Výstava Jan Vaněk

Po první světové válce se se vznikem nového státu výrazně proměnilo nazírání na bydlení, nauka o tom, jak člověk bydlí, co ve svém obydlí dělá a jaký to má vliv na jeho podobu se začíná rapidně vzmáhat, přestává být chaotická a oprošťuje se od schemat století skončeného.Heslem Jana Vaňka po celý život bylo "Civilizované bydlení pro každého". Kromě toho, že je to i podtitul výstavy, tak o plnění této snahy žádný návštěvník nebude mít pochyb. Nábytek Jana Vaňka je velmi moderní, resp. nepodléhá příliš módním trendům a je bytelný, funkční. Právě proto si ho jako spolupracovníka vybrali přední architekti: Adolf Loos, Mies van der Rohe, le Corbusier, Bruno Paul aj. Vaňkovy interiéry nesou velmi jasný rukopis: kromě užitečnosti a do detailu provedeného řemeslného zpracování je to i určitá barevnost a neoddiskutovatelně vytříbený výběr materiálů: dřeva, laků, pokrývek a potahů. Rozehrává se před námi symfonie pastelových barev v kombinaci s jednoduchostí a oblými i hranatými tvary. Jan Vaněk byl až dodnes opomíjeným architektem, který vtiskl konkrétní podobu mnoha architektonickým dílům: byl to právě on, kdo navrhl veškeré vybavení třeba Loosovy Müllerovy vily. On spolu s asistujícím architektem Karlem Lhotou a samozřejmě zadavateli, hlavně paní Miladou Müllerovou, provedl dokonalý výběr materiálů (mahagon versus zelený mramor, hruškové dřevo versus krajinové tapety, citroník versus zlaté paprsky dopadajícího slunce) a hlavně on se zasadil o bezchybné a funkční provedení, které uchvacuje návštěvníky dodnes. Byl to právě on, díky komu se Müllerova vila dostala mezi přední evropská muzea moderní architektury.Jan Vaněk ale neprováděl pouze snobské reprezentativní interiéry na míru, byl architektem i levných sektorových řešení, která byla levná, vkusná a hlavně funkční. On spoluutvářel obraz ženského pokoje, pánské pracovny, kuchyně a nově se utvářejícího „obýváku“. Předkládaná výstava je velmi čistá a může se zařadit mezi výstavnické perly roku. Neodpustím si poznámku, že Národní galerie se propadá zase o pár příček níž.Z poměrně členitého prostoru starého Špilberka kurátor výstavy a architekt vytvořili přednost: dlouhou úzkou chodbu opatřili informačními panely a doplnili plakáty a dalšími materiály forem Jana Vaňka, v místnostech se věnovali jednotlivým tématům (mužský pokoj, ženský pokoj, pozdní tvorba...) a umístili sem scénické instalace, které se záměrně nezaměřily jen na nábytek, ale na cekový životní styl (je zde vystaveno i nádobí, dobové oblečení atd.).Muzeu města Brna patří za předkládanou výstavu plný počet bodů a můžeme říci, že spolu s výstavou Františka Lýdie Gahury překročilo stín městské instituce a může se utkávat s giganty jako Galerie hlavního města Prahy či Moravská galerie v Brně na celonárodní úrovni.Muzeum města Brna