Zemětřesení ve vlastním domě zažil architekt Erik Petrus. A mohl porovnat stavebnictví v Česku a v Indonésii

Projekt De Residence Pangandaran je můj první projekt do Indonésie. K této zakázce jsem se dostal souhrou několika náhod před osmi lety – a byl to můj splněný sen.

S investorem jsem se seznámil krátce poté, co jsem se vrátil z cesty po Indonésii, kde jsem fascinovaně zkoumal principy tropické architektury. Jeho manželka pocházela z Jávy a měli v plánu se tam přesunout a věnovat se developmentu.

První projekt plánovali do Pangandaranu, což je malebné město na jihozápadním pobřeží Jávy. Je obklopeno zelenými kopci a bujnými pralesy, takže se z něj stalo vyhledávané letovisko bohatých Indonésanů, kteří přijíždějí z okolních velkých měst, například z hlavního města Jakarty nebo Bandungu. Čekají je tu pláže s bílým pískem a azurové moře.

 Indonéská vláda před pár lety vytipovala několik nových turistických destinací po celé zemi s cílem odlehčit přeplněnému sousednímu ostrovu Bali, a Pangandaran byl mezi nimi. Proto tu teď rostou hotely a další turistická infrastruktura. Také De Residence Pangandaran je projekt určený pro rekreaci nedaleko mořského břehu, celkem dvacet čtyři řadových rodinných domů v areálu s bazénem, barem a také malou islámskou modlitebnou zvanou musholla.

Lehkost předpisů

Jelikož jsem při cestě po Indonésii poznal místní kulturu a zajímal se o principy tropické architektury, při navrhování jsem se cítil velice přirozeně. Charakteristickým prvkem jednotlivých domů se staly vyvýšené střechy zakončené ve vrcholu světlíkem, který přivádí světlo do interiéru, a také umožňuje příčné provětrání domu.

Inspiroval jsem se typickým indonéským domem, který má rovněž vyvýšenou střechu, kde se ve vrcholu hromadí teplý vzduch a jednoduše se z tohoto místa odvětrá do exteriéru. Uvnitř domů se pak nachází velkorysý převýšený prostor, který prostupuje od přízemí až ke střeše.

Také průběh stavby byl neočekávaně lehký. Investorům se návrh hned od začátku líbil. Odjeli do Indonésie projekt představit na stavební úřad a po měsíci jsme dostali stavební povolení na celý projekt. Když mi to klienti volali, nemohl jsem tomu uvěřit, protože jsem zvyklý, že v českém prostředí dostat stavební povolení trvá několik let a množství subjektů, kteří se musí k projektu vyjádřit, nemá konce. Já jsem investorům projekt prezentoval první týden v září, koncem října jsme dostali stavební povolení a v prosinci toho roku se začaly kopat základy pro první dům.

Připravil jsem stavební výkresy v takovém rozsahu, aby z nich mohli jednoduše číst místní dělníci. V Česku je podoba stavebních výkresů až přespříliš podrobná a rozsáhlá, v mnoha ohledech zbytečná, a to ne proto, že bychom stavbu nemohli s jednoduššími výkresy realizovat, ale kvůli možným neshodám mezi dodavateli a stavebníkem, které mohou v průběhu výstavby nastat. Česko je sice vyspělý stát, ale složitost a regulovanost celého stavebnictví je taková, že stagnuje. V Indonésii je vše jednodušší.

Jedno úskalí tu však bylo. Indonésie se nachází v takzvaném ohnivém kruhu s výskytem častých zemětřesení a erupcí sopek. Navíc se tu střídají suchá období a období dešťů, která trvají několik měsíců. Takže bylo opravdu důležité navrhnout kvalitní základy a celou nosnou konstrukci tak, aby odolávala silným zemětřesením a také nestálosti podloží vlivem častých dešťů. To pro mě byly velké výzvy, s nimiž jsem neměl do té doby žádné zkušenosti.

Zpočátku se postavil z celého souboru pouze první dům jako prototyp, na nějž jsem se přiletěl podívat. Odsouhlasili jsme si veškeré materiály a detaily. Dělníci se zároveň na tomto domě naučili spoustu nových řešení.

Podle tohoto vzoru se začaly posléze stavět všechny domy naráz. Dělníci byli velmi rychlí a přizpůsobiví a ocenil jsem jejich zručnost. Některé detaily, které se běžně na stavbách dělají, mě mile překvapily. Jako například tzv. kamenický spoj. Jedná se o spoj dvou keramických obkladů, které jsou seříznuté pod úhlem 45°. Když se k sobě přiloží, nepoznáte že se jedná o dvě keramické desky. Dalším detailem je podlahová podomítková lišta, která je zapuštěná ve stěně a je v líci s omítkou. Výhodou takového řešení je, že vám nesedá prach na horní hranu lišty. Ne že by se oba tyto detaily v Česku neprováděly, ale umí je málokdo. Většinou jsou velmi drahé a stavebním firmám se do nich nechce. Když se o ně architekt v návrhu pokusí, je to hned první položka, kterou developer zavrhne.

Květiny místo petic

Docela mě překvapila i reakce místních obyvatel. Vesměs se radovali, neboť jakýkoliv stavební rozmach na daném místě přináší novou kupní sílu. Indonésané dokáží této situace velice dobře využít. Někteří hned otevřeli malý stánek se zbožím či přijeli s pojízdným vozíkem s jídlem, někdo prodával jídlo přímo z okna. I místní menší restaurace zvané warungy těží z přílivu nových lidí. Z počátku do těchto restaurací a obchůdků chodí dělníci ze stavby, po dokončení výstavby zaměstnanci a noví rezidenti. V průběhu výstavby se místní obyvatelé chodili na projekt dívat a nosili květiny, které přímo na pozemku nebo podél něho vysazovali. Cítili z místa silnou přítomnost dobrých duchů. I pro architekta a developera je to radost, když je lidé vítají, místo aby psali petice.

Pár měsíců před dokončením výstavby se investoři rozhodli na sousedním pozemku postavit mushollu (výslovnost mušola). Jedná se o muslimskou stavbu, která slouží ke každodenním pěti povinným modlitbám. Investoři chtěli tak stavbou poděkovat bohu a místním obyvatelům, že se rezidenční projekt podařilo úspěšně dokončit. Musholla slouží místním obyvatelům k modlitbě i dalším společným aktivitám.

Má dvě části - kapli a zázemí. Kaple má kolem vnitřního modlitebního prostoru venkovní krytý ochoz opláštěný perforovanými cihlami, které chrání prostor proti přímému světlu. Děrované cihly vytvářejí v interiéru hru světla a stínu.

Více k tématu

A Architektura

Devět milionů prázdných domů mají v Japonsku. Jde jim vrátit život?

19. 8. 2024

A Architektura

Bydlení u betonového vodopádu. Na návštěvě v novém domě v Tokiu, kde lidé sdílí tělocvičnu i kanceláře

8. 7. 2024

Zhruba rok po dokončení projektu jsem se na něj přiletěl osobně podívat. Měsíc jsem byl ubytovaný v jednom z domů, který jsem navrhl. Mohl jsem tak zažít atmosféru uvnitř domu a její proměny a ověřit si, jak funguje světlík, co se týče přívodu světla do centrální části dispozice a také jeho přirozené větrání. Měl jsem možnost sledovat život v celém souboru. Bavit se s lidmi, kteří domy obývají. To se málokdy architektovi poštěstí, takhle si zkusit prožít výsledek svého navrhování.

Zhruba v polovině mého pobytu jsem se v noc vzbudil. Celý dům se třásl, nábytek se posouval a vrzal o podlahu. Rychle jsem vyběhl ven a sledoval co se bude dít. Po chvíli vše přestalo. Bylo to poměrně silné zemětřesení o síle 5,1 stupně. Naštěstí domy odolaly. Nikde se neobjevily žádné trhliny, dokonce ani v omítce. Byl to velký zážitek, vyzkoušet si na vlastní kůži zatěžkávací zkoušku svého návrhu.

Spokojenost investora a rezidentů byly pro mě velkou odměnou. Navíc mi úspěch tohoto projektu přinesl další zakázky v Indonésii. Je jich celkem deset – z toho dva projekty jsou už postavené, další dva se momentálně staví a ostatní se chystají na realizaci.