Václav Jirásek | Industria

Václav Jirásek | Industria Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, P - 1)9. února – 30. dubna 2006Industria se snaží postihnout téma zániku „katedrál práce“, které představovaly od první poloviny 19. století symbol pokroku. Posléze se tyto továrny staly nástrojem ideologie a propagandy minulého režimu a sehrály v něm velice význačnou, nikoliv však jednoznačnou roli. Na procesu jejich současné proměny lze poměrně zřetelně demonstrovat mimo jiné hloubku změn, jež nastaly v naší společnosti po roce 1989. „Divákovi se otevírá jednoduchá a nesmírně silná, přímočaře vyjádřená monumentalita jednotlivých obrazů rozpadu a zmaru nabubřele mamutích snů o včera, co mělo znamenat zítra. Metalurgické provozy již odedávna v sobě obsahovaly v podobě rozpoutaného inferna ohně a žhavého železa cosi mystického a tajuplného. Avšak zároveň i něco nebezpečného a ohrožujícího člověka. Sen oepochálním významu těžkého průmyslu se rozplynul a zůstaly pouze trosky a torza bývalých „chrámů práce“. Dnes jsou kolosální, polorozpadlé haly plné obrovských, rezivějících a oněmělých strojů uprostřed hromad prachu a strusky již většinou prázdné a ztichlé. Je to obraz umírající Evropy a jejího odvanulého snu o titánském nasazení universálního inženýrství, záruky prosperity a blahobytu v detailním záběru ex post. V některých částech však ještě pracují lidé. A právě jejich portréty v téměř životní velikosti tvoří jediný živoucí moment odkazující do budoucnosti. Petr Nedoma, kurátor výstavyProjekt se skládá ze dvou částí. První z nich zachycuje architekturu industriálního prostředí a intimní zátiší pracujících lidí „minulého století“. Fotograf Václav Jirásek se v továrnách velmi často setkával se svépomocně vyrobenými a upravovanými kusy nábytku a bizarními zátišími. Tato umanutá snaha o zabydlení nehostinného prostředí intimními zákoutími ho fascinovala. Věcnost, nevědomá dekorativnost předmětů a recyklace materiálu při jejich zhotovení byla pro něho inspirativní. Připomínala tvorbu primitivních národů, zvláštní formu barbarského „designu“. Svépomocně vyrobené židle, stolky, popelníky atd., demonstruje jako designové výtvory, protože každý je specifickým originálem. Tak nějak si autor představuje vzdálenou apokalyptickou budoucnost na naší planetě...Druhá častá představuje portréty pracujících lidí, kteří jsou svým způsobem „produkty“ tohoto prostředí. Fotografie přibližují moment obyčejného člověka, který tak ostře kontrastuje s množství dokonalých obličejů, které se na nás každodenně valí z televize a filmu. V podstatě se jedná o ikonostas gotických portrétů: dělníci jsou zachyceni jako plošné figury na plošném pozadí. Fotografie navíc tvoří určitý příběh, který je uvozen portrétem dělnického předáka, dále pokračuje výčtem obličejů jednotlivých dělníků a končí portrétem ženy, která jim všem vydává čisté oblečení.Sám autor k výstavě dodává: „Projekt Industria je vlastně přirozeným pokračováním projektu „Wannieck factory - rozloučení s průmyslovým věkem“, což byla dokumentace likvidace vysloužilé strojní továrny Vaňkovka v Brně pro Nadaci Vaňkovka v letech 1994 až 1996. S fotografickou kamerou jsem zde byl přítomen proměně živého organismu fungující továrny v prázdný skelet architektury tzv. „brownfields“. Proměna technicistního materialistického prostoru v duchovní prostor byla udivující a industriální chrámy prozářené světlem se staly jádrem kolekce padesáti černobílých fotografií. Po letech jsem se k tomuto tématu vrátil a pokusil se o zachycení jedné z typických částí naší novodobé historie. Soustředil jsem se na pozůstatky industriální éry 50., 60. a 70. let minulého století a proces jejich současné proměny. Ačkoliv se zdá, že tato doba není tak vzdálená a nezaslouží si pozornost, je tomu právě naopak. Mizí věci, které se zdají na první pohled nedůležité, ale ve skutečnosti se po malých částech vytrácí celá jedna etapa naší historie. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že tato prostředí doposud žijí původním životem. Zároveň je svět tvrdé fyzické práce ve stínu našeho zájmu. V současném světě reklamy a dokonalosti jako kdyby ani neexistoval. Těžký průmysl nedávno oslavovaný jako posel nové doby dnes působí jako přežitý. Opuštěné továrny přebírají roli romantických hradů a fosílií dinosaurů.“ O autorovi: Václav Jirásek (nar. 1965 v Karviné) se hluboce zapsal do povědomí veřejnosti v listopadu 1989 masově šířenou fotografií mladíka ve spartakiádním tričku s československou vlajkou, aniž kdokoliv věděl, kdo je jejím autorem. Fotografie sama byla použita sekundárně a zasazena do dobového kontextu. Jejím záměrem byl však původně značně ironický komentář lehce pokročilé doby, kterou byla druhá polovina 80. let. Autor byl v té době vůdčí osobností skupiny Bratrstvo, jejímž programem byla nečasová a ironická hra s převážně symbolistním aparátem dekadentního světa ve formě celé série klasicky pojatých fotografií omračujících bravurním zvládnutím technologií používaných naposledy snad v první čtvrtině 20. století. Sama existence skupiny s programovým manifestem byla ve své době již ironií. Václav Jirásek pracuje pomalu a upřednostňuje precizně propracované programy s neomylnou schopností se pohybovat na hraně odstupu a ironie. Původním vzděláním malíř, absolvoval koncem osmdesátých let na pražské Akademii výtvarných umění, aniž se posléze kdy příliš malbě věnoval. V polovině devadesátých let připravil a prezentoval v Galerii Rudolfinum společně s Ivanem Pinkavou a Robertem Novákem nepříliš rozsáhlou, ale do nejmenších detailů propracovanou výstavu nečasových fotografií sedlecké kostnice nazvanou Memento mori.Výstava Industria je doplněna o soubor doprovodných programů, kde stěžejní roli hrají filmy a diskuse odborníků, obohacuje a rozšiřuje významový kontext tématu a tvoří pozadí k výstavě. Na ní najdeme přímé, i když vědomě nezamýšlené paralely se světem Metropolis Fritze Langa i pásové výroby Moderní doby Ch. Chaplina, ale setkáme se i s optimismem majitelů továren, kteří o svých úspěších nechali přední dobové umělce točit filmy. Dnešní oslnění tak zvaným „factory look“ v současné architektuře i všechny rekonverze, rekonstrukce a revitalizace továrních hal, to vše je reakcí na pocit zduchovnění prostorů výroben, které kdysi hrály prudkým vyostřováním sociálního napětí podstatnou roli v nastartování revolučních procesů, jež zdestruovaly mnohé kulturní hodnoty minulosti, na něž stále nostalgicky vzpomínáme. A v tomto ohledu celá výstava, ač zachycuje krátký časový okamžik konce, klene oblouk přes více než jedno století podstatných momentů dějin Evropy.Václav Jirásek - IndustriaGalerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 101 00 Praha 1. Otevřeno denně kromě pondělí 10-18 hod.Kurátor výstavy: Petr NedomaDoprovodné programy: Petr Nedoma, Josef VomáčkaEdukativní programy: Marian PliskaGrafický návrh: Robert V. NovákDigitalizace autorských negativů, osvit velkoformátových zvětšenin systémem LightJet a adjustace: Thalia PictaRedakce: Zuzana KosařováProdukce: Milada RezkováInstalace: VetamberPartner výstavy: HypokramedMediální partneři: Art & antiques, Classic FM, FotoVideo, Mix.cz, Radio 1, Stavební fórumDoprovodná výstava v Malé galerii Rudolfina: Factory - film tchajwanského umělce Chen Chieh-jen2003, super 16 mm přepsáno pro DVD, 30‘ barevný, němýPříběh žen, které dlouhá desetiletí pracovaly v textilní továrně kdesi v Číně a těsně před důchodem byly vyhozeny a továrna zavřena především proto, aby nynější majitel nemusel platit těmto lidem důchody. Díky uměleckému projektu Chen Chieh-jen se tyto ženy vrátily zpátky do opuštěných prostor továrny a vyprávějí svůj smutný příběh. Tento film reprezentoval velmi úspěšně svého autora na Šanghajském bienále 2004 a na Bienále v Benátkách 2005. Doprovodný program (výběr):Výlety za industriální architekturou:Industriální haly na KladněEva Dvořáková, Václav Jirásek, František Štědrý a Dagmar Šubrtová - autorka výstavy na dole Mayrau Ostrovy ráje - Kladenské haldy jako krajina, příroda a identita.Autobusem od Rudolfina, sobota 8. 4. 2006, odjezd 9.00, cena 100,- Kč, rezervace do 1. 4. 2006 na tel. 603 289 019, 227 059 345 nebo na pliska [at] rudolfinum.org">pliska@rudolfinum.org, vomacka [at] sendme.cz">vomacka@sendme.cz Pražský industriálProcházka po budovách významných zrušených pražských průmyslových podniků v Karlíně Vlaďka Valchářová, Lukáš Beran a Václav JirásekSraz stanice metra Křižíkova, čtvrtek 27. 4. 2006, 15:30Konference k výstavě Industria Galerie Rudolfinum, pondělí 20. 3. 2006, 13.00 Konec průmyslové revoluce? Průmyslové stavby, technik a dělník, kultura práce v moderní době. Vliv průmyslových staveb a jejich konstrukcí na člověka po dobu industrializace od poloviny 19. století do konce 20. století. Václav Jandáček, dějiny stavitelství a statikaVe znamení Stalkera: člověk, příroda a památka v postindustriální krajiněČlověk: zanikající bratrství práce, industriální romantismus, nostalgie, krajina bere nazpátek lidské dílo. Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republikyIndustriální dědictví ostravské průmyslové aglomerace - nejpodstatnější fenomény industrializace / hornictví, hutnictví, železniční dopravu, energetiku a dělnické kolonie, jejich význam jako průmyslové dědictví , pokusy o jejich rehabilitaci. Miloš Matěj, Národní památkový ústav OstravaČlověk v průmyslové krajině 19. století. Co byl průmysl jako fenomén a jak mu rozumělo 19. století, sémantika pojmu a jeho dobové proměny, proměna krajiny vlivem průmyslových staveb a důlní činnosti, proměny dobového vnímání devastace a kultivace krajiny . České prostředí s přesahy do sousedních zemí. Jan Hozák, Národní technické muzeumIdeál a realita průmyslové architektury modernismuNávrhy i realizace modelových továren , které teoreticky i prakticky ovlivnily průmyslovou architekturu v celém dvacátém století. Petr Urlich, Ústav teorie architektury ČVUTInteraktivní dědictví Liebigových podniků v LiberciPoznámka k dědictví podniku Johanna Liebiga v Libereci - vývoj továrního areálu a jeho splynutí s městem. Ivan Rous, Národní památkový ústav LiberecVíce informací na:www.galerierudolfinum.cz