Perla brutalistní architektury v novém. Československá ambasáda ve Stockholmu slouží jako sídlo módní značky
Brutalistní budovu československého velvyslanectví ve Stockholmu z počátku sedmdesátých let proměnilo švédské studio Johannes Norlander Arkitektur na sídlo módní značky Acne Studios. Na podzim minulého roku se tak znovu otevřely dveře kultovní budovy od významných architektů Jana Bočana, Zdeňka Rothbauera a Jana Šrámka, která se díky svému významu zapsala na seznam švédských kulturních památek.
Gabriela Sládečková , 27. 4. 2020
MISTR AMBASÁD
Návrh budovy Československého velvyslanectví ve Stockholmu vznikl roku 1969 na základě architektonické soutěže, kterou vyhrál ateliér Beta Projektového ústavu hlavního města Prahy. Atelier vedla jedna z nejdůležitějších osobností československé poválečné architektury, architekt Jan Šrámek (manžel Aleny Šrámkové), se kterým na projektu pro Stockholm pracoval také mistr československých ambasád Jan Bočan spolu se svým dlouholetým kolegou Zdeňkem Rothbauerem.
Trojice těchto architektů měla tehdy už za sebou zkušenost s realizací mezinárodně oceňované ambasády v Londýně (1964-1971), v soutěži na velvyslanectví v Tokiu z roku 1969 pak získali druhé místo. Společně se Šrámkem a Karlem Filsakem se později Bočan podílel také na ambasádě v Brasílii a po revoluci pak už se svým vlastním studiem zrealizoval české velvyslanectví ve Tbilisi (2001-2005).
Více k tématu
BRUTALISMUS
Při návrhu stockholmské ambasády hrál nejdůležitější roli právě Bočan. Projekt výrazně ovlivnil tehdy mezinárodně prosazovaný brutalismus – stejně jako v případě velvyslanectví v Londýně. Ambasáda se tak vyznačuje železobetonovou konstrukcí kombinující ručně opracovávané betonové bloky na fasádě i v interiéru s režným tmavě hnědým zdivem.
Po rozdělení Československa se slovenský úřad přestěhoval do jiné budovy a pro potřeby České republiky byl objekt příliš velký. Koncem devadesátých let se proto česká diplomacie přemístila na jiné místo a perla brutalistní architektury přešla do rukou soukromého investora. Budova ovšem později získala památkovou ochranu a díky citlivé rekonstrukci z přelomu tisíciletí, která kromě exteriéru zachovala také velkou část interiéru, se podařilo zachovat původní důstojnost brutalistní stavby.
EXTENZE MÓDY
Budova ambasády se po prodeji přejmenovala podle své adresy na Floragatan 13. Za jejími posledními úpravami stojí švédské architektonické studio Johannes Norlander Arkitektur, které budovu upravilo do podoby ředitelství módní společnosti Acne Studios. Architekti při návrhu usilovali o zachování původního charakteru domu, zároveň ale jejich cílem bylo reflektovat specifický styl značky. Jak řekl architekt Johannes Norlander na přednášce v bruselském Centre for Fine Arts, samotný interiér měl být jakýmsi „prodloužením módy“.
VIKINGOVÉ A RŮŽOVÝ NÁDECH
Na proměně vnitřních prostor spolupracovalo švédské studio spolu s renomovanými designéry, umělci i zkušenými truhláři. Interiéru dominují prvky výrazně červené a růžové barvy, které kontrastují s původní šedou barvou betonu a režnými hnědými cihlami. Každá nová součást interiéru se chová jako socha, do budoucna tedy snadno vyměnitelný artefakt uvnitř kvalitní neměnné skořápky. Typickým příkladem jsou masivní nahrubo opracované kamenné židle, které mají odkazovat na vikingskou historii národa. Pro Floragatan 13 je navrhl designér Max Lamb, také autor kovového stolu v knihovně či koberců.
Rovněž výraznou změnou prošlo bývalé kino umístěné v suterénu, které nově nabylo funkce jídelny. Robustní dřevěné kruhové stoly a lavice z dílny Francouze Pierra Chapo, nová podlaha z červených dlaždic spolu s nástěnnou koláží od Daniela Silvera proměnily prostor kina k nepoznání, v jedno z velmi důležitých míst pro interakci zaměstnanců.
BOČANŮV MODULOR
Architekt Jan Bočan při práci uplatňoval svůj důsledný smysl pro řád, který se ovšem dle jeho slov “neustále dožadoval naprosté volnosti”. Vycházel z principu Moduloru, prostorové krychle o rozměrech 75 x 75 x 75 cm. Ta určuje základní jednotku, která spolu s jejími násobky a podíly představovala pro Bočana ideální rozměr pro hledání prostorových vztahů člověka a architektury. Budova stockholmského velvyslanectví z těchto proporcí vychází a utváří tak spletité a zároveň harmonické prostory. Bočanův řád je patrný i z půdorysů stavby, které samy o sobě utváří vyváženou a vizuálně atraktivní kompozici.
PO LŽIČKY
Na otevírací recepci ambasády počátkem sedmdesátých let Jan Bočan prohlásil, že se „snažili vytvořit prostředí, architekturu, která by vypovídala o naší zemi a její kultuře“. Kýženého výsledku docílili autoři mimo jiné i tím, že návrh doladili do posledního detailu včetně nábytku a zařízení v interiéru. Svou prací přispěly i špičky ve svých oborech od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové přes umělce jako je Hugo Demartini, Kuchařová, Fišar, Cígler, Rudavský, Laluha či Stanislav Kolíbal. Jan Bočan se podílel i na návrhu interiéru a výhradně pro budovu velvyslanectví navrhl Bočan křeslo z ohýbaných lamel.
„Pro nás byl Stockholm kultovní stavbou. Bylo to období, kdy se nesmělo – mimo stavební náklady – dodávat pro cizí firmu, která ten objekt stavěla, nic, co nepocházelo z Československa. Nesměly se vydávat valuty, takže se nic nesmělo koupit. A tady neexistoval žádný společenský interiér. Čili my jsme měli jakousi šanci, respektive nutnost vymýšlet to až po ty lžičky,“ vzpomíná v knize Jan Bočan spoluautor ambasády Zdeněk Rothbauer.
S RESPEKTEM
Zhruba o padesát let později do sebe budova inkorporovala vlivy nejen severské architektury, ale hlavně snahu reflektovat švédskou módní značku. Velká část vybavení interiéru navrženého přímo pro prostor ambasády bohužel zmizela. Nahradily ho nicméně nové kvalitní prvky, které jsou rovněž šité přesně na míru domu číslo 13 na ulici Floragatan. Vzniká tak nový dialog současnosti s minulostí otevírající další kapitolu fungování této výjimečné budovy. Zároveň se potvrzuje, že stavby z tohoto období dokážou změnit svoji funkci a účel a na jejich kvality lze úspěšně navazovat různými formami. U nás o tom stále pochybujeme, nevěnujeme podobným budovám potřebnou péči a místo citlivých rekonstrukcí vídáme spíše násilné přestavby – pokud ne rovnou demolici.
