Vodní dům odmítající jakoukoli exhibici

Jednoduchý přízemní objekt je částečně zapuštěn do terénu, z vnějšku tvoří archetypální kamennou stavbu ve volné krajině, tak jak ji známe již po staletí. Inspirací a přirozeným východiskem pro návrh je zmíněný archetyp solitérní stavby ve volné krajině jako jsou hřbitovy obehnané kamennou zdí, kostely, hrady, statky, usedlosti, apod. Objekty jasně a racionálně formulované, ale pro naše vnímání naprosto přirozeně působící v krajině. Tento archetyp intervence v krajině je ústředním motivem architektonického přístupu při návrhu Vodního domu. Veškeré prvky a detaily v exteriéru respektují myšlenku maximální jednoduchosti a čistoty, které jsou adekvátní danému prostředí a poslání objektu.

Zvolená lapidárnost a racionalita exteriéru v kombinaci s respektem k okolí vyúsťuje v minimalismus odmítající jakoukoliv exhibici. Objekt je vymezen kamennými gabionovými stěnami na obdélném půdorysu. Uvnitř stěn je navržen samotný objekt a navazující atrium. Z atria může návštěvník vstoupit do vnitřní expozice domu nebo po subtilním ocelovém schodišti vystoupat na návštěvnickou naučnou stezku kolem expoziční nádrže, mokřadu, suchého poldru a dalších zajímavostí. Atrium domu nabízí návštěvníkům venkovní expozici s vodními hrátkami, fontánami a vodopádem. Ve dřevěné palubě jsou nerezová a betonová korýtka s proudící vodou, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet jak funguje Archimédův šroub nebo třeba pustit lodičku. Křivky vodních korýtek a nerezové herní vodní prvky vytvářejí záměrný kontrast k jednoduché architektuře domu. Interiér domu také kontrastuje s minimalistickým pojetím exteriéru.