Jak se chodí dispozicí

Funkce a promyšlenostV časopisech, které se věnují problematice bydlení, se často o nových dispozicích dozvíte, že všechny místnosti by měly být správně orientovány a měly mít promyšlenou návaznost, a že byste se o tom měli každopádně poradit s architektem, který vám ujasní, co máte od jednotlivých místností očekáváte. Zde se zaměřím na dispozici bytu - tedy na funkce a návaznosti jednotlivých místností. V podstatě jde o to, aby jednotlivé místnosti v bytě dobře plnily svou funkci. Z toho plynou různé požadavky na odpovídající velikosti prostorů, které mají jednotlivé funkce umožnit a na jejich řazení, to jest poskládání jednotlivých místností vedle sebe tak, aby se provozní vazby mezi místnostmi při provozu křižovaly co nejméně.Většina lidí, kteří se rozhodnou pořídit si vlastní bydlení, má tolik starostí s jeho financováním, že nezbývá již mnoho sil na tak důležitou problematiku, jakou je promyšlená návaznost a vyhovující proporce jednotlivých místností. Dost často tak o výběru bydlení rozhodují před dobře navrženými prostory výše zmíněné finance a snadná dopravní dostupnost. Můžeme se jen ptát, kolik z těch, kteří se rozhodnou ke koupi bytu, se zamýšlí nad tím, jak je jejich budoucí promyšlen s ohledem na jednotlivé funkce. Funkce bytuCo je hlavní funkcí bytu? Bydlení jednotlivce nebo určitého počtu lidí ve stavebně vymezeném prostoru, které zde má zajistit rodinnou pospolitost a zároveň soukromí jednotlivce. Přitom každá generace má na bydlení jiný názor a chce bydlet "po svém", každý chce bydlet (a skutečně bydlí) v jedinečném prostředí neboť byt lze skutečně pokládat za zrcadlo jednotlivce či dvojice. Byty se většinou projektují pro bydlení rodiny, což je (i dnes) nejpřirozenější společenství pro člověka a jeho potomka - tedy byty dvougenerační. Tři až čtyři generace obyvatel v bytě se dnes již pokládá za nouzové řešení. Naproti tomu potřeba bytů pro jednotlivce či pro trvale bezdětné dvojice případně neúplné rodiny vzrůstá. Priorita jednotlivých funkcí v bytě a jejich zajištění se značně liší podle kultury a podléhá neustálému vývoji a změnám v čase. Záleží rovněž na způsobu života konkrétní rodiny a vztahu ke společnosti. Činnosti se různě rozdělují v čase - (kuchyně, koupelna, ložnice) a mívají odlišnou intenzitu používání. Neméně důležitou potřebou je proměna bytu v čase, což představuje změnu zařízení a dispozice dle měnících se funkcí a potřeb. Aby se každá skupina lidí mohla sociálně vymezit a ohraničit vůči okolí potřebuje vhodnou formu bydlení, který bude zajišťovat jimi požadované funkce. Které to obvykle jsou a jak je můžeme rozdělit. Funkce, které by měl byt umožňovat, můžeme přibližně rozdělit na několik skupin - základní, společné, izolované, proměnlivé a dočasné. Základní funkce probíhají ve všech bytech téměř stejným způsobem a bývají limitovány půdorysem bytu. Jedná se o příchod (a odchod) z bytu, oblékání a svlékání, vaření a stolování, umývání nádobí, osobní hygiena, odpočinek a spánek. Dále domácí práce, to jest uklízení, praní, sušení a žehlení prádla apod. Společenských funkcí se zúčastňuje celá rodina, například her, konverzace, sledování televize. Izolované funkce musí zajistit soukromí jednotlivce bez rušení ostatními členy domácnosti. Jedná se o odpočinek, osobní zábavu, studium a ostatní duševní práce. Proměnlivé funkce závisí na počtu obyvatel bytu, jejich práci a zálibách. Mezi dočasné funkce počítáme přijímání krátkodobých i dlouhodobých návštěv, nemoc v rodině vyžadující klidné a izolované místo, a nakonec nejdelší dočasnou funkci, kterou je bydlení dětí, a to od narození do dospělosti. Dlouhodobé návštěvy bývají v dispozici řešeny samostatným hostinským pokojem s vlastním sociálním vybavením. Tím se dá vyhnout ranním a večerním frontám u přeplněné koupelny a nocování v obývacím pokoji na madračce. Neméně důležitou funkcí bytu je skladování různých předmětů - od potravin, nádobí až po šaty, boty, sportovní potřeby a čistící prostředky.Schéma diferencované a nediferencované dispozice rodinného domu.Funkce jednotlivých místnostíDispozice domu se v zásadě dělí na vstupní (a zároveň