Legandární design: Stam vs. Breuer a velký spor o konzolovou židli. Kdo byl první a kdo kopíroval?
Mezi fanoušky modernistické architektury se říká, že každý dobrý architekt 20. století navrhl alespoň jeden kus nábytku z ohýbaných trubek. Mies van der Rohe, Le Corbusier, Eckhart Muthesius, Axel Einar Hjorth, Marcel Breuer, Mart Stam… Kompletní seznam autorů by vydal hned na několik stran. Kdo ale s tímto geniálním nápadem přišel vůbec poprvé?
Eva Slunečková , 8. 11. 2022
Můj prototyp
Přestože od vynálezu konzolové židle zanedlouho uběhne 100 let, otázka ohledně jejího původu dokáže dodnes zamotat hlavu nejednomu historikovi umění a designu. Všichni se shodnou na dvou jménech – nizozemském architektovi Martu Stamovi (1899-1986) a německo-americkém architektovi a designérovi maďarského původu Marcelu Breuerovi (1902-1981) – vše ostatní už je ale tak trochu zahalené tajemstvím. Breuer totiž na konceptu konzolových stolů a stoliček intenzivně pracoval už ve 20. letech minulého století, nepovedlo se mu ale dát dohromady prototyp předtím, než ohýbanou židli z trubek odprezentoval Mart Stam na výstavě sociálního bydlení ve Stuttgartu v červnu 1927.
Více k tématu
Dnes již legendární výstava Die Wohnung (Bydlení) se konala v kurátorské gesci neméně legendárního architekta Miese van der Rohe a stala se skutečným manifestem modernistického hnutí. Velkolepé výstavní pojetí sídliště Weissenhof čítalo na 21 budov s celkem 63 různými byty od 17 avantgardních architektů – každý z nich zde představoval nový způsob bydlení. Nejmladším z nich byl teprve osmadvacetiletý Mart Stam.
Interiér domu podle návrhu Marta Stama pro Die Wohnung, kde měla premiéru židle z ohýbaných trubek
Soud začíná
Dva roky po premiéře prototypu židle ve Stuttgartu získal od Stama licenci na výrobu Anton Lorenz se svou společností Desta, která ji začala vyrábět jako model ST12. Ve stejné době se ale na trhu objevilo další, velmi podobné ztvárnění židle pod názvem B33 od společnosti Thonet podle návrhu Marcela Breuera.
Zaměnitelnost tak originálního kusu nábytku nakonec vyústila v soudní řízení, které Lorenz vůči Thonetu zahájil v roce 1930. Během něj se ukázalo, že Mart Stam židli z ohýbaných trubek pravděpodobně navrhl už na začátku roku 1926. Sám Stam tvrdil, že její skicu nakreslil během večeře 22. listopadu 1926, aby její pojetí přiblížil svým přátelům. Židli měl dokonce nechat vyrobit pro svou ženu v Rotterdamu už na začátku téhož roku v rámci příprav na chystanou stuttgartskou výstavu. Breuer proti tomu namítal, že kovovou konstrukci se Stamem konzultoval už dříve osobně. Pro své tvrzení však neměl žádné důkazy.
Spor se táhl až do roku 1932, než soud nakonec rozhodl, že Mart Stam byl nejen autorem židle známé jako Desta ST12, ale také vynálezcem celé koncepce konzolového křesla z ohýbaných kovových trubek.
Vítězství pro všechny
Paradoxem bylo, že po vyhraném sporu prodal Lorenz svou společnost Desta včetně práv na provedení Stamova návrhu svému přímému konkurentovi, firmě Thonet a začal pro společnost dokonce pracovat jako specialista na patenty a designér.
Thonetovy produktové katalogy do roku 1932 tak jako autora konzolové židle uvádí Marcela Breuera, po roce 1932 už však výhradně Marta Stama. Od tohoto roku také začínají nabízet mnoho dalších variací na trubkovou židli v mírně odlišných materiálech, barvách a zakřiveních. Pouze jednu z nich však prokazatelně navrhl Mart Stam, všechny ostatní pak Anton Lorenz (i když uváděno bylo často jméno Marta Stama) a Marcel Breuer, který pro Thonet pracoval i nadále a podílel se na pokračujícím vývoji nábytku z ohýbaného kovu.
Finální tečku za už tak dost komplikovaným příběhem pak udělal Marcel Breuer, který po emigraci do Velké Británie a nakonec do Ameriky prodal autorská práva na své návrhy italské firmě Gavina SpA, kterou poté (říká se, že právě kvůli nim) koupila americká společnost Knoll. Proto je dnes možné najít na trhu velmi podobný certifikovaný výrobek od různých designérů a výrobců autorských reedic – v Evropě u Thonet od Marta Stama a v USA u Knoll od Marcela Breuera.
Trubkový nábytek v Československu
V Československu se první trubkové židle objevily na Výstavě soudobé kultury v Brně už v roce 1928. Ve stejném roce začaly s výrobou také Spojené UP závody v Hodoníně. Mezi první výrobky z roku 1930 patřily kulatý salónní stolek, psací stůl, kombinace stojací lampy a malého stolku, servírovací a květinový stolek. Jelikož rok poté do brněnských UP závodů přišel Jindřich Halabala, za jehož působení dochází k zásadnímu rozvoji výroby kovového nábytku, odborníci se domnívají, že ji podpořil a rozvíjel právě on. Nutno však dodat, že výrobu nábytku z ocelových trubek si v té době mohla dovolit jen málokterá firma – nové vybavení na jeho výrobu bylo velmi nákladné a produkce vyžadovala odborné znalosti.
Jindřicha Halabaly pro Spojené UP závody. Zdroj: Artnet
Není tohle kopie?
Fascinující je nakolik se pojetí trubkových židlí navzájem podobalo. Všechny očividně odkazovaly k pojetí modelů S 33/S 34 Marta Stama a B 33 od Marcela Breuera, od roku 1932 oba již vyráběné pod hlavičkou Thonetu. Optikou dneška bychom měli důvodné podezřením na doslovné kopírování. Kusy se často liší jen odlišným materiálem sedáku či opěrky, detaily provedení, úhlů a jiných, drobných detailů. Příkladem může být například židle H-149 od Spojených UP Závodů, která se velmi podobá původnímu modelu ST 12 od Marta Stama pro firmu Desta.
Židle H-149 od Jindřicha Halabaly
Židle od Mücke Melder z Fryštátu
Jaké jsou příběhy legendárních architektů a designérů a jejich dnes již ikonického nábytku? Seriál Evy Slunečkové vás vezme na prohlídku napříč historií, zeměmi a styly. V seriálu vyšlo: Funcionalistický nábytek Jindřicha Halabaly.
