Záchrana gotické ruiny. Zdevastovaný kostel slouží po obnově jako kulturní prostor malé obce

ŠRÁMY OBČANSKÉ VÁLKY

Gotického kostela Vella Santa María v katalánské obci Vilanova de la Barca byste si do nedávna možná ani nevšimli. Omšelé ruiny drobné sakrální budovy obklopené výškově odpovídající, avšak jinak zcela různorodou zástavbou, zavřené dveře a ani známka života. Dnes je ale všechno jinak. Stavba ze 13. století opět našla využití a jako víceúčelový kulturní prostor se po dlouhých dekádách chátrání otevřela veřejnosti. Velkou zásluhu na tom má tým mladých architektů z barcelonského studia AleaOlea architecture & landscape, který se postaral o obnovu kostela po stavební stránce.

Zdevastovaných pozůstatků románského kostela se studio „ujalo“ již v roce 2009 s jasným cílem – zastavit jeho degradaci. Tu odstartovalo bombardování během občanské války roku 1936 a v době, kdy se o kostel začali architekti zajímat, měl za sebou již sedmdesát let postupného chátrání, během nichž se na válečných ruinách podepsaly mimo jiné také povětrnostní vlivy. Navzdory poměrně dochovanému uličnímu průčelí tak na architekty čekaly hlavně zvětralé masivní stěny, dosud vypovídající o původní dvoulodní bazilikální formě kostela. 

Více k tématu

A Architektura

Ozeleňování měst, přednáška hlavního městského krajinářského architekta města Amsterdam Tona Mullera

21. 11. 2024

A Architektura

Betonová jeskyně pro mladou rodinu. Dům nedaleko Olomouce má spoustu pater, oken i průhledů

21. 11. 2024

HISTORIE A SOUČASNOST POSPOLU

I přes jeho žalostný stav ale v původním kostele architekti viděli velký potenciál, který se rozhodli zachovat. Zbytky původních konstrukcí proto obalili do nového pláště, který respektuje románskou formu kostela i tradice místního stavitelství, zároveň ale objektu propůjčuje zcela současnou tvář. Tuto možnost souznít se starou zděnou konstrukcí a zároveň se vůči ní jasně a kontrastně vymezit, architekti našli v překvapivě prosté cihle – stavebním materiálu typickém téměř pro celé středomoří. 

Dochované masivní stěny tak architekti doplnili bílými dutinovými tvárnicemi, které z exteriéru navíc zakrývá stejně bílý obklad vyskládaný z lícových cihel. Každá z vrstev nové stěny pak s dochovaným zdivem navazuje zcela jiný vztah. Zatímco exteriérový obklad svou formou odkazuje k nepravidelné struktuře starého zdiva a snaží se tak o vytvoření vizuální kontinuity objektu, v interiéru vzniká mezi historickou částí a novou konstrukcí z dutinových tvárnic zřetelný kontrast. 

Zřetelný, avšak nijak násilný a už vůbec ne nepříjemný. Do historií poznamenaného objektu vnáší bílé perforované cihly nenucenou lehkost a čistotu a napomáhají mezi ruinami bývalého kostela navodit svěží a přátelskou atmosféru. Tradiční materiály pak doplnily také klasické pálené tašky pro opravu střechy kostela. Díky minimalistickému pojetí, které sází na skromnou paletu materiálů, navíc původní kostel nepřišel ani o svůj klidný, mystický charakter a i v roli kulturního živého prostoru tak vybízí ke zklidnění a rozjímání.

Video o projektu s autory ze studia AleaOlea architecture & landscape

Tento projekt získal zvláštní ocenění rámci mezinárodní soutěžní přehlídky Winerberger Brick Award 2018, kterou pořádá největší výrobce cihel na světě, společnost Wienerberger. Soutěžní přehlídka s více než desetiletou tradicí se koná každé dva roky a oceňuje nejlepší příklady používání cihel v architektuře. Díky svému nezávislému charakteru se do soutěže mohou přihlašovat také projekty, které nevyužívají produkty společnosti Wienerberger. Letos proběhne další ročník soutěže, více informací najdete zde.