výstupní) místnosti, jakými jsou závětří a zádveří, dále příslušenství bytu, to jest předsíň, kuchyně, spíž, koupelna a záchod, a konečně na obytné místnosti, jakými jsou obývací pokoj, ložnice, dětský pokoj, event. jídelna a pracovna. Pojďme si je v tomto pořadí projít.ZávětříJedná se o otevřený avšak zastřešený nebo jinak proti povětrnosti chráněný prostor, který se většinou nachází mimo samotnou dispozici domu. Hlavní funkcí závětří je ochrana proti dešti a dále proti větru - nejlépe obojímu zároveň. Za deště hnaného větrem je totiž velmi nepříjemné zdlouhavější vstupování do domu zvláště nemáme-li klíče připravené v ruce a je noc. Proto je nejvýhodnější stranou pro nástup do domu v našich podmínkách severovýchod, neboť prudké, větrem hnané srážky směřují obvykle od západu. Je-li vstup veden ze západu, dešťové srážky se při otevření dveří dostanou hluboko do zádveří nebo předsíně. Totéž platí i pro ostatní místnosti s dveřmi přímo na pozemek. ZádveříKaždý dům by dnes, podle normy, měl mít zádveří. Zádveří, tedy je-li užito v dispozici domu, má funkci tepelné, dále zvukové a vizuální izolace bytu od okolního prostředí. Jedná se tedy o studený (rozuměj nevytápěný) prostor, který by měl být rozměrově dimenzován i na takové věci, jako je dětský kočárek nebo mokrý deštník, samozřejmě rozložený. Zádveří má mít takové rozměry, aby nikterak nebránilo při stěhování velkých kusů nábytku, například trojdílné skříně po babičce. Méně veselým příkladem pro zjištění správných rozměrů vstupních prostor je průchodnost nosítek s nemocným na palubě. Nejedná se ale vždy jen o půdorysné rozměry. Často je totiž překážkou i výška dveří, zvláště pro starší kusy nábytku, které nevytočí-li se naležato, je našich 197cm žalostně málo. Z činností, které by správné zádveří mělo umožnit je např. čištění a péče o oděvy a boty a to nejlépe v sedě. PředsíňPředsíň, která často v domech nahrazuje zádveří, je hlavní komunikací v bytě a zároveň průchozí šatnou. Je to místo úložných prostorů s botníkem, se šatnou či šatní stěnou, kde je možné pověsit oděv jak na háček, tak i na ramínko, kde nevadí, že je kabát mokrý. Je vhodné dimenzovat tento prostor pro zhruba čtyři osoby, což představuje např. návštěvu, případně rodinu chystající se s dětmi ráno do školy nebo na výlet. Během přezouvání je dobré mít si kde odložit a sednout. Můžeme zde přijmout krátké návštěvy, které nechceme zvát dále do bytu. Pro zajímavost uvedu, že v Loosově / Müllerově vile byla zvolena "nepříjemná" barevnost, aby se krátkodobá návštěva chtěla zdržet skutečně krátce. Z předsíně je dobré vidět, kdo je za dveřmi nebo u branky např. vhodně zvoleným prosklením dveří, kukátkem, přenosovou technikou). V předsíni probíhá poslední kontrola vzhledu před opuštěním domova, to znamená, že je třeba počítat s umístěním a správným nasvětlením zrcadla - nejlépe z obou jeho stran. K umístění zrcadla je příhodné křídlo vestavěné skříně, od které ale potřebujeme vhodný odstup. Z toho všeho vyplývají poměrně velké nároky na velikost předsíně, která je u ní důležitá, a která se dnes často u nových projektů podceňuje. Stačí si vzpomenout, jak velkorysé a příjemné byly předsíně u starých cihlových domů (ne všechny - samozřejmě), které se nám většinou líbí víc než úzké chodbovité předsíně dneška. Ideální volná šíře předsíně je 140 až 160cm, to znamená místo, kde se pohodlně vyhnou i dvě osoby v kabátech - samozřejmě měřeno od skříně. Z předsíně již vstupujeme do denní a noční části bytu a do samostatného WC s umývadlem.KuchyněU kuchyně, jejíž funkce je dostatečně známá, si připomeneme pouze vazby, které je vhodné dodržet. Kuchyň umisťujeme blízko vstupu, což má výhody při nošení nákupů (není třeba s velkým nákupem kličkovat celým domem) a naopak při vynášení odpadků. Snažíme se zachovat návaznost na jídelnu a na obývací pokoj (v tomto pořadí), neboť takto člověk v kuchyni neztrácí kontakt s rodinou nebo případnou návštěvou. Je též vhodné mít dobrou návaznost na venkovní stolování (letní vstup na zahradu - servírování, odnášení). V souvislosti s dispozicí si ještě připomeneme, že je vhodné na severní stranu domu situovat ke kuchyni přilehlou spíž, či alespoň odvětrávanou spížní skříň.Koupelna a WCKoupelnu umisťujeme v noční části dispozice u ložnic. Dbáme však na to, aby provoz koupelny byl dobře akustiky odizolován od přilehlých pokojů. Dveře, pokud to dispozice dovolí, otevíráme raději z koupelny ven. Koupelna slouží, kromě hygieny, ke skladování nejrůznějších kosmetických přípravků, špinavého prádla, k sušení prádla atd. Čisté prádlo skladujeme raději v ložnici, zde by navlhlo a zatuchlo.Obývací pokojObývací pokoj je místnost s multifunkčním charakterem. Je to reprezentativní a relaxační místnost zároveň s pasivním, pozorovacím charakterem. Bývá zde situován krb, jsou zde vystaveny hodnotné předměty. Jako místnost setkávání má umožnit pohodlné sezení, dále pozorování a sledování dění za oknem. Sezení má být v chráněné pozici zády ke zdi, ne k průchozí části místnosti, vchodu nebo oknu. Je dobré, je-li umožněno sezení do tvaru písmene L, neboť nenutí člověka jen k pohledu z očí do očí a umožňuje pohled stranou. K pozorování je toho v obývacím pokoji víc než dost, ať už jde o zmíněný krb, televizi, výhled z okna na smysluplnou scenérii - což je ve vztahu s výškou parapetu okna - nebo jen sledování činností v domě. (pohodlné sezení, televize, poslech hudby). JídelnaPřímo na kuchyň má navazovat jídelní kout nebo samostatná jídelna. Jídelna je dostředný prostor, kde je vše soustředěno na stůl. Jídelní stůl pro odpovídající počet osob by měl být situován tak, že bude umožňovat "rovnoprávné" sezení všem stolujícím, to znamená přibližně stejný výhled od stolu a stejně klidný charakter prostoru za zády, čímž jsou míněny průchozí prostory, chodby, okna apod. Minimální šířka jídelny by měla být přibližně 220cm.LožniceMá být nejméně frekventovanou částí domu, která zásadně nemá být průchozí (což v minulých letech nebyl problém). Nemáme-li dostatek prostoru pro samostatnou šatnu, je vhodné zde umístit úložné prostory pro skladování čistého prádla např. formou vestavěné skříně. Dnes se často setkáváme se vstupem do koupelny přímo z ložnice nebo se samostatnou koupelnou pro ložnici rodičů. Je však na každém, aby si zvážil toto moderní uspořádání, neboť provoz v koupelně pak předpokládá, že všichni aktéři jsou vzhůru a nechtějí spát. Utlumit akusticky a světelně koupelnu (často se zabudovaným WC) přes jedny (skleněné) dveře vedoucí přímo směrem k lůžku je prakticky nemožné. Světelné efekty při otevření dveří do ložnice pak bývají navíc často zdvojeny, neboť se na skříně proti posteli umísťují velkoplošná zrcadla. Měli bychom mít možnost umístit postel v ložnici co nejdále od okna a ode dveří kvůli pocitu bezpečí. Neměli bychom zapomínat, že velké zrcadlo je dalším podobným otvorem ve zdi. V nových projektech bytových domů se často setkáváme s nešvarem velmi úzkých ložnic, které ve většině případů neumožní umístění dvojlůžka nebo šatní skříně, což při prohlídce prázdného bytu běžný zákazník nezjistí. Před lůžkem, které bývá dlouhé 200cm, by měla být ulička alespoň 60cm. Když narazíte na manželskou ložnici širokou 240cm, což se dnes bohužel stává, tak radši honem pryč. V této souvislosti je dobré dávat pozor i na elektrickou instalaci v místnosti, konkrétně na vypínače, které mnohdy zbytečně daleko zasahují do plochy zdi, a znemožňují tak její případné využití.DispozicePodle výše zmíněných funkcí a životního stylu rodiny si vybíráme vhodnou dispozici, která nám bude vyhovovat, co do počtu a velikosti pokojů. Můžeme je rozdělit do dvou skupin.Diferencovaná dispoziceV diferencované dispozici má každá funkce má svůj konkrétní (charakteristický) prostor a je tímto prostorem vyjádřena (kuchyně, jídelna, obývací pokoj, ložnice). Umožňuje jednotlivé činnosti od sebe oddělit, takže se obyvatelé bytu vzájemně neruší. Pro uvažované (většinou základní) činnosti (nebo skupiny činností) jsou vyčleněny samostatné prostory, které jsou sdružovány do funkčních zón. Ve funkcionalismu převládala dispoziční forma totálně diferencované dispozice (za ideálního stavu prostoru). Tato koncepce je ve většině případů v rozporu s požadavky skutečného způsobu života v bytě s ohledem na proměnlivé potřeby reální rodiny. Do malé kuchyně se vejde pouze hospodyně, v žádném případě už příležitostné stolování nebo hrající si děti. Dnes je nám spíše bližší typ lidového obydlí s univerzálním obytným prostorem než zmenšenina měšťanského bytu, který byl vzdálenou zmenšeninou a napodobeninou části palácové dispozice a modelu bydlení aristokracie. Nediferencovaná dispoziceV nediferencované dispozici - v jednotném společném prostoru probíhá několik funkcí (vaření, stolování, odpočinek dokonce i spánek - ten například na galerii). Je to společný, kontinuální prostor, ve kterém je konkrétní funkce vyjádřena pouze změnou mobiliáře. Je třeba dbát na to, aby z obytného prostoru nevznikla pouze lépe vybavená obytná kuchyně, neboť kuchyňský provoz charakter obytného prostoru částečně degraduje. V tomto společném prostoru není možné vytvořit nerušené prostředí pro jednotlivce, kuchyňský provoz ruší společenské funkce, sledování televize nebo poslech hudby. Ty jsou zase rušivé pro takové činnosti jako je četba, odpočinek apod. Takové řešení obytného prostoru vyžaduje patřičně dimenzované samostatné místnosti pro jednotlivce - například samostatné ložnice.Člověk a tvarování místnostíPři vybírání nebo úpravě bydlení bychom si měli uvědomit z čeho vychází princip utváření našeho osobního prostoru - bytu. Vychází z nás. MikroprostorKaždý člověk si s sebou nosí vlastní mikroprostor (bublinu), která má kolem postavy průměr zhruba 2 až 2,5m. Přiblíží-li se k nám někdo na 1m, vstoupí do našeho osobního prostoru, hladina kladných či záporných emocí mezi námi a jím prudce vzrůstá, zvláště je-li tato blízkost nechtěná (například v přeplněné tramvaji). Naopak za touto hranicí končí intimita, prostor se stává polověřejným, veřejným a neosobním. Proto bývá obvyklý rozměr místností právě kolem 4 metrů, takže rozmístíme-li kolem stěn a do rohů nábytek, zbývá nám ještě dost prostoru pro osobní bublinu. Zde podotýkám, že při zařizování místností raději vyplňujeme rohy, abychom dosáhli kruhové volné plochy v ortogonálním prostoru a potlačili existenci "temných" koutů. Ohraničování člověka pomocí staveb je zvětšováním osobního prostoru, do kterého se promítáme a který ovlivňujeme. Naše osoba ovlivňuje velikost místností, jejich uspořádání v domě a zařízení, dále umístění domu na pozemku - jeho postoj k okolí, až po oplocení - jeho otevření či uzavření. Vzhledem k tomu, že osobní prostor je středový a toto uspořádání je nám přirozené, jsou nám podvědomě příjemnější centrální dispozice bytů. Protože však jsou centrálně tvarované čtvercové místnosti svým působením příliš statické, je nám příjemnější půdorys místností mírně obdélníkový, neboť takový prostor nepředstavuje pouze spočinutí, ale je dynamičtější, směrovaný, naznačující pohyb. Rozdělování dlouhých prostorůPříliš dlouhé obdélné místnosti evokují svým tvarem pouze cestu - pokračující pohyb, není tu ukotvené místo ke spočinutí - například, člověku nepříjemné, dlouhé chodby či předsíně, ale i dlouhé obývací místnosti. Proto si dlouhé místnosti rozdělujeme a dělíme na menší, lépe vnímatelné prostory, ve kterých bychom mohli pobývat - všechny lidské smysly (hlavně zrak a sluch) pracují v menší vzdálenosti bezproblémově, bez problémů a větší námahy probíhá komunikace a kontakt mezi lidmi. V dimenzi bytů se jedná o rozdělování dlouhého obytného prostoru na kuchyň, jídelnu a obývací část, případně pracovnu (takzvané kuchyňojídelnoobýváky), ve kterém jsou jednotlivé funkce vymezeny pouze nábytkem. Velké prostory rozdělujeme proto, že malé prostory vnímáme jako lidské a osobní, kde je vše na dosah jak vizuální, tak akustický. Vše je nám blízké, na dosah ruky. Jako příklad takového rozdělování uvedu americké kanceláře plné paravánů - jak známe z televizních seriálů. Naopak velké prostory vnímáme jako chladné, neosobní, někdy monumentální, kde si vše drží odstup, kde je nám vše vzdálené. A co umění? Na závěr ještě uvedu jednu zásadní poznámku, a to, že při tom všem by domy, které navrhují skuteční architekti, měly vyjadřovat určitou myšlenku, dále zapadat do konkrétního prostředí, a to jak krajinného, tak kulturního - a to už je pak na jednoho těch informací skutečně trochu moc.