Helmut Newton

Helmut NewtonNarodil se v Berlíně v roce 1920, centru tehdejší německé avantgardy. První fotoaparát si pořizuje ve dvanácti letech a jako šestnáctiletý začíná pod vedením berlínské fotografky Yve intenzivněji fotografovat. V osmnácti letech ho nacisté donutili opustit rodný Berlín, rozchází se s rodiči, kteří cestují do Jižní Ameriky a sám odchází do Singapuru, kde krátkodobě fotografuje pro noviny Singapore Straits Times. Po krátkém čase pokračuje do Austrálie, kde zakládá své první fotografické studio. V Austrálii také potkává svojí budoucí manželku June, které zůstal věrný po celý život a která je mu v jeho tvorbě velikou oporou. Přes svůj zjevný úspěch však Austrálii opouští, s kontraktem pro anglický Vogue v podpaží, aby po roce stráveném v Londýně zakotvil od roku 1957 v Paříži. Městě módy a pulzujícího života. „Když jsem přišel do Paříže, ihned jsem si řekl to je ono, toto město je jako stvořené k životu a fotografování. Zde žila ulice! Život plynul na bulvárech, v kavárnách a restauracích. Všude se zdály být krásné ženy.“ Fotografuje pro francouzský Vogue a Les Jardin des Modes a od této doby zažívá svět boom Newtonových snímků. Jeho tvorba je od počátku zakořeněna v módní fotografii na zakázku, avšak vždy překračuje hranice zadání editora a překvapuje svým nekonvenčním přístupem. Nastartoval tak revoluci ve sterilní módní fotografii šedesátých let a dosáhl skrze své fotografie pro časopis Vogue celosvětové slávy. Fotografuje směs erotiky, luxusu a obscénnosti mezi pařížskou smetánkou, je velmi dobrým pozorovatelem a umí se ve vyšších kruzích společnosti obratně pohybovat. Tento styl práce a zjevný talent mu zajistily stupínek hvězdného fotografa, jehož styl zůstal dodnes snadno rozpoznatelný. „Miluji nebezpečné ženy. Ne snad proto, že bych s nimi chtěl být, ale pro své snímky.“Jeho rychlý vzestup rozdělil diváky jeho fotografií na dva nepřátelské tábory. Jeho šokující černobílé fotografie nahých žen, překypujících silou, studenou erotikou a fetiš charakterem způsobily nejednu trhlinu v „tradičních“ erotických fantaziích mnoha mužů, stejně jako se znelíbil tehdejšímu německému feministickému hnutí. Jako jeden z prvních totiž zachycuje pravdivý obraz ženy pohybující se v tehdejší společnosti, používající chladně své vlastní tělo za nástroj nadvlády nad mužem, ženu silnou, nepřístupnou, jistou svým vítězstvím. Tento znepokojující obraz erotiky a vážných situací podlamuje jemným humorem a vtipem, a tak se jeho fotografie stávají surreálným světem nejen šokujících situací, ve kterých je hlavním hercem žena jako osobnost, ale také vysněným světem nesplněné či zakázané touhy. Svým stylem práce se tak vrací ke kořenům módní fotografie sahajících do začátku dvacátého století, kdy fotograf vsadil na zinscenování určitého obrazu společnosti a role, kterou v ní hraje žena, za účelem prodeje předváděného zboží. Začalo se počítat se silou ženské přitažlivosti a touhy, kterou na fotografiích vyvolává. V časopisech jako La Mode Practique (1892) a Les Modes (1900) se prolínala fotografie módy s fotografií portrétní. Svůj vlastní status získala fotografie módy v roce 1909, kdy se nakladatelství Condé Nast stalo vlastníkem časopisu Vogue. Jeho fotografem a průkopníkem módní fotografie byl tehdy baron Adolf de Meyer, který rozvíjel inscenaci obrazu, stavěl modely do dekorací obytných prostor a nechával je zaujímat přirozené a pohodlné pózy. „Nic není elektronicky doretušováno, nic elektronicky změněno.Fotím to, co jsem opravdu viděl.“Helmut Newton začal pomocí svých fotografií sofistikovaně a s příznačným humorem nejenom pravdivě hodnotit rozměry, do kterých se svět módy dostal, ale i pomocí vlastních rozehraných situací parafrázovat skutečný stav High-Society a roli, kterou v ní hraje žena. Nahlédl za oponu módního byznysu, dokázal ho ve svých fotografiích přesně a pravdivě pojmenovat, a přesto své snímky zároveň prodávat do prestižních časopisů. Navzdory táboru jeho odpůrců se stále více slavných žen stavělo dobrovolně před jeho kameru. Portrét od Helmuta Newtona se stal absolutní nutností High-Society. Slavné osobnosti od Jerry Hall až po Helmuta Kohla se nechávali během doby „fotograficky nainscenovat“ a stavět se dobrovolně do póz a situací, které by od nich nemohl nikdo jiný požadovat.Fotografuje převážně v exteriéru, v hotelových pokojích, na ulici, má rád jasný svit poledního slunce na břehu Středozemního moře.„ Dříve jsem si myslel, že mají ženy a auta stejnou erotiku. Dnes jsem můj pohled změnil, žena má v sobě více erotiky než auto.“Vedle nejkrásnějších žen světa má Newton ještě druhou velikou vášeň, drahá, rychlá auta, která se stále znovu objevují na jeho fotografiích. V soukromí však zůstává skromný a jezdí v obyčejném voze VW Golf, stejně jako zůstal celý život věrný své manželce June. Sám o svých modelkách říká: „mají na mě stejný vliv jako brambory na sedláka“.V roce 1975 probíhá první Newtonova výstava v pařížské galerii společnosti Nikon. A ihned o rok později fotograf obdržel cenu od Art Directors Club Tokyo za nejlepší snímek roku, během let pak následovala celá řada prestižních ocenění, v roce 1992 obdržel dokonce proslulý spolkový záslužný kříž. Ve své práci zůstal navzdory pokročilému věku neúnavný a vytrvalý. Ještě před třemi léty se proslavil gigantickou monografií s názvem Sumo o rozměrech 50x70 cm, obsahem 480 stran a hmotností 30 kilogramů. Sám o sobě říká, že patří ke staré škole fotografů a nemá nic společného s uměním, stejně jako by se nikdy nepouštěl do intelektuálních rozmluv o svém díle. Pro Newtona je důležité se na fotografie dívat, ne o nich mluvit. Není divu, neboť jeho fotografie se vymykají dobovým žánrům i konvencím a tábor jeho příznivců stál vždy proti druhé skupině zavrhovatelů.Na podzimní výstavě v Leica Gallery Prague budou k vidění nejenom jeho ohromující akty, šokující módní snímky a portréty slavných osobností, ale také jeho inscenované snímky a autoportréty. Právě jeho autoportréty, které mají výhradně humornou polohu, která není namířena pouze proti němu, ale možná i proti jeho kritikům, jsou příznačné pro mimořádnou osobnost fotografa Helmuta Newtona.Daniel PetřinaHelmut Newton - WORKLeica Gallery Prague, o.p.s.Nejvyšší purkrabství Pražského hraduCísařská konírna Pražského Hradu27.9. - 15.12.03 plus prodloužení otevřeno denně 10.00 - 19.00 hod.Informace o výstavě: Leica GalleryDoprovodná publikace: Helmut Newton - Work, vydavatel: Manfred Heiting, text: Francoise Marquet, nakladatelství: Taschen Verlag, k dispozici v němčině a angličtině ve formě katalogu a knižní publikace.