Zamezí Trojmezí?
Dovolím si být v tomto textu trochu osobnější, aby nevyzněl ani politicky, ani konzervativně. Když jsem se před rokem a půl stěhoval na Spořilov, nijak nadšen jsem z toho nebyl. Z Hradčan na sídliště někde u Roztyl, opravdu to neznělo jako žádná výhra. Pak ale přišlo jaro a nálada z nového bydliště se začala vyjasňovat – celé sídliště rozkvetlo a hlavně hned za domem začínala krásná příroda, lákající k procházkám, projížďkám na kole a vůbec únikům do přírody. Hned za domem začínal konec Prahy. Až nedávno jsem se dozvěděl, že se jedná o chráněný park Trojmezí, rozprostírající se mezi Hostivaří, Chodovem, Záběhlicemi a Zahradním Městem.
Ladislav Zikmund-Lender , 31. 3. 2009
Součástí je několik rybníků, z nichž nejnavštěvovanější je asi Hamerský rybník, kolem kterého se rozkládá letní posezení s restaurací, zmrzlinovými stánky, stáčírnou jisté tmavé limonády a na druhé straně velmi útulný pravý moravský vinný sklípek. Nemusím dodávat, že Trojmezí je rájem pejskařů. V poslední době se vyrojily projekty, které se táží po transformaci a podobě města (obecně) za posledních 20 let, ať je to Monument to transformation, Urbanity – Twenty Years Later, European City, Architecture Politics, a jiné. Všechny upřednostňují sociální a demografický aspekt urbanismu, namísto nesrozumitelných barevných polí a vrstev na plánech měst. Všechny tyto projekty jsou ale velmi obecné – zapojují celoživotní výzkumy věhlasných vědců, které, přiznejme si, s realitou příliš nesouvisí, nebo porovnávají 7 hlavních měst, a tak není divu, že konkrétní případy a příklady zkoumané transformace mizí v zapomnění. Trojmezí má být v následujících letech zastavěno „vilovou architekturou“. Podle plánů to vypadá na satelitní domky. Identita místa, toho, které dělá život hned v třech pražských sídlištích únosnější, se bortí jako domeček z karet. Alarmující pro mě, jako pro neznalce přírody a neobdivovatele niv, faun a flór, není až tak zničení přírodní rezervace, ale fakt, že se na změně územního plánu shodly jednohlasně všechna tři katastrálních území, jež Trojmezí obklopují. Vidí rychlý výdělek, který ještě stihne v tomto volebním období přilepšit mnoha politickým špičkám, ale spoutání a zadušení stávajících obytných území asi není podstatné. O co lepší jsme tedy v územním plánování, než byli předchůdci v 70. a 80. letech, kteří nám naše neútulná sídliště vybudovali? Měli ještě poslední respekt k volnému místu, volnému prostoru, potřebě veřejných ploch urbánních a přírodních a jakžtakž dával smysl podílu stavebních investic na pořizování veřejné plastiky a drobných veřejných staveb, jako byly fontány, pítka, hřiště. V tomto směru musím konstatovat, že dlouhodobější plánování výstavby mělo něco do sebe.
