Wannieck Gallery
Jedním z průvodních jevů nastupujícího informačního věku je hledání nového využití pro doslouživší industriální objekty. Jeden z nejlepších příkladů konverzí industriální architektury najdeme v Brně, městě s významnou tradicí průmyslové výroby i moderní architektury.
Jana Tichá , 6. 9. 2011
V bezprostřední blízkosti středu města a hlavního nádraží se nachází areál bývalé továrny Fridricha Wanniecka, obecně známý jako Vaňkovka. Dříve neprostupné území, kde se nacházela slévárna, strojírna a další průmyslové provozy, se na počátku 21. Století stalo základem nového Jižního centra Brna a získalo nezaměnitelně městský charakter. Ve spolupráci projektů developerské firmy ECE a architektů Petra Hrůši a Petra Pelčáka zde vznikla novostavba shopping mallu Galerie Vaňkovka, té se dnes ale věnovat nebudeme. Zdejší parkoviště a kavárny poskytují pohodlné zázemí pro návštěvu Wannieck Gallery, galerii současného umění. Ta se nachází v budově bývalé strojírny, která společně s budovou administrativy představuje dnes jediné ucelené objekty původní továrny. Rekonstrukce památkově chráněné budovy z roku 1891 byla svěřena architektonické kanceláři D.R.N.H. pod vedením Petra Valenty a Antonína Nováka, kteří jsou mimo jiné autory sportovního areálu s bazénem na Kraví hoře nebo rekonstrukce divadla Reduta v Brně na Zelném trhu.
Strojírna byla v dezolátním stavu, objekt bylo třeba především vyčistit – a to nejen fyzicky dekontaminovat a izolovat, ale také vyčistit koncepčně tak, aby byl připraven pro variabilní využití v nové době, a přitom neagresivními náznaky připomínal svou historii. Architekti D.R.N.H. ponechali otevřenou halovou dispozici interiéru s galerií – lávkou ve středním traktu podél jeřábových drah. Do haly vložili pouze výtahovou šachtu, schodiště a skleněný kubus prodejny. Kanceláře a zázemí galerie jsou soustředěny do jednoduchého boxu, vloženého do prostoru nižsí historické přístavby, která je oddělena od hlavní haly prosklenou příčkou. Významnou roli v celkovém vyznění prostoru hrají materiály a civilní, ale pečlivé a přesné zpracování povrchů. Nýtované nosníky, jeřábové dráhy a další průmyslové zařízení bylo ošetřeno novými šedozelenými nátěry a ponecháno na místě, pochozí plocha galerie je ze světlých dřevěných prken, podlahy v hale jsou z hlazeného betonu. Neostentativní charakter podporuje stropní průmyslové osvětlení, betonová šachta výtahu i černě natřená konstrukce schodiště, drátosklo, ocelové pletivo, přiznané rozvody i úsporný bíle natřený výstavní mobiliář na kolečkách. Charakteristická fasáda z červených cihel byla vyčištěna a opravena, je rytmizována okenními otvory a prosklenými vstupy. Ubouráním parapetů na západní fasádě směrem k shopping mallu vznikl prostor pro nová „tovární“ okna, z nichž je výhled na restaurovanou venkovní jeřábovou dráhu.
Realizace ateliéru D.R.N.H. staví laťku pěkně vysoko. Jejich tvůrčí přístup „minimalismu s lidskou tváří“, který přiznává důležitost optickým a haptickým vlastnostem architektury, její materiálnosti. Pro galerii výtvarného umění si lze stěží představit vhodnější architekturu než právě takovou, jejímž měřítkem je člověk se vší svou lidskou měkkostí a zranitelností, ale i tvůrčí schopností, která jej přesahuje. D.R.N.H. dovedou ve svých stavbách ústrojně skloubit měřítko architektury a úhel pohledu člověka. Velkoryse zacházejí s prostorem vymezeným hmotou stavby, jíž je příjemné se dotknout. Dokonalý detail pro ně není posedlost, ale samozřejmost, která se nepředvádí. Nadarmo se neříka: „chytrému napověz…“
Napsala: Jana Tichá - www.zlatyrez.cz Převzato z časopisu Vesmír.
S jedním z vedoucích členů týmu D.R.N.H. architektem Antonínem Novákem se můžete setkat ve středu 7.9.2011 na odborné mezinárodní konferenci Beton v architektuře, konané v rámci festivalu ARCH FOR PEOPLE.
