kde je hranice umělecké svobody, co vše lze ještě umělcům (či těm, kteří by se za umělce rádi považovali) tolerovat3. Pobídnout umělce k tomu, aby v sobě před každým dílem vedle snahy šokovat našli i pokoru, a ne jen právní alibismus.Náš čin byl aktem hlubokého vnitřního přesvědčení, z toho důvodu ustoupila právní a finanční stránka věci do pozadí. Náš čin není v žádném případě „uměleckým dílem“, ale stává se věcí veřejnou.Mrzí nás, že ti, kteří se považují za umělce, musí nejprve prostudovat právní řád. Když například skupina Rafani pálila černobílou kopii České vlajky, věděli všichni aktéři, že je to právně nenapadnutelný akt, který svou kontroverzí přiláká mediální pozornost a je reklamou na značku Rafani. Ať už by lidi mlčeli, fandili, nebo nadávali, vítězem jsou Rafani, neboť každou z těchto reakcí lze uspokojivě okomentovat. Lidi nezajímá zneuctění symbolu, hrůza – Lidi nám fandí, jsme skvělí – Lidé nadávají, všimli si nás, ale nám se nic nemůže stát, máme to právně ošetřeno… V podobném duchu lze vnímat i nepovedený pokus o interpretaci symbolu rudé hvězdy a čísla 23, a proti tomuto pokusu jsme zasáhli. Kdo se stal vítězem? Nejspíš autor, protože má tolik žádanou reakci. Ale umění, ať již malba, socha, či performance, ale stejně tak i veřejné vystoupení musí umět vsadit na jednu kartu, jinak v žádném případě není a nemůže být veřejným počinem, který lidi na něco upozorní, ale pouhým sebestředným alibistickým dílem autora, který je vítězem už na počátku.My jsme svým činem vše zcela upřímně vsadili na jednu kartu.Dominik HerzánTomáš PetrášekIng.arch. Luděk Šamšula