Virtuální architektura anebmuslim (geon) o virtuální architektuře

titulní foto: Kas Oosterhuis | projekt trans-port1. Geon nerespektuje zákon žánru.Text, který vyšel v e-architektu byl původně napsán na žádost jako esej pro časopis zabývající se architekturou a kulturou určený nejširší veřejnosti - proto byl pro čtenáře organicky spojen s filmem Matrix (motivace čtenáře), s určitou etapou ve fotografování a pro čtenářskou obec časopisu byl přizpůsoben i jeho stylistický rozměr (naplnění redakčního požadavku čtivosti, zajímavosti-odtud i rétoričnost, odtud snímek z kokpitu stíhačky F-16 a k tomu uváděný program, proto jsem vědomě citoval Heideggerovu definci techniky ze slavnostního projevu pro „nefilosofickou“ veřejnost , z Gelassenheit z roku 1955 atd. a pod. )- a byl vydán mimo Česko již roce 2003. Geonovo tvrzení o „zatajení“ neautentického technického vztahování se člověka ke světu jsou nesmyslem a geon ve snaze odezpívat za každou cenu svůj filosofický text zkreslí i vyznění článku.Dodávám: Publikování v e-architektu plnilo informativní roli a nic víc.Je tedy zjevným buď hlupáctvím, nebo exhibicí na tento článek uplatňovat kritéria nepřiměřená zvolenému žánru. Je to ještě horší: geon je neschopen rozeznat nadsázku, ironii či sarkasmus. Přesto by bylo chybou na geonovu produkci nereagovat. Ovšem reagovat na vše, co geon sepsal, by nutně znamenalo převzít jeho metodu. Proto z geonova textu, chvílemi velice důsledného a chvílemi velice asociativního a konfuzního, vybírám několik instruktivních příkladů.2. Chce-li geon kritizovat, předvést svoji pozici, musí názory druhého nejdříve zkreslit, postavit na hlavu. „Je nutné kvůli tomu, do značné míry násilně, postulovat nějakou “virtuální architekturu“? Dává něco takového vůbec smysl a jestli, pak v jakém kontextu? Pro autora textu jde o jakýsi podivný fakt.“(geon)Zde se dostáváme k ukázce toho, zda má smysl se značkou geon diskutovat. Řeknu rovnou - v jistém rozměru nemá. V jakém rozměru a proč?Slovo a pojem „virtuální architektury“ vůbec, ale opravdu vůbec, nepostuluje pan Ševčík, ani jeho německý kolega – jak s téměř kriminalistickým zaujetím dovozuje geon. Ten Ševčík k tomu nemá ani důvody, které mu geon urputně připisuje. Sděluji: Je to běžný pojem, který se používá stejně tak, jako pojem „ekologická architektura“, nebo alternativní architektura a pod. Poznámka jen zdánlivě ad hoc: A je veškerá architektura zahrnovaná pod pojem ekologická plně práva tomuto pojmu? Když si geon správně odpoví - a to je snadné, jak doufáme tentokrát i pro něj - tak ať laskavě přijme konsekvence, které z toho vyplývají pro pracovní pojem virtuální architektura!Pojem virtuální architektury je velice strukturovaný (klasifikace virtuální architektury a otázky perspektiv tohoto typu architektury se staly předmětem diskuzí, což v závěru článku informativně uvádím a nebudu zde opakovat) a geon se může s tímto pojmem seznámit opět v odborných periodicích a i u nás v běžně dostupné architektonické literatuře (dokonce i v té „vánoční“- to jest obrazově výpravných publikacích z prosincového knižního trhu, když už o tom co do fakticity nic neví) - třeba v textu uváděné Architecture now! Vol. 2 respektovaného teoretika a historika Philipa Jodidia (taschen , 2002). Stačí se podívat aspoň do úvodu (doporučuji mu aspoň pro začátek – volím stejný sarkasmus, s kterým laboruje geon-kapitolu „Building virtual reality“ a potom přejít na série obrázků - už jen ty ukáží, jak se stavby a projekty virtuální architektury zřetelně liší od další produkce.Studenti (v daném případě to byly studentky) fakulty architektury v Praze před čtyřmi roky jezdili studovat a podílet se na projektování „virtuální architektury“ i v ateliéru, který jsem rovněž ve stati uvedl - Kase Oosterhuise, Maurice Nio, Larse Spuybroeka. Nizozemská architektura, mimo jiné architektura těchto někdejších studentů Rema Koolhaase z doby jeho působení ve Velké Británii, převedla již před lety Nizozemí do role architektonických Athén dneška.Na fakultě architektury ČVUT v Praze i v tomto roce 2006 běží série přednášek „Digitální architekt“ (navazuje na předchozí ročníky) - aktuálně proběhla (10.5.) přednáška Polymorphism - Material Systems and Morphogenetic Design (Achima Mengese z prestižní Architectural Association School of Arcitecture) ... ale geon nám sděluje: „Já osobně jsem „virtuální architekturu“ viděl a vidím zatím jen a pouze v počítačových hrách - tam má jakýkoli předběžný pojem virtuální architektury určitý smysl a oprávnění..“A toto má být závěr a dokonce konečný výsledek teoretického expozé?! Říkám rovnou: ubohý výsledek a odkazuji čtenáře na devátý paragraf článku Matrix, technokultura a virtuální architektura. Přesto- buďme spravedliví! Tak tedy: Proč ne, i to je možný postoj. Já jsem stejnou pozici zastával v roce 1999 a byla výsledkem nedostatečných informací. U geona se jedná o rezultát rigidně uplatňované teorie, proč ne? Ale ve smyslu populárního informativního článečku z roku 2003 je třeba uvést i v roce 2006: Mezi geonovými názory a architektonickou praxí zeje předěl.A to je závažnější. Navíc: Geon není korektní a zřetelně ani nechce být, a přitom za jeho stanoviskem je čas od času elementární neznalost, nebudu korektní ani já: Já jsem pro změnu zase nebyl na Novém Zélandě, ale jeho existenci nezpochybňuji. Zato jsem do objektu s propracovanou virtualitou (spolu dalšími návštěvníky výstavy ) vstoupil. Několikrát (jen pro informaci: poprvé to bylo možné již na Bienále v Benátkách - zde se reprezentovala „data – driven pneumatic structure“ jejíž forma i obsah se v čase a z přicházejícími navštěvníky a informacemi modifikoval -v roce 2000! - objekt již tehdy a v Benátkách zvládal tři čtvrtiny toho, co geon snaživě se sžíravou ironií předkládá na závěr svého „komentáře“ jako virtuální realizaci na severním pólu!) a kladl jsem si řadu otázek, nicméně v odborné literatuře používaný rámcový pracovní pojem „virtuální architektura“ proto inkvizitorsky a v konečné instanci hloupě nevylučuji - už jenom proto, že vím, jak a k čemu je používán! A o to, i vzhledem k informativní a popularizační povaze mého článku, jde.Přesto chci výslovně uvést to, co je každému čtenáři e-architekta jasné, nebotˇ i mně jde o to - stejně, jak to pro sebe proklamuje značka geon - aby se nemátli laici a studenti: o virtuální architektuře, o pojmu, obsahu a s čím je spojen lze a je třeba diskutovat (a to se ostatně mimo Čechy děje několik let!), ale vyslovování zmatečných radikálních soudů bez elementární znalosti fakticity s virtuální architekturou spjaté, bez poznání tohoto fenoménu in situ (a nemusíme čekat na další bienále architektury v Benátkách, nebo letět až do New Yorku) mne odpuzuje. Tento postup byl a doposud je v Čechách dost běžný a geon v něm ve velkém stylu bohužel pokračuje. Je nutná jak důkladná obeznámenost s pojmem virtuality a tudíž i s různými, rozdílnými interpretacemi relace virtualita-realita, tak s tímto architektonickým fenoménem samým - s „virtuální architekturou“, s její recepcí v architektonické teorii. Tečka.3. K důsledkům vymezení pojmu virtuality a la geonTečku odvolávám jakmile se seznámím s vydefinováním virtuality a la geon.Při vysvětlování pojmu virtuality lze snad sdílet pedagogické nadšení, uvádění etymologie, citování z Heideggerových textů z roku 1927- to vše je výborné! (a dílčí poznámky rád odkládám) – ale poněkud mne již odrazuje náhlý sestup z teorie na příkladování typu „virtuální realitou je tak ku příkladu obyčejný telefon, protože věříme, že slyšíme nějakého člověka, avšak skutečně slyšíme jenom zvuk modulovaný sluchátkem...virtuální realitou je v toto smyslu samozřejmě kupříkladu i film, ale nejenom to: i třeba má oblíbená filmová kulisa ve filmovém ateliéru. Odtud vidíme, že virtualita není zdaleka výsadou informační techniky...“ - ale kdo, kdy a kde tvrdil opak? Nikdo z autorů na něž se v mém popularizujícím článečku odkazuje, ani Ševčík. Pokud mi to geon neimplantoval. Spíše jde o to, že geon po vydefinování reality, virtuality, se rychle přejde na příkladové triviality a vypadne geonovi celý postheideggerovskou generací vypracovaný operační řád pojmů, kterým se virtualita propojuje s realitou, tedy v konečné instanci s tím, s čím a jak pracuje architekt! A tím se u nás, v „české loužičce“ znovu reprodukuje opozice filosofa - zvěstovatele pravd z nadoblačných výšin a architekta, který má nábožně poslouchat. Geon nás vždy poučí: „Co jsou ony: „informační technologie“? Je to naše „běžná“ mluvená řeč? Jistě, že je. Je to písmo a psaný text? Jistě že je. Je to kreslířství a kreslířova ruka s tužkou? Jistě, že je. Je to telefon? Jistě že je. Samozřejmě. Televize? Jistě. A je to počítač a síť počítačů? No, jak by ne…mezi tímto vším je zásadně velmi malého rozdílu. “No jo, jistě, nějak tak to bude, samozřejmě (čtenář jistě pochopil, že se přizpůsobuji dialogickému frázování geona a pochopil i to, že to nikdo nevyvrací) až na to, že už „pouhý“ fotograf (proto článek provází a komentují se fotografie D.Leventhala a G. Trudeau, Cindy Sherman z hlediska vztahu mezi realitou a reprezentací) se dnes neobejde bez výkladu svého profesního provozu bez pojmů simulace reality, virtualita a viralita, simulakra, skrytá alterace, reprezentace, atd. Mezi úrovní simulace s níž se setkával kromaňonec či člověk první průmyslové revoluce a úrovní simulace jíž je vystaven člověk na zlomu dvacátého a jednadvacátého století je rozdíl a máme mít schopnost poznat tento rozdíl a disponovat pojmy, v nichž tento rozdíl uchopíme a popíšeme.Proto veškeré geonovy rozsáhlé tirády na téma fotografie jsou zbytečným a únavným čtením, ve kterém se semelou samozřejmé pravdy (podané s opravdovým nadšením a nasměrují se geonem nesmyslně proti „komentovanému“ článku; budu chvilku „komentovat“ jako geon: Jak je možné, že filosof geon nevyužije, neodkáže, zatají v souvislosti s vysvětlováním virtuality nádherné pasáže J. Patočky o „snění s otevřenýma očima“? a pod.) s polopravdami, s bezpříkladným zfalšováním textu – míra předrozumění je u geona až neuvěřitelná a prorostlá s verbalistickým exhibováním – geon prostě nemá, nezná a nechce znát pojmy, kterými by v současné době různé stupně prováděné „simulace“ náležitě artikuloval. A proč by měl, když „mezi tímto vším je zásadně velmi malého rozdílu“ že?! Vím velice dobře z FAMU, co znamená odpovídající pojmové vybavení, kterým disponuje v tomto rozměru „realita - virtualita“ hostující profesor z USA pro výuku budoucích fotografů. A co teprve architekt! Mohu jen opakovat : Je to s tím vším přívalem slov a emocí prosté - geon sice vyloží relaci věci a virtuality, ale pak již zeje děsivá prázdnota, zcela vypouští relaci slov a věcí, toho, co se děje, když „realitu dostáváme do počítače“, zcela vypouští relaci „jazyka a skutečnosti“ čili mlčí o sémiotických problémech programování. Jenže právě odtud, z tohoto vztahu slov a věcí, který – zde přebírám geonovo osvětářské poučování - je vztahem označujícího, tedy signifikantu (signifiant) a označovaného, tedy signifikátu (signifié), se rodí „zkreslení“, která geon rozčileně připisuje Ševčíkovi. Geon měl příležitost aspoň zmínit „nějaký“ - čili aspoň jeden - z konceptů znaku opírající se o Husserla, Heideggera, Whiteheada (mohu doporučit Szewczykovu aplikaci Ogden Richardsova trojúhelníku na Husserlovy pojmy – to je skvělá záležitost a plně odpovídá geonově filosofickému východisku)! Zkrátka: Když už na populární informační stať chtěl geon za každou cenu napsat odborný kritický komentář a ne exhibující samomluvu, tak zanedbal možnost, která se mu nabízela, kterou měl „při ruce“. Takže jeho text se stále více stává pouhým „blogováním“ - vypovídá geonovi, jeho zálibách a emocích (všimněme si jak s ním „zamává“ film Matrix a kolik mu věnuje místa na rozdíl od rozebrání jednotlivých staveb a technologií virtuální architektury; rovněž „postmoderna“ má na geona účinek jako muleta na býka atd.) a Ševčíkův článek je po „přeformátování“ pouhá záminka k exhibici a ze skutečného obsahu mnoho nezůstává. 4. Geon jako „kritik“ Problém je zřejmý: laciná kritika, kritika za každou cenu. geon si přečte slova „Architektura, která vizualizovala a snad především petrifikovala ducha doby...“, tak se mu v hlavě okamžitě rozsvítí kontext „německé klasické filosofie“ (sic!), a už „jede“, už nic nepotřebuje vědět, už mu stačí psát se zřejmým zaujetím samozřejmosti typu - „cosi takového je smysluplně myslitelné snad jen v kontextu německé klasické filosofie, a možná dokonce jen v případě vrcholného systému G.W.F.Hegela a všude jinde je tento výrok vskutku přitažený za vlasy, a je tedy opět je literárně řečnického charakteru“ atd. Osvícení, které geona přepadlo je i zde znovu jen zmatkem a neznalostí, zkrátka zatemněním. Záměrně jsem použil ve výše uvedené citaci minulý čas, záměrně jsem zmírňoval formulaci slůvkem „snad“, abych naznačil svůj odstup, atd. a pod.- s tím vědomím, že tento pojem naplňovali a naplňují architekti různým obsahem a že si toho musíme být vědomi atd. A především - jestliže geonovi v tomto článku o architekturu opravdu jde - tak se mu měla rozsvítit jiná a oborově významná souvislost s diskuzí, kterou právě na toto téma inicioval Charles Jencks. Opravdu nestačí požívat běžné formulky z učebnic dějin filosofie a tím to pokládat za vyřízené. Je až podivuhodně suverénní hloupostí si myslet, že diskuze architektů kolem témat „architektura jako petrifikace ducha doby“, „architektura jako nositelka hodnot“ jsou diskuze těch, kteří dodnes nestrávili Hegela. Že tyto diskuze neproběhly u nás? O to více bychom si jejich výsledky měli osvojit. Zkrátka: Když zvolíme postup značky geon, tak získáváme podezřele příliš snadno a rychle převahu a to je bohužel oblíbený postup tzv. „komentátora“ v podání geona. Proč ne, když mu dělá dobře. Ale jinak je to v daném případě k ničemu. Neprospívá ani filosofii, ani teorii architektury, ani historii architektury. Podívejme se ještě na jeden oblíbený postup praktikovaný geonem. Ocituje rozsáhle pasáž (a tím se snaží vzbudit dojem objektivity), ale pak následují floskule typu „směs citací“, pouze „ilustrativní“, „nemá vcelku smysl tento odstavec rozebírat“ a pak popíše stránky, atd. a pod. Říkám i zde rovnou: Laciná a ubohá metoda. Geon ve své agresivní bohorovnosti není schopen vnímat text tak, jak je napsán, není schopen jeho interpretace, to, co označuje za „komentování“ je svévole.Na koho v článečku odkazuji? Na renomovaného teoretika a historika architektury (P. Jodidio) , dále na postmoderního filosofa a postmoderního architekta. To ovšem geonovi naruší filosofické trávení tak, že o nějaké souvislosti mezi textem a jím produkovaným komentářem nemá cenu hovořit. Takže: Odkazuji na francouzského filosofa J. Baudrillarda, který komunikuje s architekty, je zván na jejich konference na mezinárodní scéně a především se dlouhodobě vyjadřuje k tématu „architektury, virtuality, virtuální architektury, informační společnosti“. A Nigel Coats? - není nikdo jiný než známý anglický architekt, rozsáhle publikující architekt - učinil tématem článku změnu nároků na architekturu a proměnu architektury v době nástupu nových informačních technologií - to opět není jen libůstka postmoderního architekta (odkazujícího na Baudrillarda). Nahodilá, nefundovaná, vymyšlená souvislost mezi citacemi a autory, vytržené citace??? Navíc: článek Nigela Coatse byl mnohonásobně překládán a přetiskován, čili prostince řečeno: vědět o článku, který vyvolá k danému tématu v oboru architektury mezinárodní ohlas, byla i pro můj informativní článek svým způsobem povinnost a i proto na autora a článek odkazuji! Výrok filosofa Petříčka pochopí geon po svém - nic jiného jsme ani nemohli čekat.Ke geonově argumentaci ohlasem Matrixu v hospodě nemám co říci. A mám-li za každou cenu, pak jen toto: odkazuji v celém článečku na sociologicky přesně definované milieu- takže i nyní odkáži ne na geonovu hospodu, ale na internetovou kavárnu. Dal jsem kolegům v kavárně znovu přečíst stránky a odstavce s oním úlekem a převrhnutím kávy u počítače a otázkou „Jak je to reálné?“, která tak rozčílila geona a stala se pro něj v kontextu článku nemožnou, klamavou, scestnou – nikdo z přítomných nepochopil ani tuto otázku , ani celý předchozí text, tak zkresleně a tak hloupě jako geon ( ani studenti „matfyzu“, ani student filosofie) a nikdo nebyl touto otázkou uveden v omyl! Čili otázka pro něj: jak je vůbec možné dojít nad jasným, informativním, faktograficky nasyceným textem k tak obludným zkreslením? Zřejmě je k tomu třeba být filosofem v geonově provedení. Ovšem je tu ještě jedna okolnost- kdyby geon text vulgárně nezkresloval, nepřeformátoval, o čem by vlastně psal? A toho Ševčíka přeformátuje na postmoderního filosofa, na hlasatele virtuální architektury. Proboha! Napište populárně zaměřený informativní článeček o Karkulce, přeložte články o této pohádce a vydejte je (a to si už dovolujete moc, máte se držet geonovy pohádky)… a co jste? …no přece Karkulka! Vzdorujete? Tak si přečtěte geona.Resumé? Geon je trvale ohrožen sám sebou a svými „závěry“. Na konci jeho textu se setkáme - konstatuji jako historik - už jen s litanií.5.„Informatizace je informatizací industriality“, na industriální fundament se navěšují nové technologie jako na vánoční stromeček (odkaz geona na strojařství je nádhernou ukázkou představ, které kolovaly v 70tých letech ) a vše hezky končí „průnikem do přímé výroby, přímého informatizovaného projektování, algorytmizace a řízení výrobních organizačních dějů na všech úrovních a v odvětvích téměř bez výjimky“ - není to krásná, poklidná přímočará představa, nenarušovaná nějakými cézurami? Až na to, že geon neplní to, co v téže chvíli požaduje od druhých- vydefinovat svůj pojem industriality, pochopitelně tak, aby se nám do něj vešly jak parní mašinky, tak genové technologie, tak, abychom nemuseli opustit galileovsko-karteziánskou racionalitu, tak, aby se do něj vešla proměna relace mezi „esencí“ a instrumentalitou v technice atd. Slibuji- příslušné kritické pasáže předám kolegům z metodologie vědy, vždyť i oni mají svoje významné tradice v interpretaci vědy, technologií a industriality , mají nárok na počtení textu, který je pobaví.A je to ještě horší - Ševčík (třeba v souhlase s americkým sociologem polského původu Z. Baumanem) píše o „jakýchsi sociologických vzorcích chování“, které „přesahují industriální věk“ (ale ten Bauman je extrahuje z empirických výzkumů v USA), když má přece podle geona vědět, že dochází k definitivnímu zhroucení posledních zbytků osvícensko - modernistických struktur kulturních struktur a jejich legitimizace“- že by to ten Ševčík nevěděl?, probůh, co vše mám nevědět, co vše se nemá vědět, na co má i čtenář pouze konzumující sociologickou literaturu účinně zapomenout, aby mohl geon sám sepsat zvěstování!Je zjevné, že dalším rozebíráním textu sepsaného a la geon se ztrácí čas.Shrnuji:1. Geon při komentování mého článku obsah i zaměření hrubě zkresluje, prokazuje opakovaně neznalost, jeho metoda čtení a tzv. komentování není v konečné instanci ničím jiným než svévolí agresivního čtenáře; 2. Geon nepodal žádnou relevantní informaci o virtuální architektuře.3. Celý jeho agresivní a nakonec dost zoufalý třídílný „seriál“ přecházející v litanii vypovídá o něm samém, než o předmětu tzv. komentování.4. Geon se snaží zaujmout jakousi vlastní pozici k danému tématu, proč ne?- nicméně metoda tzv. komentování se ukázala jako krajně nevhodná. Takže čtenář již ví, proč jsem stať nazval Virtuální architektura aneb „muslim“ o „virtuální architektuře“.Nejdříve jsem si ve zdravém rozčilení (otráví to snídani) a jako evangelík pomyslel, že postačí „rétoricky a věcně“ odkázat na Luthera a jeho výrok o rozumu jako nevěstce ďáblově, kterým se zdůvodní všechno.Vše je ale prostší i složitější současně: geon použil metodu nepřiměřenou povaze článku. Popularizující článek mu zjevně velice účelově posloužil k tomu, aby vyslovil názory z pozice Heideggerovy filosofie - proč ne?, mohl přitom uvádět jak samozřejmosti, tak i sofistikovanější úvahy, byl přitom nucen vzhledem k povaze mého článku reagovat na spoustu témat a podtémat (však to také autorovi mnohonásobně vytýká a je zjevné, jak ho to čas od času vyvádí z míry, prostě reaguje zkratově) a tím, že je navzdory odkazům s velkou zarputilostí připisoval Ševčíkovi, se úspěšně zbavil povinnosti reagovat na zdroje a mohl svoji kritiku převést do zvěstování. Zopakoval relaci reality a virtuality a rozhořčeně odložil koncept virtuality reinterpretů Heideggera- tedy těch, kteří již reagují právě na nástup nových technologií, na high -technology na konci XX.století! A když jde o virtuální architekturu, tak si vystačil s „filosofickým“ postupem: Já o tom sice nic moc nevím, ale vždy jsem připraven říci něco naprosto zásadního! Výsledek tomu odpovídá - je nulitní.Svoji souhrnnou výhradu vůči textům geona mohu formulovat přes následující metaforu. Arabský doktorand mi zapůjčil knížku „Islám mezi Východem a Západem“ A. Izetbegoviče, tento autor má velice vyprofilované stanovisko a hojně cituje, odkazuje, dokazuje a urputně povolává za svědky pravd islámu jedny evropské filosofy a další zatracuje, ale ke skutečnému dialogu - přes veškerou mimořádnou naléhavost a suverénnost textu nedochází ani náhodou pro myšlenkové zkraty a svévolný způsob jakým s citacemi zachází... Stejné je to se způsobem, jakým reaguje geon na témata obsažená v mém článku.Ostatně soudím, že článek z roku 2003 je napsán tak, aby se navzdory popularizačnímu zaměření obhájil proti svému matoucímu „přeformátování“ sám.Ani v roce 2006 nemám co měnit na obsahu pro architekty klíčového devátého paragrafu v článečku Matrix, technokultura a virtuální architektura (nemám-li školometsky doplňovat další projekty a realizace), v němž je provedena „předběžná informativní typologie“ v užití virtuality na architektonické scéně, v němž je položena a zodpovídána otázka možností a perspektiv tohoto typu architektury a architektovy práce s virtualitou – a odpověď je v této části mého textu naprosto konkrétní a dostatečně informačně nasycená. Oldřich J. Ševčík, Praha - Vysočany, 2. května 2006Příspěvek je reakcí na text Virtuální architektura? 1,2 a 3http://geon.bloguje.cz