Vzkříšení zašlé synagogy

Před rekonstrukcí zbývaly z národní kulturní památky z roku 1924 pouze trosky, její statika byla porušená a zřícenina připomínala malý brownfield uprostřed města. Omítka a zdobné prvky byly otlučené a obyvatelům neustále na očích. Bujná vegetace částečně zakrývala zdejší zkázu. Její osud byl téměř zpečetěn v roce 1982, kdy byla odstraněna ze seznamu památek a navržena na demolici. Jen díky iniciativě jednotlivců byla na tento seznam v roce 1985 znovu navrácena. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 2012, kdy nový vlastník přišel s reálným projektem kulturního centra pro širokou veřejnost.

Z důvodů velice špatného stavu bylo jedním z mála podmínek zachování původní dispozice. Mnoho jiného totiž k zachování nezůstalo. Pár materiálů bylo zachráněno a vyráběly se podle nich kopie. Takto třeba byla zhotovena krytina kopule z titanzinku, nebo kamenný sokl. Dekorativní prvky z umělého kamene se po očištění také podařilo zachránit, ostatně stejně jako vytesané desatero, které se po zrestaurování vrátilo na dřívější místo.

Původní zachovalá hmota byla doplněna novými prvky, výrazné jsou především barevné skleněné výplně a další skleněné prvky, například na oltáři. V něm však chybí tóra, takže budova není považována za svatostánek a je možné ji využívat k různým účelům. Důležitým dekorativním prvkem je kopule, která se kvůli odvětrávání hlavního sálu musela dokonce o pár centimetrů zvednout.

Nová synagoga se stala kulturním a společenským centrem. Nechybělo mnoho a smutný osud jejich židovských uživatelů, by postihl i ji. Naštěstí se jí však podařilo navrátit důstojnost, život a zašlé architektonické a estetické hodnoty.