Ztracené civilizace I. Sečská chrámová kultura

Tam, kde začínají Železné horyMěstečko Seč se nachází mezi Běstvinou, Jeřišnem, Rušinovem, Bojanovem a Vápenným Podolem. Pro ty, co nepocházejí z Východočeského kraje upřesním, že se jedná o sídlo 20 km jihozápadně od Chrudimi, rodilí Pražané pak Seč naleznou 100 km východně od Václaváku (pomezí Arábie a Orientu). Až do soboty bylo městečko Seč zajímavé snad jen tím, že nejbližší bankomat se nachází v Třemošnici, dvě hodiny pěšky, a také těsným sousedstvím Sečské přehrady, za níž už se zvedá nejsevernější výběžek Českomoravské vysočiny – Železné hory. V tuhle roční dobu je mimochodem Vysočina, která pokrývá téměř celé území kraje Vysočina (jak vtipné) a přilehlé galaxie – nejkrásnější – zlatá pole uprostřed sklizně, temně zelené jehličnaté hvozdy, bludné balvany a remízky, a také mraky, jaké jinde na světě nenajdete. S tímto záměrem jsme také s Jardou do Železných hor vyrazili – obdivovat divokou a nespoutanou přírodu. První sečský chrámVšechny oficiální zdroje i turističtí průvodci o něm mlčí, přitom se tento majestátný chrám, téměř ztracený v porostu, nachází pár kroků od náměstí, od barokní či renesanční budovy městského úřadu jej dělí pouze pěšinka vyšlapaná v trávě. Turisté se v jeho okolí chovali pravděpodobně jako zvěř, takže je z bezpečnostních důvodů oplocený. Fotografie se mi tedy podařilo pořídit pouze přes plot a tak nemám představu o dispozici ani účelu. Je ale pravdou, že vegetace je stavbě přirozeným kontrapunktem a vyvolává řadu romantických vzpomínek na dávno zapomenuté civilizace Amerického kontinentu. Vlastní chrám se nad okolní krajinou vznáší na pravidelně rozmístěných sloupech, takže se zemí má jen minimální kontakt. Naproti tomu první patro je neprostupně obehnáno zdmi z pravidelných načervenalých bloků, pouze malé okenní otvory dávají tušit tajemný prostor uvnitř. Toto uspořádání nahrává hypotéze, že se jednalo o místo rituálních obřadů spojených s nějakými nebeskými božstvy či o astronomickou observatoř. O tom koneckonců svědčí i skutečnost, že chrám není zastřešen.Ztraceny na kraji pralesaO necelý kilometr dál nás však čekalo mnohem větší překvapení – narazili jsme totiž na celý chrámový komplex, tentokrát už neoplocený. Když jsem tu prastarou zkázu uviděl na vlastní oči, připadal jsem si jako Indiana Jones, přesto že vypadám spíš jako Jack Sparrow. Vzpomněl jsem si na kambodžský komplex Angkor Vat, který dlouhou dobu nechali pustnout Rudí Khmerové. Našli jsme zde řadu nepravidelně rozmístěných rodinných obydlí, pár budov neurčitelného stáří a účelu, slavobránu zarostlou neprostupnou džunglí, a také – a to především – další – opět nezastřešený chrám. Nejprve jsme se domnívali, že má severojižní orientaci, ale po důkladném přeměření jsme došli k závěru, že odchylka od ideální severojižní osy je přibližně 11,5°. Naši pomocníci – kalendář, matematika a astronomieKdyby odchylka byla přesně 11,25º, pak by se jednalo o 1/32 kruhu, tedy osminu pravého úhlu. Byl-li by úhel 11,09 º, potom by se jednalo o 1/6 odchylky zemské osy od roviny ekliptiky, a byl-li by úhel přibližně 11,7 º, což je stále velmi blízko 1/32, stálo by za probádání, zda nemohla existovat nějaká vazba na spirální galaxii M95, která se nachází v souhvězdí Lva a jejíž deklinace je 11º 42' 14", či M96. Ta má deklinaci 11° 49' 12". Přesnější určení úhlu a příslušná interpretace však bude předmětem dalšího bádání. Západní strana jako jediná obsahuje rozsáhlé otvory, dříve pravděpodobně prosklené, takže tu nejspíše existovala nějaká vazba ke Slunci. Vypočítal jsem, že zapadá v ose kolmé na tuto fasádu dvakrát v roce: 23. února (začínají kvést sněženky, tedy začíná biologické jaro) a potom 20. října. Tou dobou je příroda nejbarevnější, ale už dokáže být i pěkně sychravá. Mezi těmito daty mimochodem uplyne 242 dní, což jsou právě dvě třetiny roku. Zrod nové disciplíny a Chrám plodnostiVzácná souhra biologických, astronomických a matematických jevů nás s Jardou dovedla k přesvědčení, že se jednalo o chrám sloužící k oslavě života a plodnosti, čemuž nahrává i několik opuštěných a polorozbořených obydlí v těsném okolí, a řada dalších nepřímých důkazů. Především – schodiště, které vede k podlaze vyvýšené nad okolní terén, je velmi pozvolné. Přitom čím prudší schodiště, tím větší masakr. Z civilizací Aztéků a Inků dobře víme, že prudká schodiště byla znakem rituálu Smrti – vzpomeňme, na americké pyramidy a na to, co se na nich – nota bene uprostřed velkoměsta – odehrávalo. Sečský chrám se naopak nachází uprostřed čarokrásné přírody. Tento svůj nový archeologický přístup, kde negace hmoty odpovídá negaci ducha, jsme nazvali negativní archeologií. Rekonstrukce rituálu plodnostiZnovu používáme negativní archeologii, která se nám před chvílí osvědčila – všude kolem vidíme, jak se doba vulgarizuje, materializuje a stává se tělesnější a tělesnější nutně tedy dříve byly rituály mnohem poetičtější a něžnější. Pokusili jsme se tedy rekonstruovat, co se zde asi mohlo odehrávat. Po západu slunce se před chrámem rozhořel oheň, který symbolizoval věčné světlo, a rozezněly se bubny, zatímco uvnitř probíhaly seznamovací tanečky. Ženy a dívky vlněním těla demonstrovaly laskavost a inteligenci, čímž dávali samečkům najevo svou schopnost být starostlivými a laskavými matkami. Rituálním výběrem vhodných párů pak následně docházelo k rozmnožování, ať už v přírodě, nebo v obydlích. Datace chrámového komplexuTěžko říct, kdy naposledy spatřilo lidské oko tyto stavby. My však, vyzbrojeni elementárními znalostmi dějin, architektury a materiálů počali určovat, kdy tento komplex mohl vzniknout. Použití železné výztuže jasně ukázalo, že před dobu železnou tyto stavby nenacpeme. Rozborem zdiva jsme poté zjistili, že je z betonu, takže se nám datace trošku upřesnila a nabídly se dvě základní varianty. Neboť oba dobře víme, že beton používali staří Římané, je tu možnost, že se jedná o stavby severního výběžku Římské říše. Pak by datace spadala do prvních století po Kristu. Této variantě nahrává i přísný proporční kánon, zbavený jakýchkoliv ozdob, a jak známo, čím severnější, tím studenější – o architektuře před vynálezem ústředního topení to jistě platí dvojnásob. Je tu však i druhá možnost – neboť beton se hojně začal využívat v koncem druhého tisíciletí před začátkem třetího tisíciletí. Bohužel jsme sebou neměli ani rádio, ani uhlík, takže k přesnější dataci jsme se nedostali.Pachatel se vrací na místo činuProzatím jsem se pustil do zpracovávání získaných dat a podkladů, ale brzy bych se chtěl na místo vrátit i s dalšími odborníky. Pokud vše půjde podle našich představ, šlo by stavby zaniklých civilizací u Seče dostat zpočátku na turistickou mapu, a časem s trochou štěstí i na seznam UNESCO. Teď je však před námi především dlouhá a pečlivá práce, zahrnující jak teoretickou, tak praktickou část. Doufejme, že nás čekají ještě mnohá překvapení.