Zabijí elfíci architekturu? Střet záměru architekta Krause s praxí předškolního vzdělávání
Krása materiálů a hra světla nebo samolepky s elfíky a bagříky? Co z toho potřebuje pro svůj rozvoj dětská duše? V nové školce Větrník v Říčanech u Prahy má na děti působit originální architektura, paní učitelky jsou k ní však kritické. Jak se jim tu líbí? „Chcete slyšet pravdu? Nelíbí,“ říká jedna z nich a její kolegyně přikyvují. Zkusili jsme zjistit, v čem je problém.
Karolína Vránková , 1. 6. 2023
V nové školce Větrník v Říčanech u Prahy má na děti působit originální architektura, paní učitelky jsou k ní však kritické. Jak se jim tu líbí? „Chcete slyšet pravdu? Nelíbí,“ říká jedna z nich a její kolegyně přikyvují. Zkusili jsme zjistit, v čem je problém.
Školka stojí na okraji Říčan v oblasti zvané Na větrníku – zatím uprostřed pole, nové domy tu teprve začnou růst. Už z dálky jsou tudíž vidět jehlany v jasných barvách oranžové, žluté, modré a zelené. Jehlany, nebo spíš kvádry s jehlanovitou střechou, obklopují centrální bílý krabicovitý objem, kde je vstupní hala a společné prostory. Míříme ke vchodu.
Na bílé krabici si povšimneme pokusu o vegetační fasádu – na obdélníku odhadem tři na dva metry jsou připevněny plastové květináčky, přičemž černého plastu je tu zatím o dost víc než rostlin. To moc přesvědčivě nevypadá. Pak ovšem vcházíme dovnitř a čeká nás wow efekt. Ocitli jsme se v hale, vysoké přes dvě podlaží a výš, až do špičky největšího jehlanu. Shora sem dopadá spousta světla. Ve výšce prvního patra je natažená síť, po níž by děti mohly pobíhat vysoko nad hlavami dospělých. Ale nepobíhají. „Když jsme to zkoušeli, dětem do sítě propadávaly nožičky,“ říká ředitelka školky Jiřina Řeháková. Síť je prázdná a kolem je zábradlí, které slouží na větrání lůžkovin.
Více k tématu
Síť má samozřejmě potřebné certifikáty a je to jeden z prvků, kterými architekt David Kraus a jeho ateliér Architektura s.r.o chtěli vyjít vstříc dětské hravosti. Jak píší v autorské zprávě, budovu navrhovali s tím, aby dětem umožnili "rozvoj jejich vnitřní kreativity" a podpořil všechny "krásné specifičnosti dětské duše a mysli". Jenže dětskou duši si představuje každý jinak. Pedagogové a architekti, ovšem i zřizovatelé a stát se momentálně snaží přijít na to, jaká má být současná školka pro dnešní dítě. Proměňuje se předškolní vzdělávání a proměňuje se i architektura školek. Jde to ovšem pomalu – vše se řídí starými zvyklostmi a je na to také nejméně patnáct zákonů a vyhlášek, které regulují hygienu, bezpečnost, vzdělávací program, pracovní podmínky učitelů, finance a další a další parametry mateřských škol.
Téma číslo jedna je hygiena a bezpečnost. Projektování školek nejvíc ovlivňuje Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých má šestnáct stran a po jejím přečtení má člověk pocit, že děti jsou něco jako vzácné akvarijní rybky, které přežijí jen v optimálním pH. Vyhláška stanovuje nejen objem prostoru na dítě, ale i velikost záchodových mís, druh a umístění dřevin v zahradě a řeší se třeba i rozdíl teploty vzduchu ve výši kotníků a hlavy.
Kultura extrémní opatrnosti je vidět i tady ve Větrníku. Pobíhací síť je obehnaná zábradlím. Procházejí skrz ni mohutné kmeny, ovšem i ty jsou obalené molitanem. Třídy jsou na průsečíku ortogonální části a jehlanu, a každá má tudíž trochu nepravidelný půdorys. Vznikají jakési zálivy, kam není od stolu učitelky vidět, což je však dle předpisů nutné. „Na všechny děti musíme pořád vidět,“ říká ředitelka Řeháková. „My učitelky za vším vidíme úraz,“ dodává na vysvětlenou.
Proto tu také na všechny velké prosklené plochy nalepili velké barevné samolepky s bagříky a elfíky a dalšími takzvaně dětskými motivy. Jedna zvláště sladká a růžová elfka mrká z velkého prosklení na schodišti. Její úkol je chránit děti, aby nenarazily do skla, ale jak se ukazuje, také trochu zmírnit účinky architektury. Stejně tak peřiny s žirafkami, čarodějnice, sluníčka, barevné nástěnky a žlutá výmalba stěn v chodbách. Jak říká paní ředitelka, vymalovat chodby žlutě, to jim udělalo radost. „Aby to tu nebylo studené a bílé jako v nemocnici nebo obchoďáku,“ říká.
Je pravda, že interiér školky byl tlumený a barevné jehlany jsou z vnitřní strany pokryté překližkou. Je také pravda, že právě to dává možnost vyniknout hlavním kvalitám budovy, což je důmyslně komponovaný prostor a množství světla. A je také pravda, že to je otázka vkusu, který má prostě každý jiný. Jako návštěvníci ovšem litujeme, že „krásu materiálů v jejich přírodní podstatě“, jak to zamýšlel architekt, přebila sluníčkovo-elfíková školková estetika.
Námitky učitelek vůči budově jsou ovšem i praktického charakteru. Mnohé zcela srozumitelné: prostor pro výdej jídla je skutečně příliš malý, než aby se tam vešly vedle sebe nádoby na všechny pokrmy a paní kuchařka – ta tudíž musí stát před výdejním okýnkem místo za ním. Místnost pro učitelky je taktéž miniaturní a kávu si tu člověk uvaří, jen když se vmáčkne do rohu mezi skříňku a stůl. Úložné prostory na hračky musí být nízko, aby na ně děti dosáhly. Ale protože jsou tu velká okna až k zemi, pod okna se hračky nevejdou, a není je tedy kam dát. A tady to vypadá na chybu v komunikaci mezi investorem, architektem a uživateli. Paní ředitelce projekt nikdo předem nevysvětlil a nebyla příležitost námitky vznést předem. Jak vysvětluje David Kraus, další důvod je, že na interiéru se šetřilo a udělalo se hodně kompromisů.
Hlavní dojem ale zůstává. A to je světlý a velkorysý prostor, vizuálně propojený se zahradou a také členité třídy s jehlany. Tohle na nás v nové školce působilo a zajímalo nás, jestli také na dětské duše. Dětí si tu hrálo v každé třídě kolem dvacítky, a jak jsme si všimli, nejoblíbenější místo bylo právě v jehlanu, ve slepém úhlu, kam paní učitelka nevidí.
Zeptali jsme se tedy jedné party v modrém jehlanu, co se jim na školce líbí. „Všechno,“ shodují se děti. Jmenovitě hračky a zahrada. A co se jim nelíbí? Snaží se, ale nic je nenapadá. Vypadá to tedy, že dětské duše jsou novým architektonickým formám otevřené. Ostatním součástem systému to nejspíš ještě potrvá. Architekti mohou pomoci tím, že budou projektovat budovy krásné, což se zde dle našeho pozorování povedlo, i když paní učitelky si na to zatím ještě nezvykly, a zároveň budovy provozně dotažené, v čemž jsou ve Větrníku ještě rezervy.
