Vznášející se ostrov umění

Muzeum stojí mezi městem Chaves a řekou Tamega, v pásu země, kde má podél vodního toku do budoucna vzniknout park. Má pravoúhlou formu a bylo umístěno přímo podél řeky. Na šířku měří 13 m, na délku 37 a ačkoliv se jedná o jednopodlažní stavbu, díky svému vyvýšení o 3 m oproti okolnímu terénu má celkovou výšku 11,6 m.

Hlavní přístup je veden přes rampu k vstupnímu nádvoří. Vchodem se vstupuje do foyer odkud lze přehlédnout všechny veřejně přístupné prostory: posluchárnu pro 100 lidí, knihovnu, bufet, šatny, muzejní obchod a vstup do exhibicí. Dispozice těchto 4 místností tvoří různá prostorová měřítka a proporce a stejně tak i různé podmínky pro přísun přírodního nebo umělého osvětlení. Hlavní halu lze snadno rozdělit uzavřením vrat/zdí, což jí dává jistou flexibilitu. Depozitář sbírek umění a pracovny mohou být při různých speciálních příležitostech také otevřeny veřejnosti.

Nadir Afonso (1910–2010) byl malíř tvořící ve stylu geometrického abstrakcionismu a světově proslulý umělec. Zastupitelstvo jeho rodného města přišlo s iniciativou na vytvoření Nadace Nadira Afonse, která má schraňovat a představovat dílo jak malíře samotného, tak dalších umělců. Nadace má dát vzniknout novému centru kulturní a umělecké aktivity, a to v odlehlé části Portugalska, kde město Chavez leží.

Parcela poskytnutá budově je v rámci města mimořádně prestižní. Jediným důvodem, proč pozemek zůstával doposud prázdný, je ten, že se jedná o záplavové území. Koryto řeky a tok vody je zde zvláště v zimě značně nepředvídatelný, ale vyvýšení podlahy muzea o 3 metry zajišťuje bezpečnost budově i jejím expozicím.

Muzeum samo o sobě není nijak velké, ale má množství funkcí a bohatou náplň, takže muselo být dosaženo rovnováhy mezi komplexností a různorodostí vnitřních prostor, aby si budova zachovala podobu homogenního celku.

Stavbu podpírá 19 souběžných zdí z bílého betonu, jež se rozkládají po celé délce budovy a z nichž každý má přibližně 30 m. Budova stojící na této masivní podpěře je ze stejného materiálu. Téměř výlučné užití bílého betonu na vnějším zdivu budovy tvoří ostrý kontrast s všudypřítomnou zelení vegetace a vodní plochy. Rampy, verandy a další venkovní prostory mají podlahy z mramoru nebo světlešedé žuly. Umocňují tak světlost betonu. Střecha je pojata jako zahrada, střešní okna a technická infrastruktura jsou překryty zinkovými pláty. Vnitřní zdi a stropy jsou taktéž provedeny v bílé, zhotoveny byly z probarveného sádrovce.

V některých prostorách (na záchodech, v kuchyni a pracovnách) je užit bílý mramor. Valná většina podlah je dřevěných. Celková plocha pozemku muzea je přibližně 16 000 m2, z čehož většinu pokrývá tráva. Prostor je dále organizován keříky a vegetací středního vzrůstu, jež tvoří cosi jako zdi a areál strukturují. Vysázeny zde byly místní druhy, vyžadující minimální údržbu. Přímo pod budovou muzea, na prostoru 2800 m2, do budoucna vyroste břečťanová zahrada.