Zaplavte si funkcionalisticky. Koupaliště z první republiky, kde se pořád dobře koupe
Litomyšl, Písek, Volyně, Rokycany, Brno, Třebíč. Tam všude mají plovárny od předních prvorepublikových architektů, kde si dobře zaplavete i dnes. Můžete se tam ponořit do vody i do dějin architektury.
Karolína Vránková / Adéla Vaculíková / Jan Bureš , 18. 8. 2023
„Budeme si všichni rovni, když se svlečeme ze statusových šatů a odhodíme při plavání nebo při posezení na trávníku masky své společenské povýšenosti,“ tak vystihuje historik architektury Rostislav Švácha vztah prvorepublikové společnosti ke koupání a koupalištím v knize o sportovní architektuře Naprej!
Více k tématu
Na koupališti bylo možné se rovněž seznamovat, muži a ženy se už nekoupali a neslunili odděleně a ženy se neschovávaly před pohledy ani před sluncem. Naopak dámské plavky byly díky novým textiliím pružnější, obepínaly tělo a odhalovaly historicky nejvíce kůže, zejména na zádech a stehnech. V módě byla štíhlá opálená postava – a tedy o důvod víc věnovat se sportu.
Zároveň byl pobyt na plovárně oblíbenou, nenákladnou a dostupnou lidovou zábavou. Levicově smýšlející architekti, tázající se, co může architektura nabídnout širokým vrstvám, zde měli možnost otestovat své vize. A tak se venkovním koupalištím věnovalo několik předních tvůrců.
Mnohá z funkcionalistických koupališť přežila do dneška. Některá jsou po kvalitních rekonstrukcích a můžeme je doporučit: jsou v Litomyšli, Rokycanech, Rakovníku, Brně, Volyni, Dvoře Králové, Písku, Třebíči, Trenčanských Teplicích a jinde – viz níže.
Můžete si tam zaplavat a trochu závidět – ačkoliv i dnes se sport včetně plavání těší oblibě a společnost do něj investuje miliardy, zatím jich nejvíc končí v akvaparcích a koupalištích, jejichž architekturu za sto let asi nikdo připomínat nebude. Pokud víte o nějaké pozitivní výjimce, napište nám.
Městské koupaliště Opava, 1929–1930
Památkově chráněné koupaliště bylo v roce 2007 pietně zrekonstruováno, dochovala se řada detailů, obnovena byla restaurace, přibyla replika hudebního pavilonu. Budete se tady prostě cítit jako před (skoro) sto lety.
Tehdy byla Opava ambiciózní město s plánem vytvořit nejen koupaliště, ale celou rekreační zónu. Proto vypsalo mezinárodní architektonickou soutěž, kam se přihlásili přední tvůrci i z Německa a Rakouska. Zvítězil opavský architekt Otto Reichner, stavělo se v letech 1929–1931.
Opava byla tehdy ovšem především město německé a jak upozorňují historici architektury, je to patrné i na zdejším koupališti. Zatímco v Čechách a na Moravě se stavělo v duchu funkcionalismu a purismu, výraz zdejšího koupaliště je mnohem klasičtější. Podtrhuje ho také socha od Josefa Obetha, poněkud zachmuřený Vodník.
Městské lázně v Brně - Zábrdovicích, 1929–1931
Ke koupání zvou také lázně od Bohuslava Fuchse v Brně ze stejné doby, postavené ovšem v duchu funkcionalistického purismu. Též prošly rekonstrukcí, takže nabízí řadu současných atrakcí, například umělé vlnobití. Bohužel je však stroj na vlny umístěn přímo pod původní Fuchsovou skokanskou věží, která tím přišla o svoji funkci – a podobných ztrát je tu víc.
I tak tu zůstalo dost z Fuchsova rukopisu a řada zachovaných prvků a také celkový výraz; přiznaný železobetonový skelet s výplňovým režným zdivem trochu evokuje továrnu. Lázně skutečně byly něco jako stroj na plavání a hygienu. Jejich zimní křídlo obsahovalo vanové a sprchové koupele, neboť hlavním cílem bylo poskytnout obyvatelům Brna možnost se důkladně umýt – hygienické zázemí měla tehdy jen třetina brněnských domácností.
Říční lázně Polanka v Třebíči, 1933–1934
Po rekonstrukci jsou také převlékárny u bývalých říčních lázní v Třebíči. Nekoupe se tam ale už v řece, nýbrž ve dvou nových bazénech a přibyla i další infrastruktura. U Fuchse si lze ale stále odložit šaty.
Jedná se o jednoduchou stavbu převlékáren ze dřeva, Andrea Turjanicová však upozorňuje, že Bohuslav Fuchs tu uplatnil „holandský konstrukční systém,“ který ho v té době zajímal; nosnou funkci mají příčky a vnější plášť je tedy možné odlehčit. Proto jsou zdejší převlékárny tak vzdušné. Také barevnost podle ní není nahodilá, ale inspirovaná nizozemským hnutím De Stijl, které využívalo právě modrou, žlutou a červenou barvu.
Letní plovárna Litomyšl, 1938-1951
Sklouznout se po parabolické skluzavce a uplavat padesátku závodním tempem, to šlo a pořád ještě jde na koupališti v Litomyšli. Plavci a hrající si děti do sebe nenaráží, velký bazén byl totiž prakticky rozdělený na dvě části.
Návrh vypracoval návrh Václav Kolátor už v roce 1938, bazén se ale podařilo k první sezóně otevřít až v roce 1948. Postupně se pak dodělávaly ještě převlékárny s restaurací při vstupu. Podlouhlý dřevěný objekt se v čase proměnil, původně byly jeho čelní fasády otevřené, ani tak ale svůj funkcionalistický základ nezapře.
Architekt Václav Kolátor patřil mezi válkami k předním architektům koupališť a bazénů. Jako aktivní plavec, člen a bývalý závodník Českého plaveckého svazu jich navrhl celou řadu. Patří mezi ně například slavný bazén se skokanskou věží pod Barrandovskou skálou v Praze, koupaliště v Hradci Králové nebo v Chrudimi. Dobře zachovalé a dodnes funkční je jeho koupaliště ve Volyni.
V polovině 90. let prošel celý areál povedenou rekonstrukcí podle brněnského ateliéru Architekti Hrůša & Pelčák. Ti do něj přidali ještě jeden menší bazén a terasy pro slunění, ze kterých se vstupuje na tobogán. Parabolická skluzavka Václava Kolátora tak už není jedinou dominantou areálu, ladná křivka však stále zůstává jeho symbolem.
Koupaliště v Rokycanech, 1934
Areál zakomponovaný do okolní přírody má stále kouzlo, které do něj vložil František Albert Libra. Velká nepravidelná nádrž má uprostřed umělý ostrůvek, na nějž lze doplavat. I to je součást Librova rukopisu, stejně jako hra s drobnými stavbičkami, převlékárnami, pergolami a dalším. Kromě nich tu byla také krásná funkcionalistická restaurace, která se nedochovala. Před několika lety chtělo město Rokycany pořídit repliku, ani k tomu nakonec nedošlo.
Andrea Turjanicová cituje vzpomínky architektovy dcery Evy Librové: „Při všem ohledu na praktické řešení bylo možno uvolnit uzdu fantazie, i když v menších městech to nesměly být stavby nákladné. Koupaliště snad byla pro otce projekty spíše oddechového charakteru, složitějších technických problémů tu nebylo.“ Libra navrhl také koupaliště v Rakovníku a Heřmanově Městci.
Letní plovárna v Písku, 1935–1936
Jestli v létě zamíříte do Písku, nezůstaňte jen v historickém centru. Vydejte se dál, na západní okraj města. Přímo na břehu Otavy zde najdete letní plovárnu s bazény i koupáním přímo v řece. Na stejném místě se nachází už od roku 1935. Leží se na trávě přímo u vody, v zádech plavci mají dvouúrovňový dřevěný objekt převlékáren z poloviny 30. let – právě podle toho se místu přezdívalo „písecký Barrandov“.
Koupaliště v Písku patří k těm, u nichž neznáme autora. Ani nedávná rekonstrukce neprobíhala pod autorským dohledem architekta. Přesto se povedlo udržet autentickou atmosféru. Podobných plováren, jimž dal podobu místní inženýr nebo stavitel je víc, a některá si drží svůj původní šarm – za všechny Tyršovo koupaliště ve Dvoře Králové.
Koupaliště Zelená Žába, 1936–1937
Areál se nachází nad Trenčianskými Teplicemi, na jižním svahu, kolem jsou vzrostlé stromy. Koupaliště je památkově chráněné a citlivě opravené, nové provozy jako saunový svět původní koncept nenarušují. Což se nedá říct o ošklivých cedulích a maketách žab, na které tu návštěvník narazí.
Bohuslav Fuchs tady pracoval v návaznosti na okolní přírodu, bazén je vytesaný ve skále, z velkých, vzhůru se vysouvajících oken restaurace a z terasy je výhled na lesy kolem. Je to prostě vrcholné dílo organického funkcionalismu, které stojí za návštěvu.
Freibad Gruebi v Adelbodenu, Švýcarsko, 1931
Vstup zdarma i se psem, napsal nám k tomu na Facebooku čtenář, který místo osobně zná a doporučuje. K dispozici je tu padesátimetrový bazén s třímetrovou skokanskou věží, brouzdaliště, hřiště a další atrakce. Voda je dohřívaná. Koupaliště je po rekonstrukci, kterou pietně provedli architekti ze studia akkurat bauatelier a krajinářky z DUO Landschatsarchitektinnen.
Původním projektantem byl švýcarský inženýr Beda Hefti, který se hlavně ve dvacátých a třicátých letech věnoval navrhování koupališť – například ve Freiburgu, Basileji, Interlaken a jinde. Povedlo se vrátit jeho rukopis a starosvětskou atmosféru. Toto koupaliště přidáváme jako důkaz, že oživit staré časy je možné.
