Zahrada českých studentů krajinářské architektury získala prestižní cenu na festivalu ve Francii
Za návrhem a realizací zahrady stojí studenti programu Krajinářská architektura Fakulty architektury ČVUT v Praze Háta Enochová, Petr Stojaník, Marek Kratochvíl a Jan Trpkoš pod vedením pedagoga a zkušeného krajinářského architekta Vladimíra Sitty.
Fakulta architektury ČVUT v Praze , 7. 7. 2021
Mezinárodní festival zahrad v Chaumontu nad Loirou je událostí roku v oblasti krajinářské a zahradní architektury. Letos má podtitul Biomimikry v zahradě. Tuto nejpestřejší výstavu zahradního umění pod širým nebem na světě navštíví v období od května do listopadu téměř 300 000 lidí. „Festival je suverénně největší platformou pro krajinářskou architekturu na světě. Oproti jiným akcím v něm nejde o pouhou instalaci objektů, ale vždy o propojení živého a neživého světa," říká o festivalu Vladimír Sitta, vedoucí Ústavu krajinářské architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze. To on studenty upozornil na uzávěrku soutěže. Vladimír Sitta na festivalu v roce 1995 realizoval zahradu a od té doby festival sleduje.
Více k tématu
První český úspěch
Skvělá zpráva o ceně pro tým studentů dorazila z Francie koncem června. Přitom nadšení na fakultě panovalo už jen z postupu mezi 24 vítězných realizací a fakt, že z Fakulty architektury ČVUT byly pro Chaumont vybrány dokonce dva projekty. Tím prvním byl projekt Garden of Camouflage absolventky Dominiky Tesárkové, která soutěžila v kategorii profesionálů, druhým byla instalace Tout test connecté v kategorii studentů. „Za třicet let trvání festivalu v Chaumontu nad Loirou se jedná o vůbec první český úspěch,“ vysvětluje Vladimír Sitta. „Realizace navržené zahrady pro nás byla neuvěřitelnou životní zkušeností, při níž jsme se naučili mnoho důležitých věcí,“ říká jeden z členů oceněného týmu Jan Trpkoš. „Viděli jsme a zkusili si technologické postupy, které jinak kreslíme v počítačových programech. Pod našima rukama jsme viděli růst naše nápady, sny, myšlenky a skici v reálném světě,“ doplňuje Trpkoš.
Jak vypadá zahrada sdíleného vědomí?
Zahrada sdíleného vědomí, jak zní český název expozice Tout est connecté, vychází z myšlenky, že všechno je nějak spojeno se vším a vše spolu nějakým způsobem komunikuje. Autoři chtěli iniciovat dialog, mluvit jazykem rostlin a přehodnotit svůj vztah se světem rostlin na základě opravdové interaktivní komunikace. Principy komunikace, výměny informací a transportu živin jsou ilustrovány několika zahradními „pokoji“ symbolizujícími elementy/živly. Pokoje jsou od sebe oddělené, navzájem skryté, a nelze je pozorovat z jednoho místa. Postupně se skrze zahradu procházejícímu návštěvníkovi odkrývají. Pokoje jsou propojeny sítí zvukových trubic, které umožňují výměnu postřehů, prožitků a zážitků napříč zahradou. Nepřehlédnutelné kónické hlavice umístěné v každém z pokojů symbolizují daný element a umožňují nejen přenos zvuku, ale také odraz světla, pohled do země nebo proudění vody.
Komplikace při realizaci
Realizace návrhu zahrady poblíž pohádkového zámku na Loiře, kam přijel celý tým studentů začátkem dubna, však nebyla procházkou růžovým sadem. „Po příjezdu do Francie jsme zjistili, že cestní síť připravená těžkou technikou neodpovídá zaslané dokumentaci, ale že je udělaná podle skic, s nimiž jsme soutěž vyhráli,“ popisuje Háta Enochová. Podle požadavků organizátorů totiž český tým projekt změnil tak, aby cestní síť byla průchozí jen jedním směrem, aby se ve slepých uličkách neshlukovali lidé. „Zatímco náš původní návrh pracoval s malými pokoji – tedy slepým ukončením cest,“ vysvětluje Háta Enochová.
Studenti tak strávili první půlden pobytu v pracovně a zakreslovali změny. Do slepých ramen přidali alternativní výstup z pokojů pomocí šlapáků a tím vytvořili dva okruhy. Nakonec se shodli, že tato úprava projektu prospěla, což jim potvrdila i porota. „Samotná práce na naší zahradě byla podle mě velmi koordinovaná a naštěstí se nám dál už nic nepokazilo. Určité prvky měly ještě zajímavější efekt, než jsme předpokládali. Například po instalaci a zprovoznění vodního prvku jsme zjistili, že naše propojené trubky fungující jako zvukovody nesou zvuk kapající vody do úplně jiné části zahrady,“ říká Háta Enochová.
Pokud budete v létě cestovat údolím řeky Loiry a pojedete okolo Chaumontu, určitě se zastavte na parcele číslo 21, kde se do krásy rozrůstá Zahrada sdíleného vědomí vytvořená studenty z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze.
