Vyjádření k návrhu památkové ochrany nádraží, dílen a výtopny v Bubnech

První nádražím v Bubnech bylo koncové nádraží Buštěhradské dráhy (BEB), uvedené do provozu v dubnu 1868 v rámci koncesní podmínky napojení trati končící do té doby na Brusce (Dejvice) na železnici do Podmokel (Děčín), a to přesto, že už od června 1850 tudy procházela trať Severní státní dráhy (NStB), respektive Společnosti státní dráhy (StEG). BEB zde měla rovněž výtopnu, pro kterou na Brusce nebylo místo.V roce 1868 začala s výstavbou i StEG, a mezi lety 1870-73 vybudovala na dřívějších polích a pastvinách rozsáhlé nákladové a seřaďovací nádraží, výtopnu pro lokomotivy s točnou a dvěma podélnými remízami a především dílenské zázemí, které nahradilo již nedostačující dílny v prostoru dnešního Masarykova nádraží.Stavební ředitel Auguste de Setes povolal württemberské architekty Theodora Hoffmanna a Franze Wilhelma, aby přepracovali plány vzniklé původně pro NStB (Severní státní dráha byla prodána konsorciu StEG 1.1.1855), na projektu dílen s rozsáhlým kolejištěm pracoval šéf projekční kanceláře StEG ing.Karl von Ruppert. Architekt Karl Schumann použil v návrzích budov francouzských vzorů, a jím použité stylistické prvky pak můžeme najít na mnoha dalších objektech státní dráhy.Největší stavbou byla budova ústředních dílen, postavená z cihel a kamene, se sloupy z litiny, s otevřeným krovem a světlíky, o rozměrech 65x160 metrů, dokončená v roce 1872. Sem byly přesunuty opravy nákladních a později i osobních vozů z depa na Masarykově nádraží. Z dalších objektů stojí za zmínku patrová staniční budova (nádraží Bubna, po roce 1910 Bubna Státní nádraží) se skladišti, nebo domek s vodojemem.Po ukončení parního provozu v 70.letech 20.století byl ukončen i provoz výtopny, část objektů nadále sloužila jako remíza vládních salonních vozů. Kolejiště výtopny bylo počátkem 90. let zrušeno, včetně lokomotivní točny. Po dokončení severní traťové spojky a nádraží Praha-Holešovice v 80. letech klesl i dopravní význam bubenského nádraží, byla zrušena i původní zastávka Holešovice, zřízená v roce 1890. Po roce 1989 klesl rovněž význam dílenského zázemí, když se snížil rozsah prováděných oprav. O zrušení dílen se uvažovalo již za první světové války, pak ve 20.letech, v roce 1958 a následně 1961.Původní návrh Asociace železničních společností České republiky, Kostelní 42, 17078 Praha 7 na prohlášení souboru věcí v areálu bývalých dílen pro opravy vozidel, výtopny a nádraží bývalé Společnosti státní dráhy a bývalé společnosti Buštěhradské dráhy za kulturní památku ve své původní podobě pochází z roku 1995 a obsahuje seznam 14 objektů (viz dokument podaný MK ČR 21.11.1995 s č.j. 13177/1995). Prodlením došlo k poškození některých objektů navržených k ochraně, a to i nevratně, například u lokomotivní točny v obvodu výtopny (parc.č.2415), která byla odstraněna stejně jako část kolejového systému v obvodu výtopny.Další objekty obsažené v návrhu jsou ale v poměrně dobrém stavebně – technickém stavu a jsou dobře využitelné pro jiné účely, včetně záměrů společensky přínosných jak v lokálním, tak celoměstském nebo dokonce celostátním významu, a to jak jednotlivě, tak jako celek při zachování celistvosti areálu.Území je dále dotčeno plánem na redukci současného kolejiště v rámci rekonstrukce trati 090 Praha – Kralupy nad Vltavou a trati 120 Praha – Kladno včetně rychlodráhy Praha – letiště Ruzyně a dále je zahrnuto v Příloze č.2 k zákonu č.77/2002 Sb o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku České dráhy, ve znění pozdějších předpisů v položce Majetek určený k úhradě závazků státní organizace České dráhy.Areál nádraží, výtopny a dílen v lokalitě Holešovice – Bubny tvoří nedílnou součást industriálního dědictví České republiky, je jedním z milníků rozvoje železnic u nás a zároveň unikátní svými dobovými kvalitami, srovnatelnými s podobnými objekty v dalších evropských zemích, které se společně s Českou republikou řadí mezi průkopníky kolejové dopravy, jako jsou Velká Británie nebo Rakousko. Zároveň také jako součást komplexu průmyslových Holešovic společně například s areálem bývalých městských jatek, holešovického přístavu nebo pivovaru dotváří jedinečně zachovalý obraz místa a doby.Tyto kvality jsou svou hodnotou nepochybně nadřazeny negativním vlivům tohoto celku, zejména dopravním a urbanistickým, které jsou navíc řešitelné i při případném prohlášení za kulturní památku.Z těchto a dalších důvodů již uvedených v návrhu se po posouzení současného stavu jako nezbytně nutné jeví prohlásit za kulturní památku minimálně hlavní objekty tohoto areálu, a to zejména objekt dílen (parc.č.2427), vrátnice (parc.č. 2428), remízy výtopny (parc.č.2420 a 2419), objekt staniční budovy StEG a skladiště (parc.č.2423 a 2424), objekt vodárny (parc.č.2422), a objekty remízy a vodárny BEB (parc.č.2468).Zároveň ovšem vyplývá z těchto argumentů potřeba uchovat a chránit ve své komplexnosti jedinečně zachovalý areál jako celek, a to především část bývalých dílen StEG, ovšem při odstranění novodobých úprav a přístaveb, a s důrazem na zachování provzuschopného kolejového systému v celém areálu nejméně do doby rozhodnutí o dalším využití v případě prohlášení za kulturní památku.Pojmy industriální archeologie a průmyslová památka nejsou u nás příliš známy a mnoho takových objektů někdy i s nadnárodním významem v důsledku toho nenávratně mizí, jako jediný dobře známý příklad postačí brutální a zbytečná demolice nádraží Těšnov v roce 1985. Od té doby památková péče pokročila a zařazení skupiny železničních staveb v areálu Holešovice – bubny na seznam kulturních památek by nepochybně posunulo Českou republiku mezi země uvědomující si hodnoty svého průmyslového dědictví, země s moderní památkovou péčí, posuzující a chránící objekty podle moderních kriterií, upřednostňujících autenticitu celku, tak jako je tomu u památek chráněných na našem území organizací UNESCO. Ta zároveň jako první průmyslově – technickou památku zařadila na svůj seznam jiný komplex vybudovaný stejnou společností jako nádraží, dílny a výtopnu v bubnech, vysokohorskou trať v rakouském Semmeringu.LiteraturaTechnické památky v Čechách, na Moravě a ve SlezskuKolektiv autorů, ed. Hlušičková, Hana2003; Libri, PrahaŽelezniční stavební technické památkyRyvola, Jiří; Krejčiřík, Mojmír2003; Skanska ŽS a.s., PrahaZrození železnic v Čechách, na Moravě a ve SlezskuSchreier, Pavel2004; Baset, PrahaMasarykovo nádraží - 150 let železnice v PrazeSchreier, Pavel; Kofroň, Jan; Sosna, Václav1995; Nakladatelství a vydavatelství ing. Václav Svoboda, PrahaHolešovice Bubny – Zátory – urbanistická studieNovotný, František; Suchan, Jaroslav2003; Hlavní město Praha – Útvar rozvoje hl.m. PrahyAreál nádraží, dílen a výtopny v BubnechHala dílen