Vybroušené inženýrství se sochařskou formou. Lávka v Litomyšli získala Českou cenu za architekturu

„Zcela přesvědčivá syntéza architektury, inženýrství a urbanismu,“ tak lávku v Litomyšli charakterizovala porota a udělila jí Českou cenu za architekturu. Ta se včera vyhlašovala po osmé. Lávka z betonu a oceli zvítězila v konkurenci 30 nominovaných realizací.

Na podium ve Foru Karlín si cenu přišli převzít architekti Lukáš Ehl a Tomáš Koumar se statikem Ladislavem Šaškem. Působili překvapení, poděkovali všem, díky kterým se lávku podařilo realizovat. Ladislav Šašek pak dodal, že by si přál, aby v Česku další esteicky a technicky atraktivní lávky přibývaly.

Více k tématu

N Novinky a názory

Lávka, dřevostavba, jatka. Známe vítěze České ceny za architekturu

11. 11. 2023

A Architektura

Sídlo firmy jako chrám ze dřeva. Mjölk architekti dokončili nejvyšší dřevostavbu v Česku

20. 2. 2023

Oceněná lávka stojí na hranici historického centra Litomyšle – města, ve kterém není o současnou architekturu nouze. Litomyšl si v porevoluční době dokázala vybudovat image jejího podporovatele. Rozvoj města tehdy nastartoval Miroslav Brýdl, který zastával funkci starosty mezi lety 1990 a 2002. Podpora současné architektury ale nezmizela nikdy, ani s proměnami zastupitelstev. Tuto, v českém kontextu ojedinělou, kontinuitu porota ČCA vyzdvihla taky: „V Litomyšli se každý měsíc setkávají současný starosta a jeho předchozí kolegové s dlouholetou městskou architektkou a společně probírají strategii rozvoje města.“

Na lávce si pak váží toho, že na ní není nic navíc. Jde o dokonalou souhru Vierendeelovoy konstrukce a betonové věže, která dokázala propojit dvě oddělené části města. „Tento most je přesně to, co je v daném místě potřeba,“ dodala.

Lávka do města

Borovicová kůra na záhoncích ještě čerstvě voní. Lávka/most se otevřela v prosinci 2022, má za sebou tedy asi osm měsíců provozu. Je poznat, že je nová, neopoužívaná. Nahradila nadchod z 80. let, který už přestal vyhovovat – nová lávka nyní stojí na jeho základech.

V Litomyšli jsou na současnou architekturu zvyklí, od devadesátých let tam staví hvězdy české architektonické scény. Nyní se k nim přidali Lukáš Ehl a Tomáš Koumar ve spolupráci se statiky Ladislavem Dvořákem a Ladislavem Šaškem. Lávka jasně nese rukopis jejich ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI – je konstrukčně pravdivá, vše je přiznané a na materiály, ocel i beton, si můžete sáhnout.

„Subtilní ocelová konstrukce je nesená masivními pilíři z pohledového železobetonu. Statický systém svařované ocelové konstrukce je spojitý nosník o dvou polích s převislými konci. Nosný systém se skládá ze dvou hlavních Vierendelových nosníků spojených příčníky,“ popisují konstrukční řešení architekti.

Vysočina je kopcovitá, stejně tak Litomyšl. Výškové rozdíly překonává taky nová lávka, nevede z kopce na kopec ale do údolí k řece Loučné. Konstrukce je to nápadná, ční do výšky a v ulici vedoucí na náměstí se chová jako obelisk – vznikla zde barokně symetrická kompozice.

Lávku formují dva identické hranoly, jedním při překonávání silnice přímo procházíte, druhý plní roli výtahové šachty. Lávka je díky ní bezbariérová, kdo chce, může použít schodiště. Z lávky vede nové betonové, dál k řece se pokračuje po původním kamenném.

Ochozené kamenné stupně vnáší do realizace měkkost, zakřivení starší cesty někde kopíruje i nový beton. To působí zvlášť dobře, do rigidní struktury založené na ostrých hranách a pravých úhlech se vnáší troška korigované nahodilosti. Zaoblené je taky kování zábradlí, které se podobá tomu na mostku vedoucím přes koryto Loučné. Ve svahu pod konstrukcí lávky jsou osazené nové keře a stromy, od rušné silnice mezi nimi rychle projdete ke zurčící vodě, kde je už moc příjemně.