Venkovský hostinec v Praze. Taková je restaurace U Matěje Jana Punčocháře

Stanislav Fiala (architekt)

Jaké je navrhovat restauraci? Tu U Matěje jste vytvářel v podobné době jako Červeného jelena, v čem byly projekty jiné?

Ano, ve stejné době jsme u nás v ateliéru měli vyprojektovat interiér dvou restauraci. Každá z nich ale měla absolutně jiné zadaní a tím pádem si tyto tvůrčí příběhy moc podobné nebyly. Červeného jelena jsme vestavovali do Šporkovského paláce, který jsme rekonstruovali a přestavovali kompletně celý. Stvořili jsme si tak k obrazu svému celý prostor a řešili tam všemožné složité vazby organismu domu, předzahrádek, co nejlepší zapojení dvou suterénů a mnoho dalších složitostí.

U Matěje jsme vstupovali do prostoru, který si někdo před námi už postavil a připravil na jinou restauraci, kterou nakonec nezrealizoval. Majitelé domu následně prostor pronajali na dobu určitou, což tvorbě nasadilo jistý ekonomičtější model. Znamená to, že se od celého procesu očekává větší svižnost a lehkost, snažíte se vyrovnat s parametry, které byste si představovali jinak, ale zdědili jste, co jste zdědili a musíte se s tím umět poprat, aby to, pokud možno, bylo co nejméně poznat.

Co vás inspirovalo pro vzhled restaurace?

Jan Punčochář jasně definoval, co má jeho nový koncept restaurace obsahovat, jakou náladu by měl mít, další věci jsme pak už spolu průběžně debatovali nad výkresy a spěli k realizaci. Setkaní s ním nad projektem dodalo celému dění charakter sympaticky kamarádské akce, na kterou nezapomenete. Jinak se ale stejně, jako vždy, noříte do imaginárních představ a fantazií, co vše se v danem místě bude asi odehrávat a co by tedy mělo umět nabídnout ku spokojenosti hostů, ale i týmu restaurace.

Vždy se snažím vystihnout pro sebe to, co bych chtěl v budoucím neznámém výsledku zažít já, kdybych tam přisel. Vše si logicky zkouším na vlastních pocitech a chutích. Místo jsem měl dobře zažité, protože jsem v blízkém sousedství víc jak 20 let žil. Chodili jsme tam s dětmi často na občerstvení po výletech, kamarádi zde v původním hostinci měli svatbu. Měli jsme to tam vždy rádi a o to víc jsem se nechtěl od původní atmosféry a kouzla starého hostince odchýlit, což byl nakonec i záměr Jana Punčocháře. Za mě to funguje tak, jak jsem si představoval.

Takže pro vás byla důležitá původní podoba budovy.

O tom nebylo pochyb. Já jsem ale přicházel dělat restauraci Jana Punčocháře až po rekonstrukci budovy, takže jsem neměl sebemenší šanci se znovu pustit do další „rekonstrukce“, která by více odhalila, či oživila původní autentické vrstvy, které jsem měl bohužel ještě v čerstvé paměti zažité a které mi v konečném výsledku stále trochu chybí.

Jsem zvyklý se porozhlížet po všem autentickém, co na místě zůstalo. A velmi rád to zkouším zakomponovat do akordu s novými vrstvami, ale v tomto případě zde už bylo takzvaně „vymalováno“. Kde nic, tu nic. Museli jsme si vystačit s použitím materiálů z jiných zmizelých staveb. Snad to není zas tak moc vidět.

Čí nápad byl funkci hostince zachovat? Zbytek areálu Hendlova dvora se totiž proměnil výrazněji, jsou v něm byty.

S genezí tohoto vývoje nejsem obeznámen. Každopádně to byl vývoj, vlivem velmi silných obav občanské společnosti, velmi pomalý a extrémně dlouhodobý. Z pohledu místního patriota, který tehdy neměl s akcí vůbec nic společného, se mi zdálo, že kolem projektu panovala spousta fám a projekt byl obestřen řadou hrůzostrašných „zaručených“ historek. Co z toho byla pravda a co polopravda, opravdu nevím dodnes. Mám ale pocit, že každého rozumného člověka, který se tehdy k projektu vztahoval, musela napadnout ta logická myšlenka: „Byl tady hostinec, tak by tu měl být tradičně dál.“ Pokud tomu tak nebylo, je dobře, že to nakonec někdo prosadil, a budiž mu za to věčná sláva. Ta zahrada plná blahodárného stínu obrovských starých kaštanů pro letní posezení je taky jedním z archetypálních znaků takových hostinců, které se stávaly cílem mnoha výletníků.

Radim Železník (vedoucí projektu za HINTON)

HINTON v minulosti realizoval několik staveb podle návrhu Stanislava Fialy, třeba DRN nebo bytový dům Komunardů. Co všechno měla firma na starosti na restauraci U Matěje?

V případě restaurace U Matěje HINTON prováděl stavbu jako generální dodávku na klíč včetně gastro vybavení a interiérových prvků podle návrhu architekta.

Stanislav Fiala rád využívá atypická řešení, jak jste se s tím popasovali?

Spolupráce se Stanislavem Fialou přináší unikátní a kreativní výzvy. Projektová dokumentace se často upravuje přímo na místě, aby výsledný design co nejlépe odpovídal jeho vizím. Při tomto projektu bylo klíčové harmonizovat architektonické záměry s provozními požadavky Jana Punčocháře, což přispělo k vytvoření jedinečného prostoru, který splňuje obě očekávání.

A co se detailů a materiálů týče? Opět se používaly ty historické, mají taková řešení nějaká úskalí?

Bylo tomu jako při většině staveb s rukopisem Stanislava Fialy. Co se nejvíce používalo byly přírodní materiály, například stará dřevěná prkna na podlahu, schodiště a vnitřní interiérový nábytek, nebo venkovní dlažba z žulových odseků. Nejsložitější bylo takové materiály, které se získávají například při demolici starých objektů, najít a pak je technicky a technologicky správně použít.

Jak dlouho jste na restauracu U Matěje pracovali?

Rekonstrukce proběhla velmi rychle, za čtyři měsíce bylo prakticky vše dokončeno. Nejdůležitější bylo na začátku zmapovat a zkontrolovat stávající stav zejména inženýrských sítí a tomu přizpůsobit nově navržené trasy instalací.

Jan Punčochář (klient a šéfkuchař)

Jak jste si představoval, že bude vaše restaurace vypadat?

Přesně taková, jaká je. Představoval jsem si českou venkovskou restauraci, něco jako zájezdní hostinec, kde bude teplo, útulno a hosté se tu budou dobře cítit. Chtěl jsem, aby se tu lidé scházeli na dobré jídlo a pití, sdíleli své plné talíře, vzpomněli si na to, jak skvělá česká kuchyně může být, ale občas je i něco překvapilo.

Autorem projektu je Stanislav Fiala, proč právě on?

Stanislav Fiala má za sebou výborné projekty – jeho práce se nám líbila a sedli jsme si v tom, jak by restaurace měla vypadat. Navíc žije na Hanspaulce, tudíž dokázal místo zasadit do celku tak, aby ho lidé dobře přijali.

Více k tématu

A Architektura

OD Máj bude mít po rekonstrukci nový fasádní plášť, vypadat má jako ten ze 70. let

3. 11. 2023

A Architektura

Co se to staví na Starém městě v Praze? Bytový dům podle Zdeňka Fránka, který bere ohled na své okolí

25. 4. 2023

Realizace byla dokončena v roce 2019. Jak se prostor během těch let osvědčil?

Hosté se vrací, cítí se tu dobře, takže myslím, že se osvědčil. Na začátku jsme sice řešili větší hluk, ale myslím, že řešení v osvětlení ve tvaru „klobouků“ a obrazy na stěnách ze speciálního materiálu, který pohlcuje hluk, se podařilo dobře.

V čem je podle vás tento prostor jedinečný?

Najednou se ocitnete trochu v jiném městě a možná i v jiném století. Rázem nejste v Praze, ale někde na venkově, kde je krásná, útulná, dřevěná hospoda se zahradou s úžasnými vysokými kaštany. Myslím, že tohle v Praze jednoduše nečekáte. Interiér není složitý, nechce vás ohromit, chce vás spíš obejmout a chce vám dopřát tu strávit hezký čas s přáteli nebo rodinou. Zároveň tu je výborná česká kuchyně, takže se nebojíte dojít si sem jen tak sám na oběd v pracovním koloběhu.