Vila od Jana Kotěry, na kterou se zapomnělo. Noví majitelé jí nyní navrátili původní podobu
Právě dnes si připomínáme 100 let od úmrtí Jana Kotěry, architekta, kterému patří ústřední pozice v kánonu moderní české architektury. O to překvapivější bylo, když se teprve před pár lety podařilo najít jeho zcela zapomenuté rané dílo – vilu v Roztokách u Prahy, kterou však pozdější stavební úpravy změnily k nepoznání. Dnes už má zpět svou původní podobu, kterou jí navrátili její noví majitelé.
Adéla Vaculíková , 17. 4. 2023
Zapomenuté dílo velikána
V Tichém údolí v Roztokách u Prahy stojí nově zrekonstruovaná secesní vila, kterou na místo navrhl v prvních letech 20. století Jan Kotěra – „zakladatel moderní české architektury“. Ještě před pár lety to ovšem nikdo nevěděl, postupně ji totiž zcela proměnily pozdější stavební úpravy. „Původní majitelé, kteří dům prodávali, a my ho od nich nakonec koupili, si to mysleli, říkalo se to,“ vzpomíná dnešní vlastník vily. Indicie tedy existovaly, nikdo je ale dlouho neověřoval, dokazuje to i fakt, že roztocká vila není uvedená v soupise díla Jana Kotěry v jeho monografii z roku 2001, která vyšla k jeho 130. výročí narození.
Když vilu v roce 2016 manželé Zora a Milan Kožíškovi kupovali, vypadala jako obyčejný venkovský domek se sedlovou střechou a malými okny. Originální podoba vily z let 1902−1903 se rozkryla až po rozbalení plánů na stavebním úřadě. Nárysy fasád a půdorysy jednotlivých podlaží uvozoval nápis „návrh na přístavbu villy pro pana Lva Peterku v Roztokách dle návrhu arch. prof. Jana Kotěry“.
Více k tématu
Stavbu se symetricky komponovaným průčelím původně zdobil jemný vegetativní ornament. Kotěrova přestavba někdejšího jednopodlažního domku z konce 19. století však zůstala v konstrukci vily rozpoznatelná. Jan Kotěra ho tehdy navrhl zvýšit o jedno podlaží železobetonovou konstrukcí opláštěnou korkovými deskami, stavbu pak provedlo Stavební oddělení korkáren Union sídlící na Praze 2. Střecha byla plochá, korkobetonová, kterou později podle dochovaných svědectví často zatékalo. A právě z tohoto důvodu nad ní v 80. letech vystavěli střechu sedlovou.
Cesta obnovy
Když manželé Kožíškovi dům koupili, neměl na sobě už nic z původních prvků, veškeré štuky, až na malý kousek římsy, byly omlácené. Hmotově se stavba proměnila také, interiéry dochovány nebyly. Přesto se nakonec rozhodli pro obnovu jejího vnějšího vzhledu podle původní dokumentace. „Považovali jsme za správné vile vrátit její původní podobu,“ říkají manželé Kožíškovi. Ke konzultacím si přizvali architekta Zdeňka Lukeše, který se mapování Kotěrova raného díla věnoval v knize Jan Kotěra 1871−1923. Zakladatel moderní české architektury.
S rozhodnutím o obnově přišlo na řadu postupné odkrývání původních vrstev vily odstraněním jejích pozdějších úprav hlavně z doby socialismu. Přitom se přišlo na to, že se zachovala železobetonová nástavba včetně korkových desek i plochá střecha, její přesahy, pod kterými jsou dnes zavěšené dekorační kovové kruhy, ale musely být obnoveny.
Nedochovanou fasádu do její původní podoby přivedla firma specializující se na obnovy historických staveb. K rekonstruování všech prvků se přistupovalo s maximální důsledností. Výrazný podíl na tom nese angažovanost investorů, kteří objížděli Kotěrovy stavby a hledali na nich příbuzné prvky, jaké znali z plánů ke své vile. Povedlo se jim najít například shody v rozměrech a členění oken, u štukových dekorací pak byly převzaty jejich rozměry, zkoumala se také barevnost. „K ozdobám pod okny jsem si třeba dělal polystyrenové modely, abych našel ty správné proporce a kompozici,“ říká Milan Kožíšek. Kromě Trmalovy, Fröhlichovy nebo Máchovy vily, které Kotěra vyprojektoval právě kolem roku 1902, se některé formálně příbuzné znaky podařilo najít také na průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí, které Kotěra navrhl pro stejné investory jako v případě vily v Roztokách.
V interiérech se z původního vybavení zachovaly jen fragmenty. Nejvíce prvků je k vidění v hale s litým schodištěm a kovovým zábradlím, na kterém se aspoň částečně dochovala původní barva. V zahradě zase stojí za pozornost dřevěný altán, který se dochoval ve velmi dobrém stavu díky tomu, že ho pozdější majitelé vily pobili prkny a používali jako kůlnu.
Sto let od úmrtí Jana Kotěry
K dnešnímu dni uplynulo od Kotěrovy smrti přesně sto let. Úspěšný architekt a pedagog 17. dubna 1923 zemřel ve svých 51 letech. O jeho předčasném odchodu tehdy informovalo každé architektonické periodikum. „Bylo krásným úkolem Kotěry přijíti do rozhraní dvou dob, zorganizovati zásadní boj proti bezduché setrvačnosti věcí, udržující zvětralé nemohoucnosti historismu, vychovati celou generaci dalších bojovníků a dobýti s nimi skvělého vítězství. (…) Čest padlému bojovníku!“ napsal tehdy Josef Chochol do Časopisu československých architektů.
Jan Kotěra měl v domácím tisku dlouhodobě dobrý obraz. Z architekta, který podle některých svých konzervativních kolegů přinášel cizácké vídeňské vlivy, se postupně stal symbol návratu k tradici místa. Oslavován byl také jeho koncept konstrukční pravdivosti, kterým navazoval na svého učitele z vídeňské akademie Otto Wagnera. „Každé hnutí, jež nemá východiště v účelu, konstrukci a místu, nýbrž vznik svůj má ve formě, je utopií,“ napsal Jan Kotěra ve svém klíčovém textu O novém umění, který byl publikován v roce 1900 – tedy ve stejné době, kdy se pracovalo na průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí.
Vila v Roztokách je ve svých formách podobně asketická jako Peterkův dům. Nenajdeme na ní, až na jednu římsu, žádné klasicizující prvky, které by výrazně členily fasádu. A třeba právě v tomto se Jan Kotěra odlišoval od Wagnera, který s nimi pracoval. S nadsázkou by šlo říci, že je vila v Roztokách vlastně takovou „bílou krabicí“. Od ostatních rodinných domů, které tehdy Kotěra navrhl, se tak výrazně odlišuje, u všech ostatních totiž padla sázka na formy odvozené z tradiční lidové architektury.
Není snad příliš troufalé tvrdit, že k rozhodnutí podobu vily obnovit přispěl mýtus architekta-velikána, „zakladatele moderní české architektury“, který dlouhodobě pěstuje kánon našich domácích dějin umění. O jeho přehodnocení se podle aktuálních uměleckohistorických tendencí pokusil tým autorů, který stojí za publikací Mýtus architekta: Jan Kotěra, vydané opět coby připomínku výročí, tentokrát u příležitosti 150 let od architektova narození. Pokud si budete dnes chtít Kotěru připomenout, prolistujte právě tuto publikaci, která jeho pozici v architektuře charakterizuje na základě nově nabytých poznatků a ilustruje ho skrze dosud nepublikované skici, plány a fotografie. Vilu Zory a Milana Kožíška, původně Lva a Františky Peterkových, ovšem ještě neobsahuje.